Ranní nejčtenější a nejpřeposílanější komentář Wall Street Journalu vznikl už před íránskými volbami. Napsal ho bývalý Bushův velvyslanec u OSN John R. Bolton a jmenuje se Co když Izrael zaútočí na Írán?. Otazníkem se nedejme zmást, kdo kdy byť jen slyšel o Boltonovi, tomu je jasné, jak zní odpověď.

Bolton předem počítal, že íránský jaderný program bude pokračovat, ať vyhraje kterýkoli kandidát. Izrael však nikdy nedovolil, aby si jadernou zbran pořídil někdo z nepřátel v sousedství (viz zničení reaktoru v iráckém Osiraku v roce 1981 a severokorejského reaktoru v Sýrii v roce 2007). Bolton promýšlí očekávané íránské reakce:

1) Írán uzavře Hormuzský průliv. To se podle něj uvádí téměř jako íránský "nepodmíněný reflex", jaký ihned zdraží ropu. Jenže podle Boltona to - vzhledem k americké vojenské síle v Perském zálivu - není ani snadné, ani chytré (neither feasible nor advisable), Írán by riskoval konflikt se Spojenými státy. Zdražení ropy se dá předem čelit, pokud se na ně obchodníci i státy potřebující ropu připraví (což, připouští Bolton, jim nikdy moc nešlo).

2) Írán sníží své vlastní dodávky ropy, aby zvedl ceny. To by však "kompletně zruinovalo íránskou ekonomiku". Bolton to přirovnává k Jeffersonovu embargu z roku 1807 na americký vývoz do Evropy; poškodil víc Američany než Brity či Francouze

3) Írán zaútočí na americké jednotky v Iráku a Afghánistánu. Takto možná uvažuje tvrdé jádro teheránských konzervativců, ale znamená to riziko přímo americké odplaty. Také to může prodloužit americké setrvání v Iráku. Spoléhat na Obamovu slabost by se nemuselo vyplatit.

4) Írán vystupňuje podporu mezinárodnímu terorismu. Tato možnost je podle Boltona otevřená vždy. Pokud Obama nepodlomí americké špionážní kapacity, uvažuje Bolton, pak jsou šance mimo oblast Blízkého východu riskantní, protože jakmile se prokáže íránská iniciativa za některým útokem, znamená to přímý střet s Amerikou. "I když Írán baví slovní konflikty s USA, v praxi dává přednost cílům jen své velikosti nebo menším."

5) Írán zahájí raketové útoky na Izrael. Tady může způsobit značné škody na civilním obyvatelstvu. Tohle je ale podle Boltona součást analýzy výnosů a nákladů - včetně úvahy, co by jednou Írán mohl napáchat s jadernou zbraní. I pro Írán má raketová smršť svá rizika: "Může vyvolat ještě větší protiúder, který v určité fázi může zahrnout i vlastní jadernou kapacitu Izraele."

6) Írán podnítí akce Hamásu a Hizballáhu proti Izraeli. To je podle Boltona nejpravděpodobnější možnost. Může jít o teroristické útoky uvnitř Izraele i o rakety z Gazy a z Libanonu. To pochopitelně ztěžuje izraelské rozhodování, píše Bolton, ale akce by proto mohla zahrnout také preventivní údery proti Hamásu a Hizballáhu.

"Tento krátký přehled ukazuje, proč je izraelský vojenský úder proti íránskému jadernému programu tak nelákavý; ale také ukazuje, proč je nečinnost ještě horší. Všechny tyto scénáře se stanou nekonečně nebezpečnější, až bude mít Írán jaderné zbraně. Stejně tak se stane nebezpečnější každodenní život v Izraeli, jinde v regionu i na celém světě." A že to zvýší podporu mulláhům? Bolton - jako skálopevný neokonzervativec - optimisticky spoléhá na demokratické síly v Íránu: "Úder spojený s efektivní veřejnou diplomacií může naopak snadno obrátit íránskou společnosti proti utlačovatelskému režimu." Arabský svět sice Íránce podpoří, ale protože podle Boltona ve skutečnosti nechce jaderné zbraně v rukou Teheránu, zůstane u slov. "Rétorika arabských sousedů je jediná špetka útěchy (quantum of solace, píše doslova Bolton v narážce na poslední bondovku), jíž se Íránu dostane."

*

Poslední Economist míní v tématu o evropských volbách, že na Východě sice uspěly nudné středopravé strany, ale také pár hnusných (nasty). Nemluví o Polsku ani České republice, ani Slovensku či Estonsku, ale o straně Velké Rumunsko, maďarském Jobbiku, bulharské straně Ataka (Útok), vesměs protiromských. V Lotyšsku zaznamenává úspěch Alfreda Rubikse, bývalého skalního komunisty, který si dokonce odseděl trest za kolaboraci při sovětském zásahu proti lotyšské nezávislosti v roce 1991.

(Zajímavé, že když třeba senátor Dienstbier vykládá, jak se britští toryové, polské Právo a spravedlnost a česká ODS spojí s pravicovou hnědou "lotyšskou legií", která obhajuje lotyšskou účast ve Waffen SS, nějak vynechává zmínku, jestli pro změnu evropští socialisté mezi sebe přijmout rudou lotyšskou legii.)

 

*

Na Slovensku má vzniknout nová strana Most-Híd, která by už tím dvojjazyčným názvem spojovala Maďary a Slováky. Strana nového typu, kterou zakládá Béla Bugár, znechucený z vývoje "své" Strany maďarské koalice. Paralela s českou TOP 09 jak vyšitá: také nejprve vzniká název, pak teprve program (zatím jen vágní vymezení: strana bude středopravá), také má strana oslovit zklamané, kteří nevědí koho volit, slovenskou obdobou Karla Schwarzenberga možná bude bývalý velvyslanec v USA Martin Bútora (ale zatím se představili jen samí bývalí členové SMK). A obdobně jako v České republice u lidovců, i tady hrozí, že dosavadní voličská základna se rozdělí a do příštího parlamentu se nedostane SMK, ani Most-Híd.

Béla Bugár dal rozhovor časopisu Týždeň, pod titulkem Mám už jasný cieľ, a idem za ním: "Naším cieľom nie je zničiť SMK. Chceme získať napríklad tých, ktorí SMK prestali voliť, či už sú to slovenskí, alebo maďarskí voliči. A chceme osloviť ľudí, ktorí vytriezveli aj z iných strán a dnes nevedia, koho voliť. ... zakladáme úplne nový projekt. ... Aby sme v čase, keď tu nevieme spolu pokojne žiť, ukázali, že vieme založiť stranu, kde budeme pokojne existovať v jednej strane všetci, Slováci, Maďari aj ďalší. ... Na južnom Slovensku žijeme Slováci a Maďari spolu a nemáme veľké problémy. Chceme presvedčiť aj ľudí zo Spiša alebo Dolného Kubína, že Maďari nejedia na raňajky Slovákov. ... To, že sa nájdu na obidvoch stranách blbci, ktorí niektoré témy zneužívajú na vytĺkanie politického kapitálu, je bohužiaľ tak. Chceme im postaviť hrádzu"

Slovenský komentátor Peter Schutz také vidí paralelu s TOP 09 a v témž Týždni tepe Bugára za nedostatek vize: "Ak Kalousek dnes hovorí, že so Schwarzenbergom zakladá novú stranu, lebo tá pôvodná mu uhla „doľava“, je to aspoň námet na debatu. Čo ale ponúka Bugár ako dôvod na novú stranu? Spôsoby. Ale aký je rozdiel medzi ním a Csákym v otázke Lisabonskej zmluvy, rozvoja južného Slovenska, zdravotníctva, školstva, verejných financií, dôchodkového systému, korupcie a klientelizmu Ficovej či Dzurindovej vlády? A to, že na „promočnej“ tlačovke MOST-u sedeli len Maďari, kladie pod otáznik aj jedinú viditeľnú ideu, ktorá MOST odlišuje od SMK – teda ideu „medzietnickej“ strany. To, že strana si zvolí neschopného a falošného predsedu, ako sa to stalo SMK, je beh života. Stalo sa to už mnohým kdekade. Avšak rok pred voľbami, ktoré hrozia predĺžením hrubého a hlboko škodlivého charakteru moci (a aj vzhľadom na ekonomickú krízu s vážnymi dosahmi na štát a ľudí), môže byť krájanie strany bez hlbšej politickej príčiny hazardom. Aj keď totiž prijmeme do bodky Bugárove výhrady a kritiku (a ony sú väčšinou oprávnené), z podstaty povolania „politik“ vyplýva, že ten musí občas urobiť aj kompromisy, ktoré sa priečia hrdosti. MOST je zatiaľ len hrdé gesto."

*

Wall Street Journal vypočítává, jak se v dnešní diplomacii zobchodovávají velvyslanecké posty. Prezident slíbil v kampani, že jako velvyslance bude "dosazovat státní úředníky (civil servants), kdekoli to bude možné". Zatím se ovšem "ukázalo možné", že asi 30 % postů získají političtí sponzoři, jak bylo ostatně zvykem už za Kennedyho. Tito sponzoři dohromady poskytli Obamově kampani a inauguraci přes 1 milionem dolarů (sic - jenom?). "Magnát zábavního průmyslu Charles Rivkin byl jmenován velvyslancem v Paříži. Louis Susman, bývalý investiční bankéř, získá Londýn. Manažerka hudebního průmyslu Nicole Avantová jede na Bahamy. Don Gips z Level 3 Communications míří do Jižní Afriky. John Roos, komerční právník z Křemíkového údolí specializovaný  na fúze a akvizice, se usadí v Japonsku. Pravda, špičkoví nepolitičtí kariérní diplomaté byli jmenováni na důležité posty v Brazílii, Kosovu a Iráku."

Autoři glosy Julie Steinbergová a Holman Jenkins nicméně praxi neodsuzují: političtí velvyslanci někdy překvapí zápalem pro "svou" zemi. Citují novou knihu Donalda Blinkena, jehož takto Clinton jmenoval do Budapešti (měl totiž maďarskou manželku); Blinken se pak snažil, protože ho Maďaři opravdu zajímali.

(Těžká práce v Iráku a Kosovu zůstává pro profesionály, střední Evropa už se dává za odměnu.)