Po přečtení článku Tomáše Sedláčka o významu abstraktních modelů v ekonomii jsem to nevydržel a začal jsem psát reakci. Dneska jsem zjistil, že Filip Pertold to všechno napsal dřív a lépe.Takže aspoň těch pár myšlenek, co jsem stihl...
Tomáš píše, že kvantifikovat se toho moc nedá a že musíme (my ekonomové) poslouchat sociology, teology a právníky. Nic proti naslouchání, ale rozdíl mezi ekonomií a ostatními společenskými vědami spočívá (stále) právě v používání matematických a statistických metod. Bez nich můžeme mluvit a mluvit a naše řeč bude stejně závislá na našem světonázoru. Schválně zkuste najít názor jakéhokoliv sociologa, proč jsme dnes v takové krizi a co se s ní má dělat. Jsme zvědav, co najdete... Kromě Kellera, prosím, to by byla příliš silná karikatura. :-)
Tomáš Sedláček úspěšně absolvoval mé předměty Public Finance na IES a snad si z nich pamatuje, že ekonomie se dělí na pozitivní a normativní. V pozitivní ekonomii popisujeme svět, jak ho vidíme (ne takový jaký je, to nedokážeme), používáme co možná abstraktní modely a neříkáme co je "správné". Doporučování co dělat je součástí normativní ekonomie - například odpověď na otázku "je lepší snížit daně nebo zvýšit výdaje?" je nutně normativní, neboť závisí na tom, jestli považujeme za důležitější rychlou pomoc těm nejchudším (zvýšit výdaje!), nebo střednědobou prosperitu středně a více vydělávajících (snížit daně!). Toto rozhodování stojí mimo ekonomii a rozumný ekonom netvrdí, že má monopol na správnou odpověď a naslouchá nejen výše zmíněným, ale i obyčejným lidem a politikům, které si ti lidé vybrali aby je reprezentovali. Obě normativní rozhodnutí však musí být založená na nějakém modelu, pokud možno pozitivním - co se stane v případě snížení daní, co se stane když zvýšíme výdaje. A tam se bez trochy matematiky a statistiky neobejdeme, je mi líto.
Takže bez statistiky a bez modelů to podle mého názoru nepůjde. Jen je třeba je používat inteligentně a uvědomovat si jejich omezení.
