Vezměte následující řádky jako nácvik moderního zpravodajství. Neustálé internetové zkracování, vyvařování z vývarů a výběr z digestů, nakonec povedou k tomu, že by mohly být novinové články pokud možno jednověté. Upřímně řečeno, na dnešní výběr ze světového tisku to úplně stačí.

*

Nejpřeposílanější komentář New York Times byl dnes ráno ten od Davida Brookse, k novým knihám o genialitě (The Talent Code od Daniela Coylea a Talent Is Overrated od Geoffa Colvina). "Podle dnešních poznatků měl Mozart totéž co Tiger Woods: schopnost soustředit se na svůj obor po dlouhou dobu a otce, který chtěl zlepšit jeho schopnosti." David Brooks prohlašuje, že "genialita" je mnohem víc trénink než zázračné nadání: "Mozek je fenomenálně tvárný (plastic). Utváříme se sami svým chováním (We construct ourselves through behavior). Jak postřehl Coyle, nejde o to, kdo jste, ale co děláte." Je to velmi americký text, který by se asi hodně líbil Ferdinandu Peroutkovi: tvořím se sám! Jak nadějné a povzbudivé... anebo strašidelné, když vezmeme v úvahu, co tyto popularizované výzkumy udělají se všemi rodiči, kteří se rozhodli splnit si své sny na vlastních dětech.

*

Profesor lékařské historie z Michiganské univerzity Howard Markel má v New York Times zajímavou a přehlednou tabulku dosavadních pandémií. Píše v ní například, že epidemie SARS z roku 2003 měla po celém světě 8427 nakažených (ve Spojených státech patrně 74 případů), z toho 916 zemřelo. Markel se také soustředí na to, kdo byli "obětní beránci" (scapegoats) každé pandémie. U SARS to byli například lidé z asijských zemí: "Kalifornská univerzita v Berkeley nakrátko zakázala asijským studentům vstup do kampusu."

*

I na blogu Freakonomics mají úvahu o prasečí chřipce. "Možná vám pomůže fakt, že když byla naposledy očekávána velká epidemie prasečí chřipky, nic se nestalo," píše Dwyer Gunnová. "V roce 1976 americká vláda předpovídala, že na epidemii prasečí chřipky zemře 1 milion Američanů - ve skutečnosti zemřel jen 1."

*

K odchodu soudce Soutera z Nejvyššího soudu USA, kterého upřímně nesnášejí američtí konzervativci (jmenoval ho Bush starší coby umírněného republikána, Souter se však projevil jako velmi středový soudce, leckdy hlasující s liberály), píše Wall Street Journal lehce jedovatý komentář: "Tři roky po rvačce o Roberta Borka se pan Bush rozhodl hledat konzervativce bez výrazné publikační činnosti (with no paper trail), jaká by mohla spustit další nominační bitku ... a rozhodl se pro soudce Soutera, který nikdy předtím nenapsal žádnou knihu, žádný rozsudek u odvolacího soudu a jen jediný článek do právního časopisu."

*

John Bolton tamtéž se obává, že se extremisté zmocní v Pákistánu armády nebo částí jejího jaderného arzenálu: "Pákistánská armáda, často přezdívaná "ocelová kostra" (steel skeleton) Pákistánu pro svou schopnost udržet zemi po zkorumpovaných nebo neschopných civilních vládách, je teď vážně ohrožena zevnitř, vzestupem pro-tálibánských nálad."

*

Jedna věta z ekonomiky. Ján Tóth z UniCredit Bank píše ve SME o přijetí eura a míní, že nakonec převáží jeho reputační výhoda: "Pri poslednej investícii do automobilového priemyslu sa šušká, že práve euro nám mohlo pomôcť vyhrať nad susedným Českom."

*

A rozhovor na závěr. Časopis Spiegel po úspěchu svého interview s íránským prezidentem Ahmadínežádem (byl široce přetiskován po celém světě včetně Íránu a dokonce i na tomto blogu) dělá rozhovor s jeho vyzývatelem Hosejnem Músávím. Klíčová věta je asi opakované konstatování Spiegelu "Mluvíte jak Ahmadínežád" a Músávího replika: "Cožpak musí být u klíčových otázek země mezi dvěma kandidáty pokaždé fundamentální rozdíly?" (Například k vztahům s Amerikům i Músáví říká, že záleží na tom, co teď po svých hezkých slovech Obama udělá. U jaderného programu není ochoten k žádným ústupkům: "Nezahodíme (abandon) velké úspěchy íránských vědců. Ani já nepozastavím obohacování uranu, byť bych se snažil vyhnout zbytečnému napětí. Máme právo obohacovat uran." Nepřistoupí ani na kompromis typu "outsourcingu" obohacování uranu v Rusku. Ani on neuznává Izrael. Byť narozdíl od Ahmadínežáda připouští, že holocaust existoval a nezpochybňuje počet obětí. Má k tomu následující argument: "Máme v Teheránu hřbitov, kde jsou pohřbeni imigranti z Polska. Prchali tehdy do Íránu, aby unikli nespravedlnostem. Něco se jistě muselo tehdy dít, Something must have happenned." Zato Músáví říká, že je kulturně liberálnější v jeho teheránské Akademii umění mají galerii pro umělce. A také "věří, že je možné zrušení náboženské policie".)

*

Příště by možná stačila už jen klíčová slova.