Pro mladé čtenáře tohoto blogu je jméno posledního generálního tajemníka KS SSSR postavou vzdálené historie, a tak si patrně ani neuvědomují, že jeho duch formuje přítomný čas více, než si jsou pamětníci, kritici jeho sovětské politiky a odpůrci komunismu obecně, ochotni připustit.

10. června vyšel v deníku Sydney Morning Herald článek M. Gorbačova nazvaný Nadešel čas druhé americké revoluce v duchu perestrojky. Volá v něm po nahrazení stávajícího hospodářsko-politického modelu systémem novým. Ačkoli píše, že nemá pro něj žádné předem připravené schéma, z dalších odstavců je zřejmé, z jakých základů má nová globální realita povstat. Přiznává, že cílem sovětské perestrojky nebyla kapitulace amerického modelu. Ten je však pro řešení dnešních globálních problémů již nevyhovující. Nemá smysl jej upravovat a vylepšovat, je třeba jej plně nahradit modelem novým. Zvláštní roli v této planetární metamorfóze přisuzuje USA a tvrdí, že úspěšnost tohoto řízeného procesu se odvíjí od toho, zda se požadovaná proměna odehraje v globálním, celosvětovém měřítku.

Jedno novus ordo seclorum, spouštějící sebedestruktivní dynamiku moderního světa, má být nyní nahrazeno novým. Zároveň tím bude dosaženo konvergence dvou vzájemně se podmiňujících systémů novověku, kapitalismu a komunismu. Tak zní diktát doby.

Není důležité, zda a do jaké míry bude v procesu této globální perestrojky výše zmíněný Gorbačov hrát. Je ale nesporné, že takto uvažovanou a uskutečňovanou proměnu světa celým svým životem symbolizuje. Proto je vhodné upozornit na některé aspekty jeho politického působení po rozpadu Sovětského svazu a zániku stalinské verze socialismu.

Představitel státostrany, právem považované za největšího znečišťovatele životního prostředí na světě, se jen několik let po rozpadu SSSR postavil do čela jím založeného Mezinárodního zeleného kříže, volajícího po transformaci světa v duchu dogmat ekologismu a biodiverzity. Východiskem nové globální politiky se měly stát Summit Země v Rio de Janeiru (konference OSN), Agenda 21 a později i Charta Země, vypracovaná Gorbačovem a jeho blízkým spolupracovníkem, radikálním socialistou a panteistou Mauricem Strongem.

Gorbačovův přesun z vedení komunistické říše do nových center moci se připravoval ještě za jeho sovětského angažmá. Již v květnu 1991, tedy pár měsíců před srpnovým pučem, se ve prospěch Michaila Gorbačova a jeho budoucí nadace (založena v San Francisku v roce 1992) pořádala fundraisingová večeře za přítomnosti Henryho Kissingera a představitelů Rockefeller Brothers Fund, The Carnegie Endowment for International Peace, Ford Foundation a Pew and Mellon Funds. Vynesla přes tři milióny dolarů a politická budoucnost M. Gorbačova byla zajištěna.

V 90. letech předsedal M. Gorbačov několika konferencím State of the World Forum, podobajícím se programem i složením účastníků každoročním sletům přátel Václava Havla.

Charta země, jež byla veřejnosti představena za přítomnosti královny Beatrix v Mírovém paláci v holandském Haagu v roce 2000, je programovým dokumentem, definujícím dnešní politiku environmentálního hnutí. Obávám se, že Gorbačovovi a globálně uvažujícím i působícím zeleným politrukům nejde ani tak o to, abychom si nesvinili lesy a řeky a chovali se ohleduplně k božímu daru stvoření, ale o plnou kontrolu nad přírodními zdroji, globální produkcí i spotřebou, jakož i počtem lidí, kteří z centrálně pečeného koláče budou smět ujídat.

 

O tom, jak dalece pokročila konvergence (syntéza) liberalismu (teze) a totalitarismu (antiteze) svědčí výběr nositele Medaile svobody, udělené ve filadelfském sídle vzniku americké ústavy v roce 2008. Ano, uhodli jste. Osobně mu ji předal osobní přítel a herold nového světového řádu G. H. W. Bush.

 

 

P.S. K tématu vřele doporučuji poslední kapitolu knihy Petra Hájka Smrt ve středu, nazvanou Konvergence a la G. B. Shaw.