S psaním o islandské krizi jsem skončil, tohle bude čistokrevná, servisní, turistická pozvánka na Island. Konečně jsem vyjel z města a strávil v přírodě celý den. Je to proklatě málo, ale i to mě přesvědčilo. Měli byste sem jet taky. Třeba jen na čtyři, pět dnů. Vyjde to odhadem tak na dvacet tisíc (včetně letenky, když budete šikovní) a uvidíte tohle všechno:

 

(abych vás přesvědčil, občas si vypůjčím něco z Lonely Planet, nejlepšího průvodce, jakého znám)

1. Krajinu, jakou jste ještě neviděli. Už půl hodiny od Reykjavíku (směrem na severovýchod, do vnitrozemí), se začínají kolem silnice rozprostírat dlouhé pláně a kopce, úplně bez stromů, pokryté jen mechem a žlutohnědou trávou. V dálce za nimi trůní vysoké kopce se zasněženými vrcholy, sem tam vjedete na most přes divokou průzračnou řeku. Kolem silnice se za plotem pasou koně nebo ovce. Sem tam je vidět obláček páry, jak stoupá odněkud ze země - nevymýšlím si - a ve vzduchu zavoní síra.

2. Mystický národní park Thingvellir, pod kterým se potkávají dvě tektonické desky, z nichž jedna patří k evropskému a druhá k americkému kontinentu. Každý rok se desky od sebe vzdálí o dva milimetry (to je jeden z úkazů neklidné islandské geologie, díky níž je celý ostrov tak unikátní). Výsledkem jsou průrvy a pukliny, které jsou sice hluboké jen pár metrů (nene, není to průrva někam do hlubin, kde by byla vidět láva), ale stejně vypadají divoce. Skály se kolem divoce kroutí, skrz park teče do blízkého jezera divoká řeka (i s vodopádem), v údolí je kostelík a teď na podzim se všechna flóra pěkně vybarvuje. Rostou tu jen malé zakrslé břízky, jinak opět žádné stromy, výhled na nedaleké ledovce je volný. Místo je na seznamu chráněných míst UNESCO a mimochodem: je to stěžejní bod islandské historie. Vikingové tu měli v roce 930 n.l. první demokratický parlament na světě. Ale taky jako soudní dvůr, kde se topily a upalovaly čarodějnice. Na jedné z informačních tabulí se dokonce píše, že tu prý ženy zavazovali do pytlů a drželi je pod vodou, dokud je neutopili.

3. Gejzír, který jednou za čtyři pět minut stříká proud vařící vody do dvaceti, třiceti metrů. Ale ne jako v Karlových Varech, kde je proud přiškrcený do úzké trubičky a vřídlo obestavěné betonovou budovou. Tenhle gejzír stříká z díry o průměru několika metrů, volně v přírodě. Stojíte za šňůrou, ale jen tak dva tři metry daleko, díra je zaplněná neklidnou vodou, z níž stoupá pára ... Pak se najednou hladina zvedne jako hřib a do vzduchu vyletí obrovský sloupec vody. Kolem je ještě pár malých jezírek, z nichž teče horká voda, a druhý velký gejzír, který ale stříká jen párkrát za den - za to se jmenuje Geysir a dal jméno všem ostatním gejzírům na světě.

4. Vodopád Gulfoss - ano, taky jsem nejdřív jen tak zíval, vodopádů je přece všude plno. Nechci se chlubit, ale byl jsem i na Niagáře - a musím říct, že když jsem dnes viděl Gulfoss, zapůsobil na mě skoro srovnatelně. Není ani tak moc vysoký, ale ta masa vody, která se tudy valí, prostě bere dech. Můžete se podívat hodně z blízka, z různých míst, přístup je vynikající. Protože celý den svítilo sluníčko (poprvé za čtyři dny), měl jsem to i s velikánskou duhou. A pod nohama praskal zmrzlý sníh, protože vodopád už je trošku dál směrem do hor. Fascinující.

 

Zpravodaj HN Jiří Nádoba na Islandu (předchozí díly blogu a videozprávy)

Díl 1. - Jestli chceš slyšet můj příběh, zaplať

Díl 2. - Přišel čas zaplatit za tvrdou lekci

Díl 3. - Čeká nás tvrdá zima, ale přežijeme

Díl 4. - V krizi zamrzly nejen peníze, ale i škodovky

VIDEO: Lidé se nemohou dostat k milionům ve fondech

VIDEO: Objevil jsem symbol islandského krachu

5. Malebná restaurace Lindin na břehu jezera v Laugarvatnu... byla zavřená. Škoda, že už není sezóna. "Lindin je nejlepší restaurace široko daleko. Jídelníček využívá místních a sezonních ingrediencí - čerstvé siveny z jezera, sopby, husy a alkouny - a tiše hrající jazzová hudba a světlo svíček dotvářejí uvolněnou atmosféru. Zdejší pěna z belgické čokolády s malinovým pyré a kousky melounu je údajně nejlepší na světě - a protože jsme tuto delikatesu ochutnali, nehodláme ono tvrzení zpochybňovat," píší cestovatelé z Lonely Planet. Inu, nemyslete si, že Island je nějaký vidlákov - je to vrcholně civilizovaná země, jen je tam teď zhruba stejně draho, jako u nás.

 

6. Hekla, první činná sopka, jakou jsem na vlastní oči viděl. Monumentální zasněžená hora, vysoká skoro jako Sněžka. Z dálky vypadá také tak neškodně, ale v roce 1104 její erupce údajně pohřbila všechno v okolí 50 kilometrů, v roce 1300 znovu vybuchla a prachem pokryla skoro 100 tisíc čtverečních kilometrů a roku 1947 se z ní vyvalil oblak popela do výšky 27 kilometrů. Naposledy se probudila v roce 1970 a Islanďané počítají s tím, že se to může kdykoli opakovat. "Ano, samozřejmě, že můžete jít nahoru. Já sám už tam byl mnohokrát. Jen to na mě nesvalujte, až sopka bouchne," říká v Lonely Planet jistý Anders, chovatel koní z Leirubakki.

7. Jedete kolem jezera, ležícího uprostřed černočerné země. Na jeho břehu jsou černé kameny a šotolina, cesta kolem je z černých kamínků a prachu. Kolem opět divoké skály, které se po chvíli mění v zakroucené kameny porostlé lyšejníky a táhnoucí se kamsi do dáli. Tak vypadá vedlejší cesta k nejvzdálenějšímu cípu Islandu, kousek od břehů Atlantiku. Jsme jen půl hodiny od Reykjavíku a půl hodiny od letiště v Keflavíku, ale cítím se úplně opuštěný, jsem moc rád, že nádrž je aspoň z půlky plná a mobil má z půlky nabitá.

8. Bude se stmívat, přihnaly se husté mraky, začíná pršet. A dole pode mnou je volný Atlantik, vlny se rozbíjejí o kameny a voda stříká. Občas se vlna s bílou čepicí zvedne už daleko od břehu a rychle se žene ke břehu. Představoval jsem si ještě větší vlny, ale i tohle je impozantní.

9. Pozor, přichází vrchol dne. MODRÁ LAGUNA. Hodinu jízdy od Reykjavíku (a kousek od mezinárodního letiště v Keflavíku - řada lidí se tam staví po cestě domů) jsou geotermální lázně s mléčně modrou vodou v černém lávovém poli. Projdete skvostně vydesignovanou budovou s šatnami, sprachami a restaurací, na konci ale nevylezete do bazénu, nýbrž do sirnaté vody, z níž stoupá pára a typická vůně. Uprostřed je vřídlo, z kterého se kouří a vytéká horká voda, v areálu je sauna, pára, masáže a nádoby s jakýmsi bílým blátem, které prý báječně ozdravuje pleť. Za lagunou svítí futuristicky vyhlížející geotermální elektrárna, jenda z mnoha, díky nimž tenhle ostrov vyrábí energii nejčistším způsobem na světě.

10. Spouta dalších zajímavých věcí, která jsem já neviděl, tak jen namátkou vyberu, co mě v průvodci zaujalo. Ostrov Videy ("...slyšíte jen vítr, vlny a čmeláky bzučící mezi ostřicí a jestřábníkem"), Gardur a Sandgerdi na poloostrově Reykjanes (mořem bičované rybářské vesnice severozápadně od mezinárodního letiště - zapadlá místa, kde můžete pozorovat stěhovavé ptáky, zatímco vítr odnese všechny vaše myšlenky), anebo větrný výběžek Gardskagi (mořští ptáci sem létají na námluvy a právě tady se stěhovavé druhy poprvé dotknou země, je odsud také možné spatřit tuleně a občas i velryby)...

Nalákal jsem vás dost? Dejte vědět, díky!

Redakční blog HN/Jiří Nádoba