Od počátku letošního roku se po publikaci tzv. klimaticko-energetického balíčku mluví o cílích Evropské unie 20-20-20 do roku 2020, tj. 20% obnovitelných zdrojů na energetickém mixu, 20% snížení emisí (s tím, že povolenky na obchodování s emisemi skleníkových plynů budou draženy v aukcích) a 20% zvýšení energetické účinnosti, to vše do roku 2020. Existuje nesčetně článků na toto téma, o tom, jak tyto cíle přispějí k ochraně klimatu (vyhýbám se diskusi, zda ke změně klimatu dochází či nikoliv), jak jsou ambiciózní atd. Současně je však debatována rostoucí energetická závislost Evropy na Rusku a nedostatek elektřiny v EU. A nezapomeňme navíc na další cíl EU v energetice – vytvoření jednotného liberalizovaného trhu s elektřinou.

 

Ve víru pochybností

 

Pro běžného člověka se toho zdá docela dost a každý si asi položí otázku, zda lze všechny tyto cíle společně splnit. To znamená: jestli všechny dvacítky budou během 12 let splněny, zda se v EU mezitím postaví nové zdroje a konečně, jestli bude na jednotném evropském trhu s energiemi ničím nerušená hospodářská soutěž garantující spotřebitelům energií přiměřené ceny. Nemůže to ale dopadnout i jinak? Nebude nakonec platit úsloví: kdo chce mít všechno, nemá nic?

 

V roce 2020 se zjistí, že procento pro obnovitelné zdroje je příliš vysoké za příliš vysokou cenu, aukce povolenek povedou ke zvýšení cen a současně energetické společnosti budou věnovat prostředky do aukcí a nikoliv do výstavby nových zdrojů, resp. se budou orientovat především na výstavbu plynových zdrojů. To vše nicméně zvýší energetickou závislost EU, a nové jaderné bloky nebudou v roce 2020 dostaveny zejména díky politickému „bloku“ v několika státech EU.

 

Existuje východisko?

 

Jaké tedy zvolit řešení, abychom měli v roce 2020, čím svítit za přiměřené ceny, nemuseli dýchat nezdravý vzduch a bát se, že EU budou pozastaveny dodávky plynu? Možná by bylo lepší, kdyby si EU stanovila obecný cíl snížit emise CO2 nebo obecněji ochrany životního prostředí, a to za pomocí všech dostupných prostředků a technologií. Nebylo by tedy stanoveno, kolik procent obnovitelných zdrojů, ani kolik procent energie vyrobené z jádra. Byl by určen pouze obecný cíl snížení emisí o určité procento s tím, že členské státy tohoto procenta musí dosáhnout bez ohledu na to, zda využijí jadernou energii, obnovitelné zdroje, plyn či uhlí.

 

Současně je více než zřejmé, že ke shodě ohledně energetického mixu mezi členskými státy EU nedojde, jelikož existují rozdílné názory na využívání jaderné energie, biopaliv, plynu, ... EU by pak měla spíše převzít funkci jakéhosi arbitra v tom smyslu, že neuloží státům, z čeho elektřinu vyrábět, ale zabrání, aby státy kritizovaly či dokonce zasahovaly do složení energetického mixu svých sousedů.

 

Zuzana Krejčiříková, vedoucí útvaru Evropská agenda v rámci ČEZ, a. s.