Slovenské prezidentské volby nejlépe vyjadřuje tato mapa (z deníku Pravda). Opoziční kandidátka, liberální Iveta Radičová vyhrála ve velkých městech (Bratislava, Košice, Banská Bystrica) a u Maďarů. Jenže dosavadní prezident Gašparovič vyhrál vše ostatní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Podrobnou tabulku má SME zde. V Bratislavském kraji bylo vítězství Radičové přesvědčivé (52,6 : 33,21 %), v Košickém těsné (42,26 : 41,97 %). V samotném obvodu Dunajská Streda získala velkolepých 88,55 %. Gašparovič však získal přes polovinu odevzdaných hlasů v Trenčínském, Žilinském (zde měla Radičová zhruba čtvrtinu), Prešovském a Banskobystrickém kraji. Jeho nejúspěšnější obvod byla Čadca (69,55 %). Karikaturista deníku SME tento střet dvou slovenských světů vyjádřil takto:

Propadlých hlasů pro ostatní kandidáty je málo: třetí, konzervativní křesťanský demokrat František Mikloško získal něco přes 5 % (nejvíc v obvodě Námestovo - 14,17 %). V druhém kole však liberálku Radičovou nepodpoří kvůli postoji k potratům a euthanasii. Jeho opoziční spojenkyně ho poprosila, zda by si to ještě nechal projít hlavou, a odpověď tlumočená Mikloškovou mluvčí stojí za citaci: "Hĺbať a myslieť je fajn, ale po 20 rokoch v politike už má človek istú intuíciu a skúsenosť, s ktorou sa riadí, a to je viac ako nejaké racionálne hĺbanie." Iracionalita a intuice svatého muže Mikloška je také fajn, ale jeden by z ní někdy tloukl hlavou o zeď.

*

Experti z Brookings Institute Michael O´Hanlon, Jason Campbell a Jeremy Shapiro srovnávají v zajímavé tabulce vývoj v Iráku a v Afghánistánu (dělali ji pro Irák každého čtvrt roku). Tabulka chce říci, že Irák se mění v úspěch a že v Afghánistánu to zdaleka není tak zlé, jako to bývalo v Iráku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro neangličtináře: tentokrát si vezměte slovník.

"Míra politického pokroku" v Iráku na škále od 0 do 11 je vlastní vynález autorů. Teď je bagdádská vláda na sedmičce mj. kvůli přijetí zákona o regionálních volbách, o penzích a amnestii.

U Afghánistánu poslední dva řádky upozorňují, že i když Afgháncům lezou po sedmi letech Američané čím dál víc na nervy a i když popularita Karzáího vlády klesla pod 50 %, neznamená to, že by měli o to raději tálibánce.

Předchozí řádky říkají, že jsou Afghánci v průměru zase o trochu bohatší, mají čím dál víc telefonů. Zda to souvisí s tou loňskou vynikající úrodou opia (již 93 % světové produkce, gratulujeme), není zřejmé.

*

Jak zvýšilo euro na Slovensku ceny? Skoro nijak, píše ve slovenských HN zmocněnec pro euro Igor Barát: "Z čerstvej analýzy Národnej banky Slovenska vyplýva, že zavedenie eura nám nafúklo ceny iba o 0,15 percentuálneho bodu pri celkovej inflácii 2,7 percenta. ... Ak desaťeurový tovar "vďaka“ inflácii v januári 2009 zdražel medziročne v priemere o 27 centov, tak z toho iba jeden a pol centa - teda zhruba len jednu dvadsatinu - spôsobilo euro." Na to vás jistě napadá, že z toho nelze nic vyvozovat, protože světová krize obecně ztlumila inflaci. I s tím Barát počítá: "Dosah krízy na spomalenie inflácie je však iba ďalším potvrdením (čaro nechceného) našej argumentácie, že ceny reagujú na množstvo faktorov, domácich aj vonkajších, a že prechod z jednej meny na druhú je až kdesi na chvoste zoznamu týchto vplyvov."

Bývalý polský premiér a dnes ředitel evropského odboru MMF (dojednával úvěry pro Maďarsko, Lotyšsko, Ukrajinu, Bělorusko a Island) profesor Marek Belka tipuje v deníku Gazeta Wyborcza, že v důsledku krize začne Evropa budovat prvky federálního státu. například "společné instituce regulující finanční trh". Belka by euro bral, i s vědomím možných nevýhod (teď zrovna slabší zlotý polské ekonomice pomáhá, Slováci tam jezdí houfně nakupovat). Když už si člověk musí vybrat - Belka po anglicku říká: Nelze koláč sníst a zároveň ho dál mít -, pak výhody eura převažují: "Kdo je v eurozóně, má přístup do Evropské centrální banky. ... Pak je tu otázka věrohodnost: Slovensko už dnes není počítáno mezi východní trhy, je to prostě země eurozóny." Nejraději by politicky dojednal s Francouzi a Němci, aby Polsko mohlo přeskočit dvouleté čekací období v systému směnných kurzů ERM II a vstoupit prostě se současným kurzem. Ale i podle Belky je otázka, jaký bude třeba za rok postoj eurozóny k dalšímu rozšiřování. Co si počne s Irskem, pokud deficit jeho rozpočtu překročí 10 % HDP (pod 3 % se letos podle Belky "neudrží nikdo"), jak ovlivní švédské banky, pokud Lotyšsko neudrží fixaci k euru, nebo pokud se začnou hroutit rakouské peněžní domy.

Týž deník v článku o překvapivé možnosti rezignace maďarského premiéra Gyurcsánye cituje slavného reformátorského ministra financí Lajose Bokrose (později experta Světové banky). Podle něj Maďarsko nemůže už příliš sahat na sazby, aby tím neohrozilo kurz forintu. "Nemá takové možnosti boje s recesí jako Čechy nebo Polsko," řekl pro server portfolio.hu.

*

Wall Street Journal dělal víkendový rozhovor s Garym Beckerem, dnes už 78letým nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z chicagské školy. Navrhuje snížit firemní daně, zvlášť pak daně uvalované na kapitál, aby se uvolnily investice, a možná všechny daně. ("What can we do that would be beneficial? [One thing] is lower corporate taxes and businesses taxes and maybe taxes in general. Particularly, you want to lower the tax on capital so you raise the after-tax return to investing and get more investing going on.")

Ve sporu mezi Taylorem a Greenspanem o to, co způsobilo bublinu na trhu s bydlením (viz třetí text v jednom z předchozích blogů), se přiklání víc na stranu prvního. Nízké hypotéční úroky lze "zčásti, možná převážně přičíst nízkým úrokovým sazbám Fedu v letech 2002-04". Druhý důvod, a tady - pokud správně rozumím - souhlasí s Grenspanem, byly "vysoké míry úspor, primárně z Asie i ze zbytku světa". Ale jaký byl přesný poměr příčin, na to si netroufá dávat odpověď. Dále sem počítá snahy vlády, aby si vlastní domy mohly dovolit i rodiny s nízkými příjmy (konkrétně Becker mluví o zákonu Community Reinvestment Act ze 70. let a později o činnosti agentur Fannie Mae a Freddie Mac). A konečně "mentalitu bubliny": spousta půjček byla postavena na očekávání dalšího růstu cen, jejž "jsme už tehdy měli rozpoznat jako neudržitelný"

Profesor Becker není ideolog laissez-faire, píše WSJ, vlády podle něj mají zmírňovat náraz krize do reálné ekonomiky. Ale doporučuje držet se "prvního zákona medicíny: Neškodit (Do not harm)". Nejhorší se mu zdála nekonzistence u velkých finančních institucí: některé Bushova vláda nechala padnout, jako třeba Lehman Brothers (což Becker v zásadě nepovažuje za špatný nápad, kdyby se vláda stejně konzistentně chovala i později), další zachraňovala. Z Obamova stimulačního balíčku je v rozpacích: vidí v něm příliš málo stimulů, spíš zvyšování dluhů a neefektivní utrácení.

Vytvoří každý dolar vládních výdajů -- jak tvrdí Obamovi ekonomové -- 1,5 dolaru v národním hospodářství? Becker je k této "multiplikaci" skeptický: "Keynesiánství bylo tak dlouho z módy, že jsme přestali zkoumat keynesiánské veličiny jako multiplikátor. Takže k tomu neexistují žádná data, kolik by multiplikátor měl být." Studie Christiny Romerové, šéfky speciální skupiny Obamových ekonomických poradců, podle níž je to 1,5, se mu zdá "postavená na velmi slabých, ba neexistujících podkladech". Jeho osobní tip: v recesích je "multiplikátor" víc než nula, ale méně než jedna.

Podobně jako třeba Greenspan ale navrhuje zvýšit požadavky na kapitálovou přiměřenost u velkých institucí. Zvlášť u takových, které se dnes zdají příliš velké, než aby je vláda nechala padnout (too big to fail): vyšší nároky na kapitálovou přiměřenost je zastaví v růstu, "což je v pořádku, přesně to chceme". (To deal with the "too big to fail" problem in the long run, Mr. Becker suggests increasing capital requirements for financial institutions, as the size of the institution increases, "so they can't have [so] much leverage." This, he says, "will discourage banks from getting so big" and "that's fine. That's what we want to do.")

Redaktorka je ohromená, jak je jeden z největších ekonomů posledního století skromný, jak často říká opatrné "myslím" nebo pokorné "na to odpověď neznám". Kdo z českých ekonomů chcete být jako Gary Becker, musíte být také takoví. Tedy myslím. Jestli to samo o sobě pomůže, na to odpověď neznám.

*

Vydavatel londýnských Timesů, Wall Street Journalu a jiného podřadného čtiva Rupert Murdoch dostal cenu od Světového židovského kongresu. Jeho děkovná řeč je vášnivá obrana Izraele, ale má sympaticky sebeironický úvod: Nejsem Žid, jen si to mnozí lidé myslí a "lidé, kterým věřím, mi říkají, že jsem fakticky vynalezl slovo chucpe" (And people I trust tell me I practically invented the word "chutzpah").