Právník Emil Hácha, skutečný odborník, který zastával funkci soudce v Haagu a kterého T. G. Masaryk jmenoval prezidentem Nejvyššího správního soudu v Praze, se před 70 lety stal prezidentem okleštěného Československa.
Emil Hácha se narodil 12. července roku 1872 v obci Trhové Sviny. Vystudoval právnickou fakultu pražské univerzity a roku 1895 byl promován doktorem práv. Začal působit v advokátní kanceláři, později pracoval pro Zemský výbor království českého a stal se i radou Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni. Po vzniku Československa se Hácha účastnil založení Nejvyššího správního soudu v Praze, jedné z nejvyšších institucí v právním systému ČSR. T. G. Masaryk pak roku 1925 Háchu jmenoval prezidentem tohoto ústavu.
Háchovy právnické kvality ho vynesly až na pozici soudce haagského soudního dvora. Byl ale i znalcem anglické literatury a se svým bratrem přeložil humoristický román "Tři muži ve člunu" Jeroma Klapky Jeroma. "Proslavit" Háchu před českým národem měla však až léta následující.
Tragédie posledních roků Háchova života započala ještě před koncem první republiky. Na jaře roku 1938 mu zemřela žena a ve stejném roce se po jedenáctiletém manželství rozvedla jeho dcera. Háchy se tyto okamžiky velmi dotkly a od té doby ho provázely depresivní stavy.
Zvolení prezidentem
Na protest vůči uzavření mnichovské dohody Edvard Beneš 5. října 1938 abdikoval na funkci prezidenta a odlětěl do zahraničí. Československo se tak ocitlo bez hlavy státu. Až 1. prosince 1938 Národní listy mohly napsat: "Po mezidobí, které trvalo 56 dní, v němž úřad presidenta podle ústavy prozatímně zastával předseda vlády generál Syrový, byl včera zvolen presidentem republiky dr. Emil Hácha."Byl to okamžik úlevy, jak je cítit mimo jiné i z textu Eduarda Basse, který vyšel rovněž ve čtvrtek 1. prosince v Lidových novinách: "Nejvyšší osobností státu se stal jeden z nejvyšších soudců. Dlouho jsme hledali, ale nalezli dobře. (...) Není pro nás větší bezpečnosti, než že v čele nám stanul strážce ústavy, strážce národní vůle."
Při volbě prezidenta bylo odevzdáno 312 platných hlasovacích lístků (jasná většina poslanců a senátorů), z nich 272 se jménem Emil Hácha.
Zvolení Háchy přivítal i Beneš, ale postavení nové hlavy okleštěného a později protektorátního státu se od té chvíle jen zhoršovalo. Adolf Hitler přiměl Jozefa Tisa k vyhlášení samostatného "Slovenského štátu" a Hácha pak v Berlíně po sérii výhrůžek Hitlerovi podlehl také, když 15. března 1939 souhlasil s okupací Českých zemí. Hácha pak setrval i v čele Protekrorátu Čechy a Morava, jeho postavení ale silně limitoval zastupující říšský protektor. Hácha se snažil udržet autonomii protektorátu a zprostředkovaně byl i v kontanku s československými emigranty.
Nemocný a zlomený muž
Další ránou byl pro Háchu příchod nového říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy. Po zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše (popraven 19. června 1942) se Heydrich snažil Háchu nátlakem na jeho blízké osoby i zavedením stanného práva zlomit. Útočily ale i české kolaborantské kruhy. Pak došlo k atentátu na Heydricha.Během Heydrichova pohřbu 9. června 1942 jednal Hácha v Berlíně znovu s Hitlerem. Ten byl nesmírně rozčílený a hrozil vyhlazením českého národa. Když tyto sliby začal v podobě vyhlazení Lidic a Ležáků plnit, Hácha se zlomil. Zhoršoval se i jeho zdravotní stav a jak po válce uvedl Národní soud, od ledna 1943 nebyl Hácha fakticky odpovědný za své činy. Pro mnohé se stal symbolem kolaborace, byl to ale starý, osamělý a nemocný muž.
V květnu 1945 byl Hácha zatčen na zámku v Lánech a převezen do vězeňské nemocnice na Pankrác, kde v červnu zemřel. Pohřeb proběhl za přísných bezpečnostních opatření a na příkaz ministra vnitra nesmělo být Háchovo jméno vyryto na jeho náhrobním kameni.
Ondřej Luštinec, foto: hacha.cz
AUDIO: Volba a slib prezidenta Emila Háchy, 30. 11. 1938
Hovoří předseda Poslanecké sněmovny Jan Malypetr, prezident republiky Emil Hácha
