Pod tímto pojmem se dá počítat s nějakou čarovnou věcí, která žije svým životem. Takové schopnosti byly přisuzovány kdečemu. Cena často historicky pochybné relikvie velice často přesahovala cenu zlatých drahokamy zdobených schránek. U nás se na pouť nosí lebka svatého Václava se znamenitou secesní čelenkou v závojíčku, který halí mystická tajemství už jen vzhledem.

Ale: Všechny naše informace o svatém Václavovi máme z legend. Nevíme nic víc. Mýtus druhého života Václavova je nesporně důležitější, než fakta. To, že se ve Staré Boleslavi kdekdo klaněl, že Václava kdekdo připomínal, to jen zvyšuje jeho cenu. Že to byli na jedné straně tvůrci republiky a na druhé straně protektorát nacistického Německa, to už je jedno. Že je dnes využíván pro politiky či církev, že je představován jako politik tvůrce Evropy nebo náboženský příklad zbožnosti, to je logický proces. Václav má prostě váhu! Svatost už v původním smyslu slova znamená něco, co váží.

Jiný typ svatých používá úspěšně dnešní politický marketing. Tak John McCain dobře zabodoval svou hezkou a zbožnou viceprezidentkou a proto byl hned první útok veden na její svatozář. Ač se spekuluje o její zahraničněpolitické neschopnosti, je to ona, která se v médiích na rozdíl od druhého viceprezidentského kandidáta zmiňuje. Naprosto stejně to funguje v zábavnému průmyslu, kde se mýty o zpěvácích, umělcích a sportovcích vytváří nezávisle na jejich skutečném životě.

Politik si přeloží svou povinnou přítomnost na oslavě svátku svatého Václava do svého jazyka, chápe to jako svou politickou povinnost. Dokonce je mu to jako povinnost předkládáno, ať věří nebo nevěří. Povinně se účastní bohoslužby, ve které slyší, že životní styl víry je jediným způsobem spolehlivého života. Jak se asi mají politikové cítit? Jak jinak to mají chápat, než jako výzvu k organizovanému pokrytectví a k profesionálně odvedenému řemeslu. Přiznám se: Kdybych to takto měl na talíři, nikdy bych v Ježíše Krista nevěřil. Racionální důvody iracionální úcty věřících by mne neoslovily. Každý musí mít k víře přece osobní důvod!

Jak pak ale pochopit, že Česká televize, která přenos tradičně pořádá, požadovala ode všech, kteří budou mít jakýkoliv úkol v přenosu – tedy byli by v závěru vidět a měli by mluvit – aby podepsali, že nekandidují v žádných letošních volbách. Vypadá to jako spravedlivá selekce motivů, ale vzpírá se to rozumu. Vždyť pro ty motivy tu právě veřejně činné osobnosti jsou! Ve vědomí své síly by se mohli takoví kandidáti sami zdržet projevu s vědomím zneužitelnosti svých slov. Ale proč by to nakonec dělali? Když by měli co říct, proč by to neměli říct přesto, že ve volbách kandidují?!

Jsem rád, že máme svatého Václava. A vážím si všech vzácných živých relikvií (zbytků či ostatků), které spočívají v lebkách živých lidí nošených na krku statečných, kteří originálně myslí a dovedou dnes svou věrnost Kristovým hodnotám vysvětlit a předávat.