Jiří Mitlehner platí zálohu na odběr elektrické energie rozvodné společnosti RWE 3500 Kč.Při ročním zúčtování vyšlo najevo, že jeho přeplatek činí 3525 Kč, tedy zhruba jednoměsíční zálohu navíc. Ale na předpisu pro další období je cifra 5480 Kč. Tedy požadavek, aby platil zálohu zhruba o 60 % vyšší. Vytočí na svém mobilu číslo zákaznického servisu RWE a dozví se ke svému překvapení, že se vlastně nic nestalo, společnost mu zálohu sníží na dosavadní úroveň bez jakýchkoli problémů. „Proč jste ji tedy zvyšovali?“ vrtí hlavou nad počínáním firmy odběratel. A dozví se ohromující novinu: „My jsme jen zkoušeli, jak vysoko můžeme jít...“
Tak to je typ „úřadu podnikajícího“. Kdo si nedá pozor jako Jiří Mitlehner a neozve se, bude platit jako mourovatý a s přebytkem jeho plateb si bude firma hospodařit po svém.
Vydavatel jednoho vědeckého časopisu, který si pochopitelně sám na sebe nevydělá, se zúčastnil grantového řízení na jednom ministerstvu a uspěl. Ve smlouvě, kterou partneři uzavřeli, stojí černé na bílém, že nositel grantu do 30. června předloží donátoru vyúčtování, jak grant použil. Rázem prvního červencového týdne dostane tvrdě formulovanou výzvu, aby okamžitě předložil vyúčtování, jak se k tomu ve smlouvě zavázal s výhružkou příslušné pokuty. Pointou tohoto příběhu je fakt, že peníze, které tvoří zmíněný grant, mu ministerstvo poslalo až 27. července.
Tak to je typ úřadu, který nazývám v soukromém žargónu „dědictví Rakousko-Uherska“.
Konečně třetí případ: Jiřina Palková se narodila svým rodičům v roce 1949 v Praze 5, kde dodnes žije a má k bytu uživatelské právo, které na ni přešlo po jejím zemřelém otci. Platí z něj nájemné a nikdy ji nenapadlo, že by z něj mohla být vystěhována. Nová majitelka domu však přišla na to, že místnosti, které obývá, byly v době výstavby domu kolaudovány jako nebytové prostory a tudíž jí dává výpověď bez náhrady. Věc pokračuje až k soudu.
Tomu říkám „vzkaz úřadu ze záhrobí“. Kdysi dávno někdy v roce 1949 úředník sice přeměnil dílnu v byt a vydal o tom úřední listinu, ale zapomněl na rekolaudaci. A ta nyní vyšla z hrobu a činí konkretního člověka nešťastným.
Závěr? U každého případu jiný.
Takový je úřednický život, ale kdo s ním má žít?
