Už ho máte? Nový Ajfoun? Je to jako zaklínadlo. A pokud jste se s ním v uplynulém týdnu nesetkali, pokud jste o té krabičce zázraků iPhone 3G, kterou „všichni chtějí a bez které od uplynulého čtvrtka nelze existovat“, neslyšeli, opravdu si můžete gratulovat.
Často vysmívaná „jablečná diktatura“ prosákla úspěšně i k nám, Česko popadlo ajfounové šílenství. Nejprve se o něm popsalo asi tak pět stohů papíru, v rubrikách Média-technologie jste si prakticky nepřečetli nic jiného, než že se „ve světě mobilů přepisují dějiny“, na vlastním domovském portálu na vás vykoukl bývalý ministr informatiky Mlynář v kouzelné prezentaci ajfounovských dovedností.
Pak se jednotliví poskytovatelé mobilních služeb začali předhánět ve výhodné ceně onoho přelomu v komunikaci. Večer před zahájením prodeje mi vlastní operátor pošle smsku, podle níž bez iPhonu nemůžu dál žít. Pak vás trochu předávkují ve zprávách (ve frontě před jednou z půlnočních prodejen na Václavském náměstí jste mezi sedmnáctiletými dětmi, které před pár měsíci přibližně ve stejném čase stepovali o pár metrů dál před knihkupectvím kvůli novému Potterovi, zahlédli i vlastního šéfredaktora) a nakonec se na nedělní poradě nadšeně diskutovalo o tom, kolik už se těch iPhonů za víkend prodalo a kolik se ještě prodá a jaké nás čekají nevídané rekordy. Prostě jablko everywhere.
Ale dost, dost. Prosím. Je to jenom lepší telefon. Jasně, spousta funkcí, superpočítač, můžete si na něm pohrát s fotkami, listovat svojí domácí diskografií, možná vám uvaří i kafe. So what?? Bavítko, říká můj dobrý přítel Filip (ten, který všechny vychytávky vláčí po kapsách půl roku před tím, než se objeví na českém trhu), a tohle slovo myslím zázrak jménem iPhone 3G přesně opisuje.
Je to zase o něco dál, výš, rychleji, lépe, ok, to respektuju, můžete si hezky zapatlat ten krásný barevný displej a už nikdy se nebudete nudit na zastávce, protože máte celý svůj život v kapse. „Miluju všechna nová udělátka, ale u iPhonu mě ta kampaň už taky fakt štve,“ sdělil mi při nedělní službě na chodbě šéf onlinu, když jsem mu sdělila, že dneska vyjímečně nenapíšu o filmu a televizi.
K čemu kampaň, která ve vás má vyvolat dojem, že iPhone je nedostatkové zboží, a pokud se v noci nepostavíte do fronty, prostě se na vás nedostane, a vy v tomhle světě skončíte? A že musíte všechny ostatní mobily okamžitě zahodit, protože nejspíš hned zítra přestanou fungovat a vy už se bez ajfounu ale vůbec nikam nedovoláte?? No jasně, to proto, abyste se do té fronty pro jistotu postavili. Co kdyby náhodou.
Sama mám přitom legrácky od Applu moc ráda, uznávám, není nic krásnějšího, než (můj) ultralehký bílý notebook s nakousnutým jablíčkem, baví mě kombinovat návlek na iPod s celkovým outfitem (víte přeci, co je to outfit) a když mi přítel Filip před třičtvrtě rokem poprvé v baru ukázal možnosti bavítka jménem iPod Touch, připadala jsem si opět jako ve sci-fi filmu (což se mi s ním stává často, mimochodem). Chápu, že spoustu lidí iPhone prostě baví a zajímá, a tak ho musí mít. Proč ne.
Jenže uměle vyšroubované mediálně-marketingové šílenství okolo nového iPhonu už i mě vysloveně znechucuje. Klobouk smekám před marketingovými agenturami, tohle se vám povedlo. S trochou škodolibosti ale připomínám, jak se iPhonu 3G tiše a nenápadně začíná přezdívat v Americe: shnilé jablíčko. Na co si asi stádo vystojí svou půlnoční frontu za půl roku, až se technologie vymrští o další sáh dopředu? A co vy, máte už svůj ajfoun?
