Lidovci nás ve svém programu nejdříve postraší všemi hrozbami, co na nás číhají (ztráta zaměstnání, krize, socialisté, liberálové, otrávené hračky z Číny a další krutá nebezpečí), aby nás pak chrabře vzali pod svá křídla. V dnešní inventuře se budu věnovat jim.

V minulém blogu jsem jsem pokusil definovat svoji poptávku coby zákazník přehrabující se v předvolebním regále. Zajímá mě především vztah našich budoucích europolitiků k výzkumu a vzdělávání (má profesní záležitost) a jejich pohled na přehnanou zemědělskou dotační politiku (věc mého osobního názoru). Proces prohlubování evropské integrace ve mně nebudí nadměrné obavy, kvůli nimž bych se poohlížel po euroskepticích. U kandidátů zkouším, jak jsou schopní a ochotní se mnou komunikovat - pokud mají ve volebním programu něco z mých priorit, ptám se jich na představy o jejich konkrétní implementaci.

Lidovci u mě mají určitá plus díky Janu Březinovi, který byl celkem schopným olomouckým hejtmanem. Jako europoslanec se párkrát objevil na naší univerzitě a pokud mohu soudit, jeho komentáře a podněty například v otázkách využití strukturálních fondů byly relevantní. Na můj mail mi zatím neodpověděl. Detailní odpověď mi ale přišla od europoslankyně Zuzany Roithové i od trojky na kandidátce Ondřeje Benešíka. Jak třebaže je to s tím zemědělstvím komplikovanější, tak jsou odhodláni jít do reformy zemědělské politiky, ač iluze o výsledku si nedělají. Od paní Roithové jsem dostal obsáhlý výčet jejích dosavadních aktivit v oblasti výzkumu, včetně úsilí o usídlení agentury Galileo v ČR.

Volební program KDU-ČSL je zajímavá četba. Chtějí „co nejúčinněji chránit všechny evropské občany před negativními důsledky globalizace“, chtějí chránit náš trh před „zdravotně závadnými potravinami, oblečením, hračkami a dalším zbožím zejména asijské produkce“, zlepšit „ochranu spotřebitele“, chtějí „ochranu pro tradiční české výrobky v rámci systémů zeměpisného označení“, chtějí „ochranu před nekalými a agresivními obchodními praktikami“. Důležitá je ovšem zásadovost: „Zásadně se stavíme proti protekcionismu,“ praví program a ubezpečuje nás, že je to největší deformace, která může otřást fungováním celé existence EU.

Kdo by chtěl dále hloubat nad významem slov, zaujme ho v kapitole o energetické politice, že lidovci nabízejí „rozumné a účinné řešení bez experimentů“. Jejich politika se totiž „pokusí předejít krizím, které odborníci očekávají v teplárenství“. Inu za pokus to stojí, ale ne aby vás při tom napadlo experimentovat.

Ale abych jen nerýpal, v energetice se vyslovují pro jadernou energetiku, v čemž se s nimi shodnu. Chtějí Nabucco, OK, já taky. V zahraniční politice jsou proti přijetí Turecka do EU. Tady jsem nevyhraněný - opravdu vůbec nevím, jestli bude lepší svět s Turky před branami nebo uvnitř EU.

Chtějí „opečovávat transatlantické partnerství“. Při vší obecnosti to celkem souzní s mým pohledem na svět. Těch obecností je tam pak ale spousta: co si třeba představit pod „zachováním citlivého přístupu k bioetickým otázkám“? Utrum na klonování čehokoliv? Žádný výzkum kmenových buněk? Nebo žádné genetické modifikace? Nebo žádné pokusy na zvířátkách? Je to vycpávka která obsahuje všechno a nic zároveň - každý zákazník si pod tím může představit, co uzná za vhodné?

K silnějším stránkám patří začlenění do lidovecké frakce. Prý pokud tam chcete něco prosadit, potřebujete spojenectví silnější party - a tu mají eurolidovci největší. Jak právě tuhle partu ale přesvědčí o radikální zemědělské reformě mi ovšem zatím vrtá hlavou.

Příště: ODS