Vrátil jsem se před několika dny z prosluněné Kalifornie. Žádnou seizmickou činnost jsem za svého pobytu nezaznamenal, ale tímto bankrotujícím státem se dnes šíří jiný strach než ten způsobený očekávaným rozsáhlým zemětřesením. Televizní stanice nepřestávají vysílat pořady, varující před důsledky rozšíření prasečí chřipky. Zdravotní experti prognózují horečnatou zimu a výrazný nárůst úmrtí. Ať už předpokládají intenzitu nemoci jakoukoli, shodují se v tom, že by se měli lidé, a zvláště pak děti, nechat proti prasečí chřipce očkovat. O tom, že nelze vyloučit negativní vedlejší příznaky očkování, neboť příslušné vakcíny nejsou dostatečně prověřené, se ale v těchto TV pořadech nehovoří. Ani o tom, že nechybělo mnoho, a firma Baxter, pověřená výrobou příslušné vakcíny, poslala do oběhu 72 kg očkovací látky, infikované ptačí chřipkou. Dramatičnost televizních besed vystupňovala poté, co prezident Obama vyhlásil v souvislosti s prasečí chřipkou výjimečný stav (national emergency).

A pak se vrátím do Evropy a zjistím, že kromě toho, že jsme přišli o svou státní svrchovanost, se na Ukrajině v důsledku záhadné plicní nemoci uzavírají školy, zakazují se veřejná shromáždění a premiérka a kandidátka na úřad prezidenta Julia Tymošenková vítá velké nákladní letadlo s krabicemi Tamiflu.

Dnešní demoliberální politika, vycházející z nikdy nekončící předvolební kampaně, má jednoho velkého spojence – lidský strach. A nepracují s ním jen politické strany, varující před nebezpečím, plynoucím z vítězství protivníka, ale především ty zájmové skupiny, usilující o vytvoření centrálně řízeného „světového společenství“. Svět je přeci třeba sjednotit, abychom se ubránili globálním klimatickým změnám, pandemiím, terorismu či finančním krizím. Totiž ten, kdo se neustále něčeho bojí, si pak snadno nechá „poradit“, jak má o daných hrozbách smýšlet a jak má za dané situace jednat. Jednoduše řečeno, je snadno manipulovatelný.

Podívejte se, jak je o potřebě nechat se očkovat proti prasečí chřipce přesvědčována k televizi přikovaná americká dětské populace.

 

Nu dobrá, ale co když jim to nevyjde a lidé se v dostatečném množství očkování nepodrobí? Bude povinné? A jaké důsledky ponesou ti, kteří se navzdory příkazu očkovat nenechají?

Pořádně proočkovaná společnost však ještě není tím, co vytvoří iluzi globálního bezpečí. Tím bude až široce rozšířená praxe, údajně zabraňující náhlým a nenadálým úmrtím či ztrátám milovaných osob. Stačí málo – implantovat si pod kůži malý čip. Pak už bude po starostech. Nakonec k čemu je nám státní svrchovanost, když nad námi bude bdít někdo úplně jiný než námi volení papaláši.

 

P.S. O podivných okolnostech vzniku a šíření prasečí chřipky jsem psal již zde a zde.