Rakouská národohospodářská rada v roce 1958 přijala rozhodnutí, že v rakouské vesnici Zwentendorf vznikne první atomová elektrárna v Rakousku. K jejímu dokončení došlo v létě roku 1977. Tehdy ale do Evropy dorazila vlna protiatomových protestů, která se v Rakousku přenesla i na politickou rovinu. I když se populární rakouský kancléř Bruno Kreisky za elektrárnu postavil, v referendu o jejím spuštění konaném v listopadu 1978 vyhrála opozice, a tak se elektřina v Zwentendorfu nakonec nikdy nevyráběla.
Základem pro stavbu atomové elektrárny ve Zwentendorfu byla americká licence společnosti General Electric. Několik typově stejných elektráren této firmy dodnes vyrábí elektřinu v Německu. Stavba objektu trvala pět let a původně měla stát miliardu šilinků. Řada nových bezpečnostních požadavků ale nakonec elektrárnu prodražila o další miliardu a půl (podle České nukleární společnosti by investice v dnešní době vyšla asi na miliardu eur). Během dokončovacích prací a následného navážení paliva se přesto pod vlivem protiatomových prostestů v USA začali i v Rakousku objevovat demonstranti nesouhlasící se spuštěním elektrárny.
Elektrárna jako zbraň opozice
Demonstranty pálily zejména dvě otázky. Co se bude dít s elektrárnou v případě zemětřesení a jak se naloží s jaderným odpadem. Počty demonstrantů ovšem dosahovaly jen několika stovek. Problému se ale chopila politická reprezentace země a proti spuštění elektrárny se postavili opoziční lidovci. Rakouský kancléř Bruno Kreisky naopak stavbu podporoval a v případě, že by referendum o jejím spuštění skončilo negativně, dokonce pohrozil, že odstoupí. Elektrárnu podporovali i vládní socialisté.
V lidovém hlasování 5. listopadu 1978 Rakušané nakonec rozhodli poměrem 50,47 vůči 49,53 % v "neprospěch atomu" a ke spuštění dokončené elektrárny nikdy nedošlo. Tím se Rakousko vymezilo vůči jaderné energii a začalo se zasazovat o omezení jejího užívání. I když funkční reaktory na území Rakouska přece jen existovaly dál – na vídeňské univerzitě, ve Štýrském Hradci a v Seibersdorfu zůstaly v provozu pro studijní účely. Výpadek ve Zwentendorfu nahradila urychleně vybudovaná uhelná elektrárna v sousedním Dürnrohru spalující polské a české černé uhlí.
Zbyněk Grunda z Jaderné elektrárny Dukovany po prohlídce Zwentendorfu k současnému stavu objektu na stánkách České nukleární společnosti poznamenal: "Projekt byl realizován s německou důkladností a precizností a kvalita montáže je zřejmá na každém kroku. Většina zařízení je na místě v perfektním stavu, označená a zakonzervovaná. Některé části byly prodány, například nízkotlaký díl turbíny, generátor a pomocný budič, několik čerpadel a samozřejmě jaderné palivo. Elektrárna má správce, který pravidelně každý druhý den elektrárnu projde, zkontroluje ji a učiní příslušný zápis do provozního deníku na blokové dozorně."
Podle České nukleární společnosti se v areálu nespuštěné elektrárny Zwentendorf ale proud přece jen vyrábět bude. Dnešní jediný majitel třicet let zakonzervovaného objektu, dolnorakouská energetická společnost EVN, chce na pětadvacetihektarovém pozemku vybudovat biomasovou a fotovoltaickou elektrárnu.
Ondřej Luštinec, Foto: EVN
Jádro v sousedních zemích Rakouska
Rakousko se využití jaderné energie vzdalo, to ale neplatí o jeho sousedech. Podle aktuálních údajů Světové nukleární asociace (WNA) z roku 2008 například Německo používáním 17 reaktorů získává jednu čtvrtinu produkce elektřiny, Švýcarsko má pět nukleárních reaktorů, které produkují 40 % elektrického proudu v zemi. V České republice se v jaderných elektrárnách vyrobí asi třetina elektrické energie.
Zwentendorf
Zwentendorf
