Může za to okurka, tedy letní sezóna, v níž je pro většinu čtenářů zajímavější téma opalování než globální recese, představuju si.
Jedině okurkovému bezčasí vděčí za pozornost rocker Aleš Brichta, přesněji řečeno jeho nová píseň Deratizér. Stačilo v ní zazpívat "cikáni kradou kola", noviny se chytly a najednou máte reklamní kamapaň, jakou by vám nikdo nezaplatil. Znáte to, myslím, včetně obalu desky, kde jakýsi čistič hubí postřikem svoloč tmavé pleti, která krade, dělá čurbes a obtěžuje okolí. Prý je to obrázek z orientálních pohádek tisíce a jedné noci či tak něco. Haha, takhle vysoko skáče náš pes... 
Je Brichta rasista, jak se spekuluje v novinách? V tom smyslu, že by snil o svrchovanosti bílé rasy, nejspíš ne. Jen mu takové plácání nepřijde nechutné. Odborné zkoumání Brichtova songu je vlastně pěkná licoměrnost - řeči, jaké vede Brichta v Deratizérovi, se vedou v každé druhé české hospodě. Jde o něco jiného. "My přece nejsme žádný tyhlety... rasisti nebo něco takovýho. Známe i slušný cikány," zní obvyklá reakce. "Slušné cikány" i "slušné rockery" si mohou "slušní lidé" strčit za klobouček. Komu by se v Rakousku nebo ve Francii líbilo rčení "známe i slušné Čechy?"