Dnes, jak to občas činím, zlehka neuspořádaně o třech tématech. Nejprve pochopitelně k vítězství Baracka Obamy. Podle zajímavého průzkumu televize CNN 82 procent amerických voličů uvedlo, že nejdůležitější pro jejich rozhodování byl stav hospodářství. Zdravotnictví či terorismus vzrušovaly tak 9 procent voličů.

 

Tak je to ostatně vždy, když je ekonomika v recesi. Heslem prvního vítězství Billa Clintona bylo (it`s the economy, stupid! – jde o hospodářství hlupáku!). V roce 1992 byly totiž Spojené státy také v recesi a voliči si vybrali na federální úrovni nezkušeného, ale „nového“ Billa Clintona. Smůla George Bushe seniora ovšem byla, že v době hlasování už ekonomika dávno rostla. Čísla o růstu či poklesu hospodářství se totiž dozvídáme s velkým zpožděním. V našem případě to ale takto nebude: krize se v Americe teprve rozjíždí a bude pokračovat nejméně do poloviny příštího roku.

Je jasné, že v okamžiku velkých hospodářských potíží američtí voliči prostě žádají změnu více než kdy jindy. Preference Johna McCaina vrcholily v době okolo pádu Lehman Brothers, pak už se roztočil vír paniky a všechno šlo jen z kopce. Tohle je třeba zdůraznit proto, že všechny ty analýzy o tom, jestli McCainovi pomohla či uškodila kandidátka na viceprezidentku Sarah Palinová, jestli je McCain příliš starý apod., jsou spíše méně důležité, možná dokonce podružné.

 

Obama nastoupí do úřadu v lednu příštího roku. Vrcholit bude patrně nezaměstnanost i hospodářský pokles. Jaké budou Obamovy recepty? Kde na ně bude brát? Jisté je, že ti nejchudší (mnozí šli k volbám poprvé v životě), a to jsou Afroameričané v ghettech (v Baltimoru, Chicagu, Washingtonu DC apod.) budou postiženi první a nejvíc. Kdo tato místa navštívil, ví, že to tam vypadá jako v Keni (bez přírody), kde se narodil Obamův otec. Leda že mají všichni značkové tenisky.

 

Jak chce Obama chránit americké pracovní příležitosti? Jakým sociálním programům dává přednost? Z čeho je chce platit, když situace rozpočtu je více než napjatá? Má stát pořád podporovat vlastní bydlení i pro ty nejchudší? Obávám se, že Obama na nic z toho zatím odpověď nemá. A proto možná nejdříve narazí u svých „soukmenovců“.

…

Německá vláda tvrdě odmítá nápady francouzského presidenta Nicholase Sarkozyho na jakoukoli institucionalizaci eurozóny v podobě formální i neformální. Německo (ale například také Holandsko) si nepřeje zvláštní summity (ani pokusy o vytváření institucí) eurozóny během českého a švédského předsednictví. Evropě i eurozóně prý dobře slouží unijní instituce.

 

Sarkozyho ideje tvrdě odmítla jak německá kancléřka Angela Merkelová, tak ministr financí Peer Steinbruck.

O co jde Němcům? Za prvé o prestiž. Sarkozy Němcům připadá příliš iniciativní a ambiciózní a nechtějí mu přenechat tolik slávy, prestiže a lesku. Hlavně jde ale o nezávislost Evropské centrální banky, na kterou Němci tradičně nedají dopustit. Podezírají totiž Francouze, že institucionalizaci i summity eurozóny chtějí proto, aby mohli nezávislost ECB přiškrtit.

 

Je tu ale ještě jedna věc. Němci jsou také solidární vůči nám, Polákům, Dánům, Švédům. Tváří se jako naši velcí spojenci (co dostanou od Topolánka na oplátku?).

 

I když – je to tak? Solidární ke komu? Český postoj mi připadá dosti nejasný a nečitelný. Chce ODS dvourychlostní Evropu nebo ji nechce? Nebo jí nechce jen proto, že by zastínila české předsednictví?

 

Německo ale v tomto ohledu není zdaleka jednohlasné. I v Německu jsou pochopitelně lidé, kteří tvrdí, že finanční krizi musí eurozóna čelit jako celek a propagují vyšší integraci eurozóny i její důstojnější reprezentaci navenek. Jediné v čem se všichni Němci shodnou, je to, že je třeba střežit a chránit nezávislost centrální banky.

…

Německo se obává v souvislosti s finanční krizí velkých problémů svého automobilového průmyslu. Jak je na tom v tomto ohledu „Detroit Evropy“, tedy Česká republika? V krátkodobé i střednědobé perspektivě relativně dobře. Nové automobilky TPCA v Kolíně a Hyundai v Nošovicích totiž vyrábějí malá a úsporná auta, která půjdou v těžkých dobách dobře na odbyt.

 

Komplikovanější je situace Škody Auto, ta ale také může klást větší důraz na fabie, levnější verze oktavií a omezit výrobu dražších superbů. Propouštět se budou zahraniční dělníci a agenturní zaměstnanci, kteří v Česku stejně příliš neutrácí.

 

Jiná věc je perspektiva dlouhodobá (zde míním řády desetiletí). Není vcelku pochyb o tom, že automobilismus začne opadávat ze svého vrcholu ve prospěch vlaků, trolejbusů, tramvají a autobusů. Ve světě průmyslové Evropy zvítězí ten, kdo dokáže nejlépe, nejlevněji a nejinovativněji vyrábět moderní, ekologická vozidla hromadné dopravy. To je ale úplně jiná kapitola.

Článek byl napsán a publikován pro Respekt.cz v rámci pravidelné rubriky Audit Jana Macháčka.