Úžas a rozpaky nad neschopností státu - tohoto vrchnostenskými výsadami obdařeného suveréna - zajistit si jasnými pravidly základní příjmové zdroje přetrvává i na začátku druhého desetiletí třetího milénia. Diskuse nad rizikem vracení miliardových částek vybraných na pojistném na sociální zabezpečení za první pololetí 2007 to potvrzuje.
Má-li stát to privilegium, že si jako jediný může sám vytvářet své platební nároky, musí to být něčím vyrovnáno. Jedinou možností je přitom posuzování podobných případů, jakého jsme svědky, vždy ve prospěch poplatníků. Již léta proto soudci nejvyšších instancí posílají legislaturám opakovaný vzkaz. Potvrdili, že při dvojím možném výkladu daňových předpisů se má postupovat ve prospěch poplatníka, neboť státní orgány mohou činit jen to, co jim zákon umožňuje výslovně.
Je věcí státu, aby formuloval své daňové zákony jednoznačně, srozumitelně, přesně a úplně, aby minimalizoval nejasnosti, jinak by se jednalo o nepřípustnou libovůli zákonodárce - i toto je názor Nejvyššího správního soudu. A i když např. jednoduchý jazykový výklad textu zákona je obecně považován za nedostatečný, daňovým subjektům bylo přisouzeno právo spolehnout se na prostý smysl slov, byť třeba odporují jinému způsobu výkladu. Že tento přístup může vést k opačnému výsledku u posuzování téže věci, a to podle toho, zda by výsledek sporu svědčil státu či daňovému poplatníkovi? Ano, v soukromém sporu by to bylo skandální, ale ve veřejném právu je to zcela na místě.
S trpělivostí takřka nejvyšší je zákonodárce zavalován apely na nezbytnost jednoznačného zákonného textu všude, kde hodlá vybírat veřejné dávky. A když se najednou ukáže, že jeden takový (přitom zdaleka ne první) lapsus dokáže pořádně vyprázdnit trpící státní kasu, vyvolá to pozdvižení. Závada je evidentní - a to přitom nejde o bohužel častý případ, kdy se zákonodárci nedaří do zákona vpravit to, co tam má být, a svede to až na několikátý pokus.
Zde zákon vyměřovací základ pro odvody na sociální pojištění až do roku 2006 stanovil, pak dva měsíce vůbec vyměřovací základ stanoven nebyl, následně čtyři měsíce jej stanovilo pouhé vládní nařízení namísto zákona, aby od poloviny roku 2007 bylo vše opět na svém místě. A správa sociálního zabezpečení dokonce sama podtrhla, že příslušná úprava v zákoně skutečně chyběla, když jako ústřední bod své obrany v prohraném řízení před krajským soudem zvolila hájení vládního nařízení. Jako kdyby obviněný z vraždy svou obhajobu soustředil na to, že nůž nalezený v těle zavražděného neukradl, ale poctivě koupil.
Pokud by tento průšvih mohl vést konečně k důslednému používání řádné legislativní techniky, možná by to nakonec nebyly miliardy ztracené zbůhdarma.
Text vyšel také v HN
