Zřejmě bych se již k tomuto tématu nevracel, nebýt článku pana Opatrného.

Jeho článek je zřejmě vrcholem všech pomýlených reakcí na můj text. Tak absurdní a hanebnou interpretaci mého příspěvku nemohu ignorovat. A při té příležitosti odpovím i na řadu dalších (pseudo)argumentů mých oponentů.

 Právo a arogance silnějšího?

Přicházím prý ze světa, říká o mě pan Opatrný, kde je „přirozené, že potkám-li mohutnějšího svalovce, odevzdám mu svou večeři (viz samozřejmé sebezáchovné jednání pana Kinkora), zatímco si přirozeně vezmu úlovek slabšího nešťastníka, který se mi nachomýtl do cesty. Vůdce tlupy tam pak má přirozené právo první noci a jeho geny se mohou úspěšně šířit. Kdo by se opovažoval proti takto jasnému rozumu cokoliv namítat? ... A přesto jsem rád, že se můžeme vyskytovat ve světě, kde mohutnější svalovina ještě neznamená automatické právo na předběhnutí ve frontě .... Přijde mi přitom docela přirozené, že slabším kolegům svačinu nekradu."

 Co řidič bere či krade chodci, má-li vozidlo přednost? Co to je, co podle pana Opatrného chodec jaksi automaticky má, a řidič mu to údajně „krade", když jeho vozidlo bude mít přednost? Jak přišel na tento absurdní vývod? Jak přišel na to, že chodec má automaticky právo na přednost, a řidič mu ho bere? Jde přece o to, že přednost může mít buď vozidlo nebo chodec, a musíme přinést argumenty, proč ten či onen. Já jsem argumenty přinesl, a trvám na tom, že jsou správné.  Nejde o žádnou „moc", agresivitu či dokonce „právo" silnějšího. Vozidlo má mít právo přednosti ne proto, že může chodce srazit a zranit či zabít, bude-li arogantní řidič chtít, ale proto, že vozidlo je toho technicky schopno a že se to bohužel může stát - aniž by to řidič měl v úmyslu  - když bude on a/nebo chodec nepozorný, neopatrný. Je-li chodec povinen z principu dávat vozidlům přednost, znamená to potvrzení a uvědomění si přirozeného faktu, že je to on, kdo může ztratit život, dojde-li  k nehodě. Nic jiného než toto jsem neměl na mysli, když jsem ve svém článku hovořil o přirozené „hmotné přednosti" vozidel. Chodec tím, že dává přednost, jedná v sebezáchově v tom smyslu, že tím předchází možnosti neúmyslné, ale pro něj fatální srážky, tj. nikoli v tom smyslu, že se vzdává silnějšímu, jenž mu hrozí, že ho převálcuje, jak to fantasticky překrucuje pan Opatrný a mnoho dalších.

 Bezohlednost, rychlá jízda

Z přednosti vozidel nijak nevyplývá, že řidič nemá být před přechodem opatrný, že nemá sundat nohu z plynu, vidí-li čekajícího chodce. Nevyplývá z ní ani, že nemá umožnit chodci bezpečně dokončit přecházení, když už na přechodu je. A samozřejmě, že v předpise by mělo být ustanovení v tom smyslu, že řidič má vyvinout maximální snahu vyhnout se srážce s chodcem, který neopatrně vstoupil do vozovky. To však nic nemění na tom, že přednost měl řidič a odpovědnost za důsledky porušení padá plně na chodce.

Vyvození mých oponentů, že přednost vozidel znamená jejich bezohlednost, a že je návodem k rychlé a agresivní jízdě, je nesmyslné. Agresivní chování a rychlá jízda mnoha řidičů nesouvisí s předností jejich nebo chodců. Toto chování je dáno jinými faktory, projevuje se i ve vztahu k ostatním řidičům, jak jsme toho často na silnicích svědky.

 Slušnost vs. neslušnost

Jak jsem výše vysvětlil, přednost vozidel se neodvíjí od žádné „pozice síly" vůči „slabému". Na přednosti vozidel není tedy nic neslušného, nemravného. Musí ji mít buď jeden nebo druhý. Rozhoduje to, co je rozumné, přirozené, praktické. Jde o to, že pro chodce je zastavení přirozenější, mnohem snadnější a bezpečnější. Proč má být neslušné, když chodec na rozdíl od aut velmi jednoduše a bezpečněji na pár vteřin zastaví a nechá rozjeté auto plynule projet, kdežto podle mých oponentů naopak slušné je, když kvůli jednomu chodci musí zastavit a čekat auto se čtyřmi lidmi, nebo tři auta s deseti lidmi, nebo autobus se čtyřiceti lidmi. To je samozřejmě nesmysl. Výklad přednosti chodce v tom smyslu, že „silný" řidič pomáhá „slabému" chodci, a proto je šlechetný, je naprosto absurdní. Jde o falešné dilema, o žádnou slušnost vs. neslušnost se nejedná.

Namítáte, že chodci někdy čekají půl minuty i déle? Takové situaci mají především předcházet semafory a případně dobrovolné jednání řidičů, kteří jim jistě dají přednost a zastaví, když vidí, že před nimi a za nimi je řada pomalu jedoucích aut a na přechodu se již nashromáždilo více chodců. Takové situace rozhodně nejsou důvodem, aby chodci měli z principu přednost vždy a všude. A nepochybuji o tom, že, celkově vzato, přednost vozidel podstatně zvýší nejen plynulost jízdy vozidel ale že šetří čas i chodcům.

A znovu opakuji, co jsem jasně řekl ve svém původním textu: jede-li vozidlo velmi pomalu, je běžné, že řidič dá dobrovolně přednost čekajícím chodcům. Není to ale jeho povinnost, a chodec na to nikdy nesmí spoléhat, záleží na mnoha okolnostech, které nemá smysl zde detailně rozebírat. A ten, kdo chodcům dobrovolně zastaví za rozumných okolností, se určitě nemusí obávat (jako někteří mí kritikové), že do něj zezadu vrazí auto.

  Jsem řidič, a tudíž prý hájím svou přednost

 To je velmi hloupá námitka. Mé argumenty jsou samozřejmě nezávislé na tom, jsem-li já osobně v roli řidiče či chodce. Ubezpečuji své oponenty, že mnohem častěji jsem v roli chodce, a to každý den na mnoha přechodech, a když  čekám u přechodu až přejede blížící se auto, tak záměrně nestojím úplně na kraji a pohlížím jinam než přímo na něj, abych dal řidiči najevo, že rozhodně nestojím o to, aby před mnou zastavil, protože dobře vím, že to mě i jeho pouze nesmyslně zdržuje.

  K čemu jsou přechody

 Další námitka proti mému textu říká, že když chodci nemají mít na přechodu přednost, tak k čemu jsou nám tedy přechody? Můžeme je prý rovnou zrušit. Není to tak. Funkce přechodu samozřejmě spočívá ve zvýšení bezpečnosti přecházení. Chodcům ukazuje, kde mají přecházet, řidiče upozorňuje, že v daném místě je třeba zvýšit pozornost a podle situace zpomalit. Chodci často přecházejí i mimo přechody, ale dobře vědí, že tím na sebe berou vyšší riziko. Kdyby přechody neexistovaly a všichni chodci by přecházeli naprosto libovolně a kdekoli, znamenalo by to nejen snížení jejich bezpečnosti ale i citelné narušení plynulosti provozu. 

Města jsou tu pro chodce, proto prý mají chodci přednost

 Další hloupost. Města tu nejsou jen pro chodce. Města jsou pro lidi, a řidič je také člověk. Silnice, stejně jako chodníky, jsou součástí města, a plní stejně důležitou roli jako chodníky.

Zahraničí

 V civilizovaných zemích, v Západní Evropě či v Americe, namítají mnozí, jsou řidiči slušnější, přednost chodců je tam samozřejmostí, a nikdo se nad tím nepozastavuje, je to vyzkoušené a „funguje" to. Tak proč bychom to tady měli mít jinak? 

 To, že se někde něco dlouhodobě praktikuje, není samo o sobě relevantní. Musíme se ptát, proč se to tam praktikuje? Jaký oni měli důvod, že tam to či ono zavedli? Prostě proto, že je to „slušné" a  „civilizované"?  Na tento falešný argument jsem již shora odpověděl. Nezpochybňuji, že v Západní Evropě či v Americe jezdí řidiči v průměru slušněji než u nás, to však není žádný argument pro přednost chodců. Přednost chodců nebo vozidel není otázkou slušnosti.

 V Západní Evropě a v Americe existují desítky a stovky nesmyslných zákazů a příkazů, hanebných zákonů a regulací, a přesto tam společnost zatím stále ještě celkem „funguje". Že tam provoz na přechodech „funguje", neznamená, že by s předností vozidel nefungoval.

Je dobré, když něco funguje. Ale často to může fungovat ještě lépe.