S řadou věcí v programu se shodnu, s dalšími ne, na odpovědi na své upřesňující otázky ale dosud čekám. Zahradilův euroskepticismus mi příliš sympatický není, ale mám pocit, že dříve to s ním bylo horší. Hlavně nestrašit, řešit, držet se koruny, odejít z největší frakce a založit si frakci novou - tolik hlavní hesla eurokampaně ODS.

V minulých dvou příspěvcích jsem se pustil do inventury předvolební nabídky v programech několika stran, zatím jsem se dostal ke Svobodným a k Lidovcům. Coby zákazník přebírající v nabídce politických programů jsem se definoval poptávkou po snaze omezit zemědělské dotace v EU, mimo jiné protože v nich spatřuji jednu z hlavních příčin chudoby v méně rozvinutých zemích. Z profesního pohledu mě zajímá vztah potenciálních europolitiků k výzkumu a vzdělávání. Doposud jsem nějak nepochopil, čím konkrétně mě a mé zájmy ohrožuje probíhající evropská integrace, takže euroskeptici u mne mnoho bodů nesbírají.

Reforma zemědělské politiky u ODS na programu je - v podobě, se kterou nemám problém. Šestatřicetistránkový dokument se v prvních dvou třetinách věnuje spíš problematice pro domácí politiky, nabízí „řešení místo strašení“, hlavně ale vyčítá ČSSD co zbabrala a chválí ODS co během své vlády dokázala. Europolitice se začíná naplno věnovat až ke konci. Chtějí mít jasno v energetice - zaměřit se na jadernou energii a podporovat Nabucco. V tom se shodnou se mnou i s Lidovci, které jsem tu propíral včera. Explicitně se nevyjadřují ke vstupu Turecka do EU, ale chtějí, aby „EU zůstala otevřená dalšímu rozšiřování o ty zájemce, kteří splní kritéria plného členství.“ Tedy zřejmě pokud je splní Turecko, má být vítáno, což je opakem toho, co by si přála KDU-ČSL. Europoslanci ODS se hrdě hlásí ke tvrdému prosazování našich národních zájmů. Konkrétně se třeba „zamítavě postavili k návrhu Komise na zvýšení minimální daně u piva.“ V případě přijetí by to prý znamenalo až 30-haléřové zdražení na půllitr! Tak až zas někdy půjdu na jedno, jistě na ně s vděčností vzpomenu. Podporu do vzdělání, vědy a výzkumu v programu mají - a dokonce si to uvádějí v seznamu dosavadních zásluh. Na konkrétní podobu této podpory jsem se ptal mailem europoslance Jana Zahradila. Oslovil jsem i dvojku z kandidátky, Evžena Tošenovského přes jeho webovský formulář „Otázky a odpovědi“. Mail Zahradilovi zatím ale asi ještě bloudí v bruselských labyrintech, na Tošenovského webu po řadu dní stále vidím stejné tři otázky a jeho odpovědi (šrotovné, ztráta zaměstnání, korupce v regionální politice), kdežto ten můj dotaz asi stále čeká ve frontě.

S většinou lidí z kandidátky ODS nemám osobní zkušenost, čistě pocitově Zahradila příliš nemusím (připadá mi, že se od začátku své politické kariéry profiloval spíš jen svým rýpáním do EU, než něčím konstruktivním), kdežto Tošenovského si cením coby šikovného a úspěšného hejtmana. Hynek Fajmon se na nás culí z plakátů, na kterých se drží koruny, ale argumentačně mě dosud o nutnosti nevstupovat do eurozóny nepřesvědčil. Zastavím se ale u čísla 13 na kandidátce ODS, kde mají kolegu profesora z naší fakulty - botanika Lebedu. Z našich vědeckých rad ho znám jako vášnivého diskutéra, s nímž mívám tu potěchu občas vést polemiky. V Bruselu a Štrasburku by se určitě vyjímal, takže voličům této strany jej mohu vřele doporučit ke kroužkování.

Z dalších bodů programu stojí za zmínku bezpečnostní transatlantická vazba založená na NATO (souhlasím), úsilí o proklestění „právní houštiny“ EU (zní OK, konkrétní realizaci si zatím představit neumím), nebo založení nové frakce v Evropském parlamentu, kde chtějí zakotvit spolu s britskými konzervativci. Na dosavadním členství v lidovecké frakci jim totiž vadí „převažující eurofederalismus“. Zda je to cesta k úspěšnému prosazování jejich priorit ovšem teprve uvidíme.

Příště: ČSSD