Obavy z populismu v amerických prezidentských volbách nikdy nejsou přehnané, lze naštěstí však tiše doufat, že přehnaná předvolební vyjádření obou kandidátů budou vždy trochu vzdálena od samotné prezidentské reality a to směrem k politickému středu. Proto není posledním vyjádřením Baracka Obamy a Johna McCaina o jejich plánech na vypořádání se s krizí věnováno takové pozornosti, jak by jinak asi bylo. Vzhledem k vážnosti současných problémů a pokročilé fázi předvolební kampaně je totiž logické, že pozornost obou kandidátů se zaměřila právě na finanční krizi na Wall Streetu. Méně obvyklé však již je, že se oba shodli na potřebě reformovat tuto Meccu amerického finančnictví, a „vyčistit její kulturu“.

I přes tuto shodu obou kandidátů je nesporné, z jakého ideologického základu oba vycházejí. Zatímco McCain se omezil pouze na kritiku kultury, Obama zašel dále se slibem, že zavede „opravdovou regulaci která chrání vaše investice a penze“. Přidáme li k tomu, že celková náladu na trhu je až překvapivě nakloněna státním intervencím (vzpomeňme na to, jak se trhy v posledních týdnech a měsících vždy radovaly, když vláda či FED zestátnili další finanční instituci) vzniká zde zásadní nebezpečí pro následující prezidentské volební období.

Totiž za situace takto významné finanční a hospodářské krize je představa demokratického prezidenta s apetitem k regulaci v Bílém domě jistě znepokojivá. Je o to znepokojivější, že by vládl v období demokratického, a také jistě regulačně naladěného Kongresu. A jak poukazuje William A. Niskanen v jednom ze svých posledních článků, jsou to právě období sjednocené vlády (tedy období, kdy je prezident ze stejné strany jako majorita obou komor Kongresu), která jsou nebezpečná z pohledu expanze státu do ekonomiky.

C Tímto nechci tvrdit, že jistá změna regulace finanční architektury není nutná, ba naopak. Jen je potřeba mít na paměti, jak již mnozí komentátoři upozorňují, aby se nezašlo v této regulaci příliš daleko a aby se vliv státu v ekonomice nerozšířil příliš mnoho. To se totiž stalo například po Velké hospodářské krizi v 30. letech, ke které je ta současná často přirovnávána. I tehdy se totiž tvrdilo, že tento „starý“ způsob dělání byznysu stojí za současnými problémy a je potřeba státu aby převzal větší úlohu v ekonomice.

Z českého pohledu by se však mohlo stát, že se nás americké prezidentské volby až tolik netýkají. A když ano, tak spíše na poli zahraniční politiky a mezinárodního obchodu než na poli ekonomickém. Leč tento pohled by se mohl prokázat jako krátkozraký, jelikož cesta, kterou se vydají Spojené státy je důležitá i pro zbytek světa, a to zvláště na poli finanční regulace. Finanční inovace a s ní i regulace totiž přichází z Wall Streetu stejně jako přicházel mráz z Kremlu.

Z tohoto důvodu události posledních dnů rozhodly o mých volebních preferencích, jakkoli jsou irelevantní. Totiž John McCain v Bílém domě je z ekonomického hlediska lepší představa než Barack Obama. A to kvůli rozdělení vlády na republikánského prezidenta a demokratický Kongres spíše než kvůli tomu, co bude McCain prosazovat. I kdyby byly jeho návrhy podobné těm Kongresu, bylo by nutné sjednotit je v parametrech a detailech, což je v Americe (bohu dík) zdlouhavý proces, během kterého by byl čas na jejich detailní prozkoumání a přehodnocení. Jen škoda, že události posledních dnů mohou změnit volební preference Američanů přesně opačným směrem.

 

Kamil Kovář, student Vysoké školy ekonomické v Praze