AKTUALIZOVÁNO NA KONCI. Toto je první díl mimořádného blogu z mojí cesty na Island, kde chci popsat, jak vypadá státní bankrot.
Nevím, jestli to brát jako důkaz, že Island je současnou globální krizí zasažen jako málokterá jiná země na světě. Ale hned první kontakt se "severem", který jsem udělal ještě v Praze - dřív než jsem stačil sbalit, políbit děti a vyrazit - zamrazí.
Hledám na webu nějaké islandské noviny, kam zavolám o pomoc - islandští kolegové jistě rychle pochopí, co musím v jejich zemi vidět a slyšet, abych pochopil, proč Islandu hrozí státní bankrot, proč tam Angličanům a Němcům, ale i bankéřům z Erste a radním z Hradce Králové uvízlo tolik peněz. A proč Islaďanům chce pomoci jen Rusko, když vždycky šlo o tak strategický bod mezi Evropou a Amerikou?
Jak se to všechno přihodilo a jak ta světová krize - prý největší od třicátých let - vlastně ve skutečnosti vypadá? "Je tady teď spoustu cizích novinářů, všichni se na nás obracejí o pomoc. Pomůžu vám, ale musíte mi to nějak vynahradit," říká mi muž, jehož mi kdosi přepojil na ústředně, když jsem vytočil číslo první číslo z prvního anglicky psaného webu vygooglovaného pod heslem "iceland and newspaper".
"A kolik byste za takovou pomoc chtěl?," ptám se překvapeně a tak trochu trapně, jako bych vytahoval peněženku kdesi na pouti, abych se směl podívat na všemi vychvalovanou atrakci. Cena za to, abych si směl u oběda poslechnout příběh o cizím neštěstí, činí 150 euro. Muž na druhé straně telefonu se představuje jako Bjarni (na Islandu si prý všichni říkají křestním jménem), po hlase bude asi trochu starší než já a na první poslech zní seriózně a informovaně. Na 150 euro cash sice žádný můj rozpočet nepamatuje, ale musím se rozhodnout hned ... takže to beru, Vždyť mám jet patnáctset kilometrů úplně naslepo, a Bjarni snad bude sympaťák.
Teď čekám na letišti v Kodani, tady je ještě "pevná zem" a 150 euro mi připadá jako únosná cena - hurá, jako první český novinář si pořádně, na místě, "live" popovídám s opravdovým Islanďanem, jedním z těch, jejichž osudy by měli nejlépe ukazovat, co se to vlastně světu přihodilo. To zní zajímavě, ne?
Čtěte zprávy, kvůli kterým Jiří Nádoba, reportér HN, vyrazil na Island:
První velká oběť krize: Island stojí před bankrotem - ZDE
Island je na prodej. Na eBay za 10 milionů liber - ZDE
V zemi, která je pořád papírově zhruba o polovinu bohatší než naše, by 150 euro nemělo být zas tolik - tak proč je vlastně Bjarni chce? Jen tak, když už dělá kašpárka, tak aspoň ne zadarmo? Anebo jsem natrefil na někoho skutečně vlivného, koho už zpovídal kde kdo, takže jde jen o ztracený čas, který je třeba si nechat vynahradit? Nebo možná konečně někoho klofnul tak, jako kolega v redakci - a teď se budou trumfovat, kdo oškubal zvědavce víc. Anebo se teď Islanďanům prostě hodí každá koruna, protože nikdo neví, co bude za týden, za měsíc?
To se dozvím už zítra. Vydržte, dám vám vědět.
Jiří Nádoba, šéfeditor HN, toho času mimořádný zpravodaj na Islandu
P.S. Ještě dodatek:
Vybral jsem cestou pro jistotu 300 euro. Musím přece platit Bjarniho a kdovíjak na Islandu fungují banky. Letěl se mnou v letadle student Peter. Říká, že platit kartou na Islandu jde všude a bez potíží. Bankomaty můžou být problém, což mi před cestou radil i někdejší guvernér ČNB.
Uvidíme, zatím posílám fotografii billboardu, který láká Dány k tomu, aby si uložili (bezpečně) peníze v zkrachovalé islandské bance GLITNIR. V novinách, které jsme dostali v letadle, má tato banka na straně 7 inzerát s uklidňujícím prohlášením pro klienty.
Tak teď už se opravdu mějte, zase se ozvu.
