Zbožně čtu reportáž Ondřeje Schneidera a dalších blogerů, vychutnávám si analýzy z mnoha stran a usilovně přemýšlím. Zdá se mi to letošní finanční zemětřesení strašně poučné a kdybych tím v kostele nenudil, kázal bych asi několikrát jenom o tom. Ale na fóru blogerů jsem až dodnes mlčel. Jenže teď už nemohu.

Jistěže je finanční krize výsledkem zbožné hlouposti. A to na jedné straně těch, kteří nás už léta zásobují náboženskou ideologií úspěchu, zralého a statečného křesťanství. Jsme povzbuzováni k odpovědnému otcovství, kterému se stále mírně zvedají limity úspěšnosti. Kdo věří, bude mít větší a větší dům, kdo správně věří, ponese požehnání projevované starým abrahamovským rozmnožením strakatých koz a ovcí – rozuměj mobilů, sofistikovaných zázraků kybernetiky, vozů a motorek. Jako by muž se ztrhanými rysy a sedřenýma rukama, který strávil život v obyčejné, poctivé práci vynášející tak akorát, nebyl dobře věřící. Dětem vydřel s manželkou vzdělání a trpělivě se za ně modlil, aby nekradly a ony – už se budou mít líp. Alespoň tak byly dopovány tou spásnou ideologií. Tahle pustá víra dělala politická rozhodnutí v naději, že Bůh nemůže nežehnat. A tahle naivní víra nese svůj díl odpovědnosti za rozpad tvarohových finančních institucí a rozčarování z poznané pravdy, že úspěch je vždycky třeba zaplatit, jinak žádný nebude, i když jsou o něm napsány stohy ideologických knih.

Pak je to, co zatím vidíme v americkém „finančním movie“, výsledkem naivní víry liberálních ekonomů, kteří si dovedou představit neregulovaný rozmach, a teď cituji Ondřeje Schneidera: „...finančního sektoru, tj. bank, různých investičních společností, hedge fondů, private equity fondů, hypotéčních bank, poskytovatelů kreditních bank, brokerů, dealerů...“ A pokračuji tím, co bych chtěl zvýraznit: „Jediné, co politici opravdu nestihli, je regulace finačních trhů...“ Bože! Vždyť v tom to je! Copak jsme za blázny, když pořád chceme, aby každá faktura byla proplacena a za každou fakturou aby byla skutečná práce, která hodnotu peněz dělá? Copak to není zběsilá a primitivní víra, která věří v „něco“ co samo od sebe „nějak“ bude fungovat, i když to nestihneme ani nazvat, ani promyslet, ani regulovat?!

Může mi být vytýkáno, že také věřím v Boha, kterého také nejde regulovat. Ano, věřím. Ale, jak mu rozumím, je to Bůh který zdatně reguluje prostými slovy Desatera co je a není v pořádku. A ta jeho slova jsou kamenně stejná a drží mne při zemi. Vím, co je hřích. A na to konto platím daně a při vedení organizace, která platí DPH, hlídám, abychom nežili v chimérách. To proto, že je tam ta víra.

Čekám nejen na napumpování peněz do systému a záchranu bank. To ještě není pokáním. To může opravdu zachraňovat především silné jestřáby, jak píše Michal Semín. Čekám na jisté sebepoznání, na dobrovolnou restrikci. Bez ní se dostáváme do krize, i kdyby ta americká k nám ani nedoputovala. Jestli pravoleví intelektuálové vyzývají k tomuto sebepoznání, pak se řadím k nim.