Časopis Týždeň přinesl v pondělním vydání senzační zprávu. Její potíž je v tom, že stojí na třech anonymních zdrojích, jaké časopis nijak nepřibližuje. Prostě berte, nebo nechte být.

Týždeň tvrdí, že barvitý trnavský arcibiskup Ján Sokol (ano, tento - oficiálním biskupem od roku 1988, registrace ve svazcích StB, za Tisa "tu bol blahobyt") v roce 1998 převedl postupně 500 milionů korun na účet jistého Štefana Náhlíka. Časopis přiznává, že dál už neví nic: ani co s těmi penězi Náhlík udělal, ani co je s ním dnes (prý se usadil v Kanadě a údajně se nedávno opět objevil na Slovensku) ani proč by je měl arcibiskup posílat.

Šlo údajně o peníze z prodeje církevního majetku, konkrétně - podle editorialu šéfredakora Štefana Hríba - pozemků na bratislavských Zlatých Pískách, kde dnes stojí Tesco. Tyto peníze prý nikdy nebyly evidovány v církevním účetnictví, ale skončily na zvláštním účtu, s nímž disponoval osobně arcibiskup Sokol.

Náhlík byl někdejší ministrant z bratislavského kostela Blumentál, kde v 80. letech sloužil Sokol jako kaplan. Podle Týždňa byl Náhlík členem tajného františkánského řádu, v roce 1982 se ovšem stal agentem StB. Na základě jeho informací udělala komunistická politická policie na Květnou neděli 1983 velký zátah proti františkánům (akce Vír), Náhlík všechny napráskal a rozkryl celou strukturu řádu. Po protestech slovenských věřících ale nakonec prokuratura upustila od obžaloby (tento moment není v článku příliš vysvětlen), františkáni směli z vazby domů a Náhlík se kamsi ztratil. Vynořil se až po roce 1989 poblíž Jána Sokola. Detaily nejsou jasné, sám Sokol v rozhovoru drtivou většinu informací z článku popírá, nicméně uvádí, že Náhlík na arcibiskupském úřadu pracoval "možná dva roky", jako náhradník za zemřelého právníka, a že zpracovával spisy (není blíže vysvětleno, o jaké spisy mělo podle Sokola jít, zda se mohly týkat pozemků apod.).

---

Tady už čtenáře napadá několik otázek:

1) Ony tři informační zdroje nejsou přiblížený ani náznakem. Přitom kdo mohl mít informace o tajném kontu, pokud o něm nevěděla ani sama církev? Účetní? Policie? Někdo v bance? Sokolův zpovědník? Týždeň nepředložil žádný dokument, výpis z účtu, kopii policejního spisu. Oněm třem zdrojům šéfredaktor z nějakého důvodu tak silně věří, že jejich tvrzení předkládá bez nejmenších pochybností jako fakt - ale proč tedy nenaznačí, na čem je jejich důvěryhodnost založena?

2). Šéfredaktor Štefan Hríb píše, že informace "zbierali niekoľko mesiacov a opakovane sme ich overovali" a že případ údajně před deseti lety zkoumala policie, avšak redakce netuší výsledek. Dobře, ale pokud se případem zabývali "měsíce", podívali se do katastru? K pozemkům na Zlatých Píscích by tam měly být zaznamenány převody vlastnictví včetně kupní smlouvy. Odpovídá smlouva časově? Získala tenkrát církev z prodeje více než půlmiliardovou částku?

3) Jak to, že by tak obrovská suma nikde nebyla evidována? Vysvětlení o arcibiskupově osobním účtu není příliš uspokojivé. Církevní účetní z té doby musejí o tehdejší praxi něco vědět a říct. A kupující strana snad ví, komu peníze vyplatila a kam.

4) Čím se Náhlík živil? Redakce o něm stále píše jako o agentovi StB a byl to podle všeho špičkový udavač, ale měl snad nějaké občanské povolání, někde bydlel, někdo si ho musí pamatovat. Údajného zbohatnutí v roce 1998 si nikdo nevšiml? Když šel Náhlík do Kanady, prodal svůj byt nebo dům? Redakce záhadně naznačuje, že ho nějak zkoušela kontaktovat; po měsících práce by čtenář čekal přece jen větší podrobnosti.

5) O údajném policejním šetření také musí někdo vědět. Nestačí jen neurčitý odkaz, že Týždeň zkoušel policistu kontaktovat (neuvádí ani jeho jméno), ale že už ve sboru nepracuje, prý je v tajné službě. Ale měl snad nějaké nadřízené, na jeho práci dozírala prokuratura, spis musí existovat v archívu, k údajnému šetření musel být nějaký podnět.

---

Pravda, arcibiskup Sokol není zrovna přesvědčivý řečník. V rozhovoru tvrdí, že Náhlíka vlastně skoro neznal, jako ministranta si ho nepamatoval, že u něj Náhlík nedělal majetkové věci a že nevěděl - "môžem to prísahou potvrdiť" -- o jeho práci pro StB (v článku na jméno vypovídá věrohodný františkán, že arcibiskup Sokol od něj dostal veškerou dokumentaci k případu, jiný kněz o akci Vír psal, byla to už ve své době dost známá událost). Arcibiskup stejně tak odpřísahává, že žádné peníze nikam neposílal ("To je, ako keby o vás niekto povedal, že teraz beháte po Bratislave opitý, pritom sedíte tu u mňa.").

Sokol se také nonšalantně vyrovnává s nově zveřejněnými dokumenty o jeho spolupráci s StB a o vykazovaných odměnách za spolupráci (Je to estébácká lež, "dávali si takto preplatiť kávu a iné náklady pre seba a možno pre svoje rodiny".) Reportér mu namítá, že jako biskup před listopadem 1989 rozmlouval kněžím petici proti církevním tajemníkům. Odpověď: "Samozrejme. Každá petícia musí mať svoj zmysel a význam. Oni vtedy vytvorili takú partiu, kde to už bolo úplne proticirkevné."

---

K tomu je připojen poněkud nepřehledný text s nejasnými náznaky od archiváře slovenského Ústavu paměti národa Patrika Dubovského (nedozvídáme se o něm nic - je starý či mladý? publikoval něco? je nějak příbuzný s někdejším tajným slovenským biskupem Peterem Dubovským?). Dubovský píše na zdánlivě úplně jiné téma, vrací se k záhadné smrti jistého kněze - Štefana Poláka - v říjnu 1987. Kněz byl tehdy v noci přepaden a našli ho udušeného vlastní krví (ležel svázaný a s přelepenými ústy), vypadalo to jako loupež, ale ztratilo se jen video, ačkoli na faře bylo hodně peněz, zlaté bohoslužebné nádoby apod. Patrik Dubovský píše, že Polák byl zprvu prorežimní kněz, člen Pacem in Terris a rozpracovaný jako kandidát tajné spolupráce. Pak se však vymknul dohledu, byl v kontaktu s tajnou církví a jejím biskupem Peterem Dubovským. Údajně připravoval tajnou zprávu pro Vatikán, kde - prý, možná - nedoporučoval biskupem jmenovat tehdejšího vikáře Jána Sokola. Archivář Dubovský naznačuje jako jednu ze tří možností, že StB měla už Sokola vyhlédnutého a že chtěla zprávu získat. Tuto možnost ale zatím žádné polistopadové vyšetřování nepotvrdilo.

Článek nicméně krouží kolem možnosti, že Sokol a možná i Polák byli homosexuálové. Pasáže jsou poněkud nejasné: "Štefan Polák bol komplikovanou osobnosťou. Bol extrovert, mal rád spoločnosť, návštevy a zábavu. Ako kňazovi so sľubom celibátu mu to mohlo robiť problémy. Preto bolo aj homosexuálne pozadie jeho násilnej smrti jednou z verzii, ktorú sa snažila pretláčať najmä ŠtB. Tá uvažovala o pomste nejakého Polákovho partnera, aby tak odviedla pozornosť od inej možnej príčiny jeho smrti."

Dva důležití svědci už nežijí: Polákův poslední zpovědník, někdejší tajný biskup Dubovský (co se s ním po roce 1989 stalo? - 10:45 - děkuji za základní informace a foto), i Polákův důvěrník a kolega, farář Vaško, loni zemřeli. Archivář cituje z polistopadového vyšetřování: "Najzávažnejšie je vyjadrenie bývalého príslušníka ŠtB vTrnave Rumana, ktorý mal v referáte cirkvi. (...) Ako sme už uviedli, ŠtB razila teóriu o homosexualite Štefana Poláka, čo počas tohto vyšetrovania uviedol vo svojej výpovedi bývalý príslušník ŠtB Pavol Ruman. Dozvedel sa to údajne od farára Rudolfa Vaška. Ruman tiež uviedol, že vtedajší prefekt seminára Cyrilometodskej bohosloveckej fakulty Sokol mal problém so svojím sľubom celibátu voči bohoslovcovi Štefanovi Polákovi. Toto je strohé konštatovanie bývalého príslušníka ŠtB, majúceho kedysi „na starosti“ cirkvi, ktorý ho pod trestom za možnú krivú výpoveď už po novembri 1989 učinil pred vyšetrovateľom. Táto výpoveď je zachytená v oficiálnom spise Generálnej prokuratúry. Keď tento problém otvoril Andrej Štiavnický, arcibiskup Sokol odpovedal, že farára Vaška považuje za chorého a paranoického."

---

Ne že by to celé dohromady - od 80. let, starých šuškand ze semináře a jistého ministranta až po rok 1998 a záhadné zmizení chlapíka s údajnou půlmiliardou -- nedávalo docela působivou hypotézu.

Jenže i ten základní Sokolův profil na Wikipedii uvádí informaci, které příběh komplikuje: nejvyšší komunistický úředník pro věci církevní v dokumentu ze září 1987 schválení Sokola pro biskupský úřad důrazně nedoporučil, protože je "vhodný pro Vatikán, nevhodný pro ČSSR". Jak to jde dohromady s variantou, že Sokol byl dobře vydíratelný, vytipovaný kůň StB?

Klidně si nějakou odpověď vymyslím, třeba že ani vládní sekretariát pro věci církevní neznal všechny informace a plány StB, ale neměl se o tom zmínit - a pokusit se o vysvětlení - už archivář Dubovský i Týždeň? Tak napjatě čekám na příští číslo.

---

P.S. Nelze si nevšimnout jisté podobnosti s českým případem Kundera, Týždeň je přece slovenskou obdobou Respektu. Jenže málo platné, na počátku případu Kundera stál historický policejní záznam. A i když se Pavel Kosatík, Petr Zídek nebo Tomáš Zahradníček velmi snažili vyložit se vší autoritou historických badatelů, že z něj vůbec, ale vůbec nic nevyplývá (a že pokud je tam napsáno, že 14. března 1950 se dostavil na policii student Milan Kundera a udal mládence přespávajícího na koleji, pak to zcela jistě neznamená, že se 14. března 1950 dostavil na policii Milan Kundera a udal mládence přespávajícího na koleji), a i když někteří vyhlásili tečku za případem Kundera a konečné, věčné, definitivní vítězství jeho obránců, pořád se najdou jacísi pochybovači. Třeba autor tohoto blogu si nadále myslí - i na základě dalších svědectví a Kunderova vlastního vyjádření -, že se to 14. března 1950 seběhlo tak, jak popisuje policejní záznam.

Obdobný dokument (nebo jiný důvod své kategorické jistoty) nám Týždeň zatím dluží.