Německý časopis Der Spiegel získal záznamy (minutes) z londýnského summitu G-20 a místy je to zábava, jaká stojí za přečtení. Spiegel nikde nevysvětluje svůj zdroj, ale evidentně jde o německé vládní činitele. Kromě toho jim musel někdo záznamy detailně komentovat, protože Spiegel zaznamenává i to, že někdo ztišil či zesílil hlas. (Je celkem jasné, odkud vítr vane: narozdíl od sviňárničky, kterou provedl loni Reflex českému premiérovi, článek ve Spiegelu uvádí kontext... a nejlépe z něj vychází právě kancléřka Merkelová.)

V první části přepisu Berlusconi tlačí amerického prezidenta k převzetí odpovědnosti USA za krizi -- v Americe to přece vše začalo. Barack Obama přitakává: "Je pravda, jak řekl můj italský přítel, tato krize začala ve Spojených státech. Přijímám tuto odpovědnost, třebaže jsem tehdy ještě prezidentem nebyl." Spiegel to podává jako naprosto zásadní moment (celý článek se jmenuje Obamovo přiznání): "Ostatní nemohli uvěřit svým uším. Spojené státy přiznaly vinu? Nebyla tam chyba nebo nepřesnost v překladu? ... Na německou kancléřku Angelu Merkelovou to udělalo takový dojem, že se to hnala říct svému ministrovi financí Peeru Steinbrückovi. Japonský premiér Taro Aso okamžitě reagoval, že už neprotestuje proti tomu, že příští summit má být v Americe místo v Japonsku, když teď Spojené státy převzaly odpovědnost." (Spiegel to líčí, jako by staří summitoví mazáci vmanévrovali nezkušeného Obamu do vyjádření, které může mít významný dopad. Hm... a to je nějaké překvapení, že krize vzešla z Ameriky? O čem jiném to celou dobu píšeme?)

V druhé části jde o zahrnutí globální finanční regulace a o odsouzení daňových rájů, na čemž mají zájem Merkelová se Sarkozym, zatímco Obama s Brownem jsou vlažní ("V předvečer jednání viděli poradci Merkelová šanci na prosazení agendy 50:50."). K Merkelové se přidává čínský prezident Chu, japonský premiér však doporučuje "nespěchat". (Spiegel: "Zápas tak zůstává stále nerozhodný.") Ve 12:10 dává premiér Brown slovo "Nicolasovi". Sarkozy začíná francouzskými lichotkami na adresu "Gordonovy vynikající práce", ale "co ten seznam daňových rájů? Ano, nebo ne?" Jak připomíná Spiegel, seznam už připravila OECD, ale šlo o to, zda se k němu přihlásí i G-20. A Sarkozy to v Paříži podal jako prestižní věc, kterou musí prosadit. Když se Brown zpěčuje ("všichni přece víme o existenci daňových rájů"), Sarkozy začíná zuřit. V rájích jsou prý dvě třetiny všech finančních rizik, jen na samých Kajmanských ostrovech je podle něj uloženo 1,8 bilionů (trillion) dolarů: "To jsou země, kde je zločin a spekulace."

V tu chvíli nastává jediná chvíle, kdy promluví menší země. Nizozemský premiér vyslovuje "naprostý souhlas" s Merkelovou. Spiegel: "Následoval však další neúspěch pro Merkelovou a Sarkozyho, a tentokrát přišel útok z jejich vlastních řad. Český premiér Mirek Topolánek, který nyní předsedá Evropské unii, dlouze promluvil proti seznamu daňových rájů. Mnoho zemí oznámilo, že "teď budou pravidla dodržovat", takže podobný nástroj už není nutný. Německá delegace má podezření, že za touto intervencí stál lucemburský premiér Jean Claude Juncker. Koneckonců, jeho země má v daňových věcech poněkud temnou pověst." Do věci pak vnáší chaos Jihoameričané, brazilský prezident Lula da Silva udělá drobnou, ale sprostou (nasty) poznámku: navrhuje odsoudit i Kostariku, Guatemalu či Uruguay. Gordon Brown raději vyhlašuje přestávku na oběd.

Při obědě -- a to je třetí část -- šéf Světové banky Robert Zoellick naléhavě vypočítává, v čem je současná krize tak vážná. Poprvé od roku 1945 zaznamená světová ekonomika pokles, podle Světové banky o 1,5 %. Vzroste úmrtnost novorozence ("200 tisíc dětí bude muset po narození zemřít."). Vůdci světa jdou do sebe a znovu se vracejí k dokumentu. Tvrdí se v něm, že rozpočtové injekce za 5 bilionů dolarů vytvoří 19 milionů pracovních míst. "to se mi zdá příliš optimistické," namítá čínský prezident Chu. Kancléřka Merkelová chce upřesnit, co mají znamenat slibovaná 4 % růstu. Gordon Brown, na němž leží zodpovědnost za pracovní verzi, se podle Spiegelu snaží vyhnout zodpovědnosti za čísla, s těmi pracovními místy prý přišel MMF. "No tak co to dělá ve vašem textu?" ptá se kdosi. "Někdy spoléháme i na informace odjinud," brání se Brown. Indický premiér Manmohan Singh je proti konkrétním slibům pracovních míst: "Když se vrátím domů s takovým číslem, budou se mě lidé ptát - a kolik z těchto pracovních míst vznikne v Indii?" Vůdci světa se začnou dohadovat, jestli mají napsat "podle MMF vznikne 19 milionů pracovních míst", a Spiegel komentuje, jako by v tu chvíli kamera poodjela: "Tato diskuse připomíná podnikové schůze, jakých jsou každý den po celém světě tisíce: až příliš lehce jsou lidé ochotni ulpět na podobném detailu." Nakonec to k úlevě všech zastaví Obama: buď se má uvést zdroj, nebo nepoužívat číslo vůbec.

V 14:27 Brown navrhuje konečné znění závěrečného komuniké. Argentinské prezidentce Kirchnerové se nelíbí, prý se moc vzdálilo původní verzi: "Na tom textu se dělalo čtyři měsíce, a teď se před pěti minutami kompletně předělal. To není moc seriózní (businesslike). To nemůžu podepsat, když v textu nebude formální výhrada." Brown kličkuje: "Kdybych byl věděl, že tam bude nějaký významový posun, byl bych nechal staré formulace." Vůdci světa v tu chvíli začínají prosazovat do dokumentu své drobné prestižní body. Silvio Berlusconi například ("marnivě", píše Spiegel) trvá na tom, že by se v dokumentu mělo zmínit, že příští summit G-8 bude na italském soustroví La Maddalena. "U stolu je však ještě jedna osoba známá svou marnivostí," píše Spiegel: Sarkozy chce ten seznam daňových rájů. "Tak co bude s těmi daňovými ráji," říká už zřetelně podrážděně. "Bez toho s tím nemohu souhlasit. Nemohl bych to podepsat. Nepřevezmu za to politickou odpovědnost. Bez seznamu to jsou jen prázdná slova. Byla by to katastrofa." Brown se ho snaží uklidnit, Sarkozy se hádá, do věci se vkládá Merkelová, ale všechny přeruší argentinská prezidentka Kirchnerová, která chce mluvit o svém oblíbeném tématu - zlatých rezervách. "Cristino, prosím tě, nerozčiluj se," naléhá Merkelová. "Naše formulace jsou úspěchem chudých zemí." Kirchnerová mluví dál. Brown se ji snaží zastavit: "Já jsem tady předseda, Cristino." Kirchnerová mluví dál: "Od Merkelové to zní, jako bych nechtěla pomoci africkým zemím. Jestli to udělalo takový dojem, tak se omlouvám. Mně jde o to, jak se celý dokument prosazuje. V poslední chvíli se dělaly změny. Takto to nemůžeme dělat. A mimochodem," říká na adresu Merkelové, "vůbec na nikoho se nerozčiluji (I'm not angry at anyone)." Sarkozy se znovu vrací k daňovým rájům: "Nechci být nepříjemný, ale teď jasně stojíme na historické křižovatce. Je čas rozhodnout. Musíme říct, kdo je čestný a kdo nečestný." Brown ho zkouší uklidnit tím, že seznam rájů se zveřejní ještě před rezolucí G-20. "Tak napišme, že G-20 vítá, že OECD zveřejňuje tento seznam," navrhuje Sarkozy. Merkelová ze seznamu navrhuje udělat přílohu. Berlusconi se přidává... Brown formuluje: "Zaznamenáváme, že OECD dnes publikovala seznam zemí, kterým Global Forum vytýká nedodržování mezinárodních standardů pro výměnu daňových informací." Sarkozy se v křesle uvolňuje: vyhrál.

Dokument je pak přijat bez výhrad.