Fakt, že islandská burza dnes spadla během pár hodin o 76 procent (a pak ji raději opět zavřeli), už není pro obyčejné Islanďany žádný nečekaný šok.

Kolaps tří velkých bank, s nimiž je propletená celá ostrovní ekonomika, jim už minulý týden otevřel oči.

"Dobře, že jsme se těch bank zbavili," říká penzista Haukur Johansson (na snímku z restaurace, kde jsem se s ním sešel). Současnou krizi bere jako žádoucí očistu, díky níž se jeho země vrátí znovu na pevnou zem.

Sám úspory v akciích ani žádných fondech nemá. Má jen peníze na běžném bankovním účtě, ze kterého sice nelze vybírat, ale zaručila se za něj vláda a Johansson jí věří - viz VIDEO ZDE.

"Oni říkali, že to zaručí a není s tím žádný problém. Já myslím že to bude tak," říká Johansson krkolomnou češtinou - v padesátých letech studoval v Praze.

Na schůzku se mnou si přinesl velké barevné schéma, které mi vytiskl na á-trojku, abych pochopil, jak zvrácený byl celý bankovní systém.

Když ji vidím, chápu - vybavují se mi divoké propletence a la IPB a začínám rozumět tomu, co Islanďané označují za přebujelou a neúnosnou expanzi jejich bank, jejichž dluhy budou muset z části zaplatit sami z vlastních daní. Banka má třicet procent akcií firmy, kterýá pro změnu drží akcie banky - neznáme tohle odněkud?

Šéfy bank, jejichž sedm obličejů je na vrcholu bludiště vlastnických vztahů bank, fondů a spřízněných společností, Johansson popisuje jako "oligarchy", které většina země je považuje za hlavní strůjce nynější katastrofy. "Nakonec ale dělali jen byznys. Chyba byla, že je nedokázal nikdo kontrolovat," říká Johansson.

I dnes, kdy se na burze zhmotňuje další dějství kolapsu islandského zázraku, ale Reykjavík vypadá jakoby nic. Kavárny a restauarace jsou plné lidí, v obchodech se nakupuje, noviny se tváří jakoby nic. Internetová kavárna Ground 0 je plná mladých lidí, kteří jsou se sluchátky na uších ponořeni do War of Warcraft. Pobočky bank jsou prázdné, nikdo je neobléhá, lidé normálně vybírají z bankomatů.

Ale najít někoho, kdo prodělal, není těžké. "Já jsem přišel nejméně o čtyři miliony korun," říká mi Bjarni Brynjolfsson, novinář a otec dvou dětí. Ztráty počítá tak, jakoby akcie už neměly žádnou cenu - a tváří se přitom smířlivě, jakoby chápal, že jeho jmění bylo jen nafouknutou bublinou.

Zpravodaj HN Jiří Nádoba na Islandu (předchozí díly blogu a zprávy)

Díl 1. - Jestli chceš slyšet můj příběh, zaplať

Díl 2. - Přišel čas zaplatit za tvrdou lekci

VIDEO: Lidé se nemohou dostat k milionům ve fondech

Úterý - Islandská burza propadla o 76 procent, obchodování bylo zastaveno

Pokud jde o akcie bank, které Islanďané hromadně nakoupili v touze svézt se s bankéři na jejich neuvěřitelném boomu posledních let, ty jsou nyní nejspíš skutečně bezcenné. Jak mi vysvětluje docent ekonomie na islandské univerzitě Gyfli Magnusson, banky se pustily do nezřízené expanze, na níž nyní v době globální finanční krize těžce doplatili. "Za rok banky narostly tak, že byly dvakrát větší, a za další rok znovu a znovu," říká Magnusson, podle něhož banky ke konci své expanze měly rozpůjčováno a investováno asi osmkrát víc peněz, než je roční výkon celé islandské ekonomiky.

Vláda je znárodnila, z každé z nich oddělí malou část starající se o domácí vklady a zbytek rozprodá na pokrytí dluhů. Ty v případě tří padlých bank činí zhruba 60 miliard dolarů, takže na akcionáře bezpochyby nic nezbyde.

Nezbývá, než věřit docentu Magnussonovi, podle něhož se tahle půvabná země vrátí nejvýš o několik let zpátky. "Vždyť i v roce 2000 se tu žilo dobře. Čeká nás tuhá zima, asi i těžký rok, ale hladovět nebude," prohlašuje profesor.

Jiří Nádoba, Island