Není autorovým záměrem zpochybňovat zveřejněná čísla o HDP. Ta vypovídají na první pohled jasně. Tři kvartály po sobě vykázala ekonomika mezičtvrtletní růst o půl procenta, což po úpravě o půl procenta výkonu ztraceného ve druhém čtvrtletí 2009 dává pro první letošní kvartál reálný meziroční růst o 1.1%. Pochybnosti přicházejí z jiné strany: je reálný růst HDP tím ukazatelem, který nejlépe vypovídá o vývoji ekonomiky?
Donedávna bych nezaváhal s kladnou odpovědí na položenou otázku. Úhel pohledu ale zásadně mění deflační prostředí. O deflaci se zatím příliš nemluvilo, je ovšem již delší dobu skutečností. Nenechme se mýlit tím, že index spotřebitelských cen vykazuje meziročně kladné hodnoty. To se děje jen kvůli nedávným daňovým změnám. Všechna ostatní používaná měřítka cenových změn ukazovala v letošním prvním čtvrtletí jednoznačně do deflace. Klesaly ceny výrobců, ceny vývozu i dovozu zboží i služeb v zahraničním obchodě, jakož i o deflátor HDP a všechny jeho složky na straně poptávky s výjimkou soukromé spotřeby.
Deflace vytvořila v prvním letošním kvartálu dosud nepoznanou situaci: česká ekonomika reálně vzrostla, nominálně ale vykázala meziroční propad o 0.6%. Nominální veličiny, nikoliv reálné (tedy o cenové změny oproštěné) jsou přitom tím, co ovlivňuje finanční situaci ekonomických subjektů. Nízký reálný růst HDP má tak v kombinaci s cenovou deflací na ekonomiku neblahý vliv. Mnohé podniky vyrábějí v objemových jednotkách více než před rokem, některé dokonce vytvářejí nová pracovní místa, jejich tržby ani přidaná hodnota ale nerostou. A bez růstu tržeb lze těžko zvyšovat mzdy zaměstnancům a dlouhodobě zajišťovat rozvoj firem. Do problémů se dostává i státní kasa, jejíž všechny hlavní příjmy jsou rovněž odvozeny od nominálních veličin.
Návrat ekonomiky k nominálnímu růstu mohou hypoteticky vyvolat dva faktory. Buďto se k růstu vrátí cenové indexy, nebo podstatně zrychlí reálný růst ekonomiky. První z případů by na podnikové úrovni znamenal, že se firmám podaří vyjednat se svými odběrateli zvýšení cen, které povede ke zvýšení jejich marží. Druhý z případů by nastal, kdyby firmám natolik narostly zakázky v objemovém vyjádření, že jim mírný pokles výstupních cen nebude na přítěž.
Deflace ve výstupních cenách podniků postupně odeznívá, jejich marže ale zůstanou pod tlakem kvůli růstu dovozních cen vyvolaných prudce posilujícím americkým dolarem. To prakticky vylučuje uskutečnění prvního případu. Druhý případ je o něco nadějnější, soudě podle zakázkové náplně vybraných průmyslových podniků. Otázkou ale je, zda se jejich optimismus udrží natolik dlouho, aby se přenesl do většiny dalších odvětví ekonomiky. S opravdovým odpískáním recese v české ekonomice je ještě třeba počkat.
