Ve svém článku o použitelnosti ekonomie jsem se nepěkně otřel o sociologii, což mně několik čtenářů vytklo. Zcela správně, neboť jsem se zřejmě nechal příliš unést projevy (písemnými i psanými) profesora sociologie Jana Kellera. To bylo nefér, ostatně i my ekonomové máme mezi sebou různá individua :-)
Takže se pokusím uvést mé názory poněkud jasněji.
Za prvé, nehodlám vést žádné tažení proti sociologii, řady sociologů si vážím a bylo mi ctí s nimi spolupracovat. Ostatně, i proto, že považuji sociologii za užitečnou, stal jsem se zakládajícím členem Institutu ekonomických a sociálních studií (ISEA). S Jiřím Večerníkem a Petrem Matějů jsme dokonce společně spáchali několik publikací (viz stránky ISEA) a práce obou je naprosto špičková. Když jsem jim trošku pomáhal s modelováním daňových příjmů, užili jsme si statistiky, rovnic a elasticit do sytosti.
Za druhé, můj argument v původním článku byl, že ani v únoru 2009 bychom neměli zavrhnout abstraktní a exaktní myšlení o ekonomických problémech a neměli bychom se místo toho věnovat "dojmologii". Vyjádřil jsmem obavu, že nikdo ze současných sociologů nerozumí do hloubky provázanosti a složitosti globálního kapitalismu, model 2009. (Dvě poznámky: nerozumí tomu pořádně ani většina ekonomů, námitku přijímám bez boje. Za druhé, vrozená citlivost mi nedovolí mluvit o politologii, možná že mám opět zkreslené představy díky vzorku politologů, s kterými jsem se setkával). Sociologie bude zřejmě dobře schopna popsat, co se v těchto letech okolo nás dělo, ale až s odstupem několika let ale i pak půjde spíše o popis než o analýzu příčin. Pokud hledáme cestu, jak se z dnešní situace dostat s co nejmenšími důsledky pro nás všechny, je ekonomie jedinou ze společenských věd, která to možná (možná!) dokáže.
Hledání příčin a souvislostí dnešní ekonomické situace zkrátka není snadné a já jsem se jen nešikovně obával, abychom nehodili za hlavu všechno, co jsme se o fungování trhů a důsledků činnosti vlád za posledních 100 let naučili.
