Minulý týden mi v MFD vyšel článek, kde jsem zpochybňoval některé závěry prezidenta Klause v jeho předchozím článku tamtéž. (Můj článek je k dispozici tady, původní Klausův je na serveru MFD.)

Článek zřejmě zaujal kancléře pana prezidenta Jiřího Weigla natolik, že napsal reakci, opět do MFD (článek je i tady). Redakce MFD mě požádala o reakci, tentokrát jen na 1500 znaků. Zkusil jsem se na takto omezeném prostoru vyjádřit co nejúsporněji. Zde můžete posoudit sami, jak se to podařilo.

Pokud by prokliky na MFD nefungovaly, připojuji  článek Jiřího Weigla i moji krátkou reakci:

Polemizujte s Klausem, ne s výmysly

4. listopadu 2008 0:00

Polemika

Ondřej Schneider se ve svém článku Euro nemá s finanční krizí nic společného (MFD 31. 10.) tváří, že polemizuje s názory Václava Klause uveřejněnými ve stejném listě minulý týden. Kdo si oba články přečte, zjistí, že tomu tak vůbec není.

Schneider prezidentovi podsouvá názory, které v jeho textu nikde nenajdeme. Fabuluje, že Klaus hledá příčinu současné finanční krize v opuštění národních měn či v oblasti směnných kurzů a volá prý po opuštění principu společné evropské měny či zastavení jejího rozšiřování. To mu pak slouží k tomu, aby Václava Klause povýšeně zkarikoval jako člověka, jehož ekonomické názory leží beznadějně v minulosti a jsou dávno překonané. Spíše než názorovou polemikou je takto postavený Schneiderův článek nekorektním osobním atakem.

Argumentujte vážně Pokud by chtěl diskutovat seriózně, musel by autor polemizovat s tím, co Klaus skutečně napsal. Musel by argumentovat vážně. Nemohl by prezidenta obviňovat z útoku na společnou měnu, když v jeho článku se o euru vůbec nehovoří.

Nemohl by dále například tvrdit, že mezi příčinami dnešní krize nelze nalézt evidentní chyby v hospodářské politice vlády USA a dalších zemí. Popírat, že politika levných peněz, kterou dlouhá léta americký Fed praktikoval, stejně tak jako přemíra státních zásahů, které stimulovaly neefektivní alokaci zdrojů finančním sektorem, nebyly jednou z významných příčin dnešní krize, si dnes troufne málokdo. Se Schneiderovým popisem technických příčin krize - rozšíření finančních derivátů, zakrývajících či znepřehledňujících skutečná rizika na trhu, a přesun finančního zprostředkování od bank k méně regulovaným finančním institucím - lze souhlasit.

Co Klaus řekl Stejný názor vyjádřil i Klaus ve svém článku. Ten však navíc tvrdí, že řešením není pokus o zavedení superregulovaného „nového kapitalismu" a pokusy o globální řízení světové ekonomiky. Právě proto, že otázka směnných kurzů a zajištění dostatečného množství světové likvidity je dnes passé, nevidí Václav Klaus úvahy o zavedení nového „bretton-woodského systému" jako reálné. Schneider mu však nepochopitelně podsouvá názor zcela opačný.

Nehledejme pro dnešní situaci nereálná, přehnaná a nákladná globální řešení. Pro předcházení krizím je podstatné mít pořádek v národních financích, odpovědnou měnovou politiku, která odpovídá reálným potřebám dané země, a rozumnou a přiměřenou regulaci. Pro zemi, která se takto chová, a buďme rádi, že to dnes lze o České republice říci, je existence vlastní národní měny v dnešní situaci dobrou ochranou před snadným přenášením negativních dopadů krize ze světa k nám. Země chovající se neodpovědně nezachrání ani vlastní měna, ani euro. Island a Maďarsko jsou toho příkladem. U nás posilující koruna odrazovala finanční instituce od rizikových investic v zahraničí a dnes brání tomu, aby mateřské instituce našich bank lehce přenášely své dnešní problémy na své české dcery. Opuštění Paktu stability, k němuž pod tlakem krize došlo v eurozóně, otevírá před jejími členy další vážné nebezpečí, že dopady krize budou těžce a dlouhodobě dopadat i na ty její členy, kteří se chovali odpovědně. Debata na téma euro versus národní měna je pro nás v dnešní situaci finanční krize podstatná a nesmírně důležitá. Nebagatelizujme ji, nepřekrucujme a nekarikujme jenom proto, že se k ní vyjádřil i prezident Klaus.

O autorovi| Jiří Weigl vedoucí Kanceláře prezidenta

Proč jsem četl Klause takto

4. listopadu 2008 0:00

Když asi před deseti dny vyšel v MFD článek pana prezidenta Klause o příčinách a důsledcích současné finanční krize, přečetl jsem si ho se zájmem. S řadou argumentů souhlasím, především s obavami, aby krize nevyvolala protireakci politiků, kteří by ji využili k neúměrnému posílení vlivu státu na ekonomiku, a s výzvou dát místo toho do pořádku rozpočtovou a měnovou politiku národních ekonomik.

Na druhou stranu, jak se článek blížil ke svému konci, jako by mu docházely síly. Nechápal jsem, proč se pan prezident tak vymezuje vůči fenoménu pevných směnných kurzů (Bretton Woods), protože o jeho oživení nikdo ani nemluví a ani nijak nesouvisí s dnešní krizí.

Podle mého názoru, jak jsem napsal v původní reakci na prezidentův článek, Václav Klaus ztotožnil problém celosvětový s otázkou malé české měny. Argumentoval, že pokud systém pevných kurzů nebo jedné centrální měny nemůže fungovat v celosvětovém měřítku, nemůže fungovat ani pro českou ekonomiku. A to je podle mne logický lapsus, na který jsem se pokusil upozornit. Pan kancléř Weigl moje upozornění odsoudil jako „nekorektní osobní atak". Pokud to tak vyznělo, je mi to líto. Ekonomové vedou podobné debaty po desetiletí a já jsem se snažil s článkem Václava Klause pracovat jako s ekonomickým textem. Pan kancléř píše, že pan prezident nikde nepoužil termín euro. Ano. Ale pan prezident v závěru článku nabádal, abychom zůstali u „samostatné měnové politiky". Má chabá představivost mi nedovolila vidět za touto větou nic jiného než nezávislost na euru. Měl snad na mysli nějakou jinou měnu?

O autorovi| ONDŘEJ SCHNEIDER, Autor je ekonom