Poslanec Jan Schwippel, kterému zůstane hérostratovská sláva za svržení vlády v půlce předsednictví, má ohromující rozhovor pro iDnes: vypráví v něm, že mu cestou na klíčové hlasování chtělo ministerstvo vnitra způsobit nehodu. Přítel, který ho vezl na hlasování, totiž sledoval značky projíždějících aut a jedno z nich prý patřilo inspekci ministra vnitra; prý to pak zjistili z registru (ehm, on má přístup do registru SPZ?). Dále mu "jeho poradci" sdělili, že kdyby jel vlakem, "obstoupilo by mne pět lidí, kteří by mne násilím opili a potom nechali vyvěsit fotky na příslušných webových stránkách, aby mně znemožnili". (Na trati Beroun-Smíchov se dějí takové věci úplně běžně.) V srpnu 2007 prý Topolánek jemu a poslancům Ranincovi a Tlustému nabízel za hlasy "státní fabriku, na kterou si ukážeme" (a jaké "fabriky" státu zbývají? to mohl mít Schwippel Budvar?).
Ve slovenském deníku SME je rozhovor s Alexandrem Vondrou. Poslední dobou si vicepremiér přestal brát servítky, takže když se ho ptají, jaké motivy byly za svržením vlády, říká: "U Jana Schwippela, který pije denně 15 piv a víc, je těžké pátrat po nějaké zodpovědnosti."
*
Dva pohledy na Izrael. Barry Rubin v Jerusalem Postu natruc poplašeným západoevropským liberálům píše, že Netanjahuova koalice s Barakovými labouristy a populistou-provokatérem Liebermanem je "docela slušný tým". Pravda, i podle něj je Lieberman coby ministr zahraničí "návod na katastrofu" (recipe for disaster - líbil by se mi volnější překlad "úvod do neštěstí"). Možná však Lieberman přebere od Netanjahua oblíbenou nálepku západních médií: "extremistický jestřábí rasistický ultranacionalistický válečný štváč" (Barry Rubin: "Je zábavné, že se podobné výrazy nikdy nepoužívají vůči arabským nebo íránským vůdcům"), takže svět prý jednoho dne pochopí, že Netanjahu je vlastně středový politik. Liebermanův problém je nedostatek zkušenosti a nediplomatičnost. Naštěstí ani neumí dobře anglicky, tak to prý snad zachrání tlumočníci. "Lieberman je rád kontroverzní, což není u ministra zahraničí zrovna dobrá vlastnost." Lze jen spoléhat, že ho bude korigovat jeho zkušený náměstek -- a člen Liebermanovy strany -- Danny Ajalon, bývalý velvyslanec v USA. Celá vláda je ovšem složena s velkým důrazem na národní bezpečnost a případnou válku. Proto Rubin chválí setrvání Ehuda Baraka jako ministra obrany: "Nechme stranou, jaký býval jako premiér; ale s Barakem na ministerstvu obrany se prostě člověk může cítit bezpečněji."
Roger Cohen v New York Times opakuje, že to Izrael se svým válečnictvím přehání. Také prý izraelská varování před íránskou jadernou bombou začínají připomínat volání "vlk, vlk". Cohen dává čtenářům hádanku - kdo řekl "Írán je centrem terorismu, fundamentalismu a podvratné činnosti. Podle mne je nebezpečnější než nacismus, protože Hitler neměl jadernou bombu, zatímco Íránci se o ni snaží"? Ne, není to Netanjahu dnes, ale Šimon Peres v roce 1996 (tehdy premiér, dnes prezident). Čtyři roky předtím prý předvídal, že Írán bude mít jadernou bombu do roku 1999. Ehud Barak ji prý v roce 1996 očekával do roku 2004. Roger Cohen namítá, že jde o stále týž Írán, kterému Izraelci v 80. letech prodávali zbraně a technologie (šlo o spojenectví proti Saddámovi, v duchu nepřítel mého nepřítele je můj přítel). "Neberu to, co dnes tvrdí Netanjhau, tedy že Írán je "fanatický režim, který své náboženské zanícení (zealotry) staví nad vlastní zájmy (self-interest)". Vše naopak dokazuje, že íránští mulláhové se řídí čistě vlastními zájmy a snahou o přežití."
*
Můj oblíbený slovenský blogger a mediální expert Gabriel Šípoš svého času vyhlásil Petera Schutze za nejlepšího slovenského komentátora (za pozornost stojí kritéria, která Šípoš použil: 1) dobrý komentátor musí umět přidat něco nového k tomu, co už se píše ve zpravodajství; 2) musí komentovat hlavní události, resp. neuhýbat s názorem před složitými aktuálními problémy; 3) umět správně odhadovat budoucnost; 4) správně používat logiku a pracovat s čísly; 5) umět názor vyjádřit krátce, jasně a čtivě; 6) umět politiky také pochválit a zasazovat jejich činy do historického nebo regionálního kontextu; 7) být transparentní, přiznat případné střety zájmů; 8) být konzistentní a přitom nebýt úplně rigidní -- může, někdy musí měnit názor, ale musí vysvětlit proč; 9) umět přiznat chybu a opravit se). A nejlepší slovenský komentátor napsal v posledním Týždni přiměřeně drtivou kritiku maďarské i české politiky.
K Maďarsku (Schutz čte narozdíl od nás maďarsky): "Absurdita príbehu v Budapešti sa najčastejšie ilustruje množstvom kandidátov na nového premiéra, ktorých splašení socialisti vytiahli za týždeň asi pätnásť. „Výzvu“ napokon prijal približne šestnásty – Gordon Bajnai." Bajnaiův plán na záchranu Maďarska má "bolet každou domácnost" a je ironií osudu radikálnější než vše, co předtím maďarští socialisté zamítali: "Dnes, keď [předpovědi HDP na rok 2009] nad mínus štyri je z ríše snov, ohlasuje Bajnai zmrazenie detských prídavkov a platov vo verejnom sektore na dva roky, zvýšenie veku odchodu do dôchodku, zrušenie „švajčiarskej“ indexácie dôchodkov, okamžité zrušenie 13. dôchodku, zníženie poľnohospodárskych dotácií i kompenzácií na plyn a elektrinu. ... Takto vyzerá totálna politická nezodpovednosť – najprv pustiť krajinu do bankrotu (nebyť pôžičky MMF, už je tam) v planej nádeji, že si zachránia politickú kožu, a potom len preto, aby si zachránili aspoň posledný rok, podpíšu Bajnaiovi škrty omnoho drastickejšie než tie, o akých predtým nechceli ani počuť." Schutz ale nenechává nit suchou ani na Češích, dokonce ani - což je u slovenských euroskeptických konzervativců neobvyklé - ani na prezidentu Klausovi: "Skutočnosť, že Paroubek s Klausom nedovolia Topolánkovi aspoň „v demisii“ dokončiť české predsedníctvo, je len iná forma úplného povýšenia sebeckého záujmu nad štátny. Nechajme Paroubka Paroubkom – jeho latkou je Fico. Nech však má Václav Klaus akýkoľvek názor na Európu, predsedníctvo EÚ je reprezentácia a vysvedčenie Česka. Meniť vládu uprostred doby, od akej zložitejšiu nemal žiadny predsednícky štát, je úplne mimo normálnej politiky. A nevysvetľuje to ani zápas proti Lisabonskej zmluve. Vzhľadom na svoje celoživotné ekonomické presvedčenie musí Klaus dobre vedieť, že namiesto dua Topolánek-Kalousek nikto jemu bližší na tri mesiace prísť nemôže. Po spomienke, že tri mesiace úradovania medzi prvou a druhou Topolánkovou vládou Klausovi neprekážali, je celkom evidentné, že český prezident si nepotrpí už ani na fasádu."
*
Slovensko podle upravené prognózy tamní centrální banky může letos spadnout do recese -2,4 % (dosud se čekal dvouprocentní růst). Hlavní ekonom bratislavské UniCredit Bank Ján Tóth k tomu odhaduje: "Najväčšou a najbolestivejšou zmenou bude po rokoch poklesu nárast nezamestnanosti. V týchto mesiacoch bude zrejme najintenzívnejší a odhadujem, že rad nezamestnaných sa zväčší takmer o 100tisíc. Recesia v priemysle bude obzvlášť silná, možno na úrovni poklesu o 10 percent. Podobne na tom bude stavebníctvo. Služby nasmerované na domáci dopyt na tom budú lepšie, aj keď napríklad turizmus zasiahne úder prechodu na euro a poklesu mien okolitých krajín oproti našej mene. Platy zrejme porastú, najmä vo verejnej správe a v službách. Asi jediná dobrá správa je, že inflácia dočasne klesne na úroveň dvoch percent. Istý reálny nárast platov by teda možno mohol byť a z toho bude prameniť mierna podpora domácich služieb. Kríza zníži predkrízové odhady priemernej mzdy asi o 800 korún mesačne."
*
Ke slovenským prezidentským volbám má jeden postřeh komentátor SME Marián Leško: "Z toho, čo podľa straníckych preferencií mala byť iba prechádzka ružovým sadom, sa stala vážna súťaž. Z jej výsledku vyplýva, že dvojblok Fico - Slota štrnásť mesiacov pred parlamentnými voľbami nemá ani zďaleka takú jasnú prevahu, akú hlásia prieskumy voličských preferencií." Tamtéž píše Peter Morvay, že země zůstává etnicky rozdělena: "Ani výrazný nárast volebnej účasti medzi Maďarmi na juhu však nemohol vyvážiť menej výraznú, ale tiež nápadne zvýšenú volebnú účasť Slovákov na severe. (...) Výsledkom prezidentskej kampane v každom prípade je ... ďalší ústup občianskeho princípu."
*
A nakonec opožděná mapa slovenských volebních výsledků z druhého kola, ze slovenských HN:
Bohužel jsem ve slovenských novinách nečetl žádný průzkum, co ovlivnilo chování voličů oproti prvnímu kolu, jež dopadlo takto (mapa je převzatá z Pravdy, vyšla na tomto blogu před čtrnácti dny):
