Něco pro český server www.bankovnipoplatky.com: tři grafičtí designéři nakreslili pro New York Times jednoduchý návrh, jak by měly vypadat povinné informace o kreditních kartách. David Gibson, Carla Hallová a Sylvia Harrisová si za vzor vzali informační letáky o nutriční hodnotě výrobku -- a vypadá to takto:

Gibson, Hallová a Harrisová jsou z neziskové organizace Design for Democracy, která si klade za cíl prosazovat "dostupnou a průhlednou občanskou komunikaci" - accessible and transparent civic communications

- a jsou také jejími řediteli. Návrh souvisí s novým zákonem, podle nějž mohou mj. Američané mladší 21 let získat kartu jen se souhlasem rodičů.

*

Ve Spiegelu probíhá čtenářská debata k jejich minulému článku o evropských pomahačích při nacistickém vyhlazování Židů, který vzbudil vášnivé protesty zejména v Polsku. Článek korektně vypočítává kolaboranty a ochotné pomahače v Pobaltí (zejména v Lotyšsku), na Ukrajině (inspirací pro text je proces s Johnem Demjanjukem), v Polsku, Chorvatsku, Francii či Nizozemsku (zmínka o Češích, pokud jsem četl pozorně, chybí). "Experti jako Dieter Pohl z Německého ústavu pro moderní dějiny odhadují, že za války se "na vraždách podílelo, provádělo je či připravovalo" více než 200 tisíc lidí jiné národnosti než německé." Nebo: "V Polsku bylo udávání tak běžné, že pro placené udavače vznikl speciální termín - szmalcowniki." (Na druhou stranu: "Historik Feliks Tych odhaduje, že zhruba 125 tisíc Poláků se podílelo na záchraně Židů - bez jakéhokoli nároku na odměnu." Spiegel sice opakuje, že by holocaust nevznikl bez Hitlera a nacistického Německa, ale také cituje otázku berlínského historika Götze Alyho: "Bylo tzv. konečné řešení ve skutečnosti evropským projektem, který nemůže být vysvětlen výhradně zvláštními okolnostmi německé historie?"

Čím podrobněji článek čtu, tím víc rozumím Polákům.

*

Server Spiegel.de informuje o nové reality show v Německu: Svěřte teenagerům malé dítě. Má se vysílat v červnu na RTL, jmenuje se "Erwachsen auf Probe" (řekněme: Zkouška zralosti?). Ochránci dětí i církve jsou zděšeni, kojenci a batolata se jim z jakéhosi důvodu nezdají jako dobré výcvikové nástroje. Ale podle Spiegelu už projekt schválila vysílací rada a RTL kárá moralisty, že to ještě ani neviděli -- rodiče jsou prý celou dobu přítomni (tady přece vůbec nejde o rodiče, ale o děti předané do péče nezkušené mládeži -- přičemž nevyřčeným cílem má být co nejvíc směšných chyb, abychom se všichni dosyta nasmáli). Inspirací prý byl pořad BBC "The Baby Borrowers" (omlouvám se za krkolomnost: "Půjčovatelé dětí"), ten se ovšem promítá ve školách pro vzdělávací účely. Vlastní verzi pořadu prý má Nizozemsko, Belgie a USA... tak to se můžeme jistě brzy těšit.

*

Lehce související: Robin Hemley píše ve Wall Street Journalu - Je to zázrak, že jsme všichni přežili dětství. To se dnes pořád píše, jak je svět pro děti nebezpečný, ale za našich mladých let... Hemley mimo jiné podává tuto hrdinskou historku. "V devíti letech jsem udělal bombu. Hrabal jsem se pod dřezem a všechny chemikálie, které jsem tam našel (psala se 60. léta, o chemikálie nebyla nouze), jsem slil do flašky a udělal zápalnou šňůru z tkaničky od bot (tohle je užitečné slovíčko: a fuse - zápalná šňůra). Pak jsem šel ven a dal flašku na pláň plnou suchých keřů. Nemyslel jsem si, že to bude fungovat. Ale fungovalo. Zapálil jsem pole; naštěstí jsem to udusil, než se oheň mohl rozšířit a spálit celou čtvrť. Žárem se mi při tom roztavily tenisky (my sneakers melted)."

Tss-ss, to ještě nic není. Teď bych mohl Hemleyho trumfovat spoustou historek, třeba tou, v níž vystupuje betonová skruž puštěná s kopce... Ale má pravdu: už nikdy nebudeme tak šíleně odvážní jako v dětství, kdy člověk neví, co je nebezpečí.

* 

Der Spiegel má dále téma "60 let Německa ve fotografii" a Wall Street Journal tak neuvěřitelně nudný propagační komentář od šéfa Boeingu o tom, jak Boeing bojuje proti klimatickým změnám, že nebýt to WSJ, jeden by je podezíral z nějakého inzertního kšeftu.

(Pozn. 16:15: bohužel, v Exploreru se z jakéhosi důvodu nezobrazuje diskusní fórum čtenářů. Doporučuji Firefox, Chrome... nebo zaslání e-mailu rovnou autorovi.)