Z čirého zoufalství nad temným vývojem světa financí dnes udělám rozhovor sám se sebou.

Co to prožíváme za krizi? Je to řecká krize, krize olivovníkového pásu, krize eura, nebo suverénní dluhová krize?
Především je to krize evropských elit a představitelů důležitých národních států. Většina evropských politiků si nevidí na špičku nosu a plány mají leda na pár dnů či týdnů dopředu, spíše ani to ne. Trh není sám o sobě moudrý. Ale tuhle chaotičnost, nekoncepčnost a nedostatek odvahy „čte" dobře.
Vlastně to asi žádná krize není, protože v krizi se má rodit něco nového.

Co se to děje na trzích v posledních dnech? Proč se hroutí burzy a klesá euro?
Trhy nevědí, kdo mluví za Evropu, jednou je to hot, podruhé čehý. Evropské státy nechtějí přijmout německé ústavní zákazy rozpočtových schodků. Německo vyhlásilo jednostranný zákaz jednoho druhu obchodování (naked short selling). Nekonzultovalo ani s partnery v Evropě, ani v USA. Trhy se bojí, že budou fackovány nahodilými regulatorními tsunami. Navíc v Americe začal opět stoupat počet žadatelů o podporu. Jsou to sice data z jednoho týdne, ale nikdo to nečekal. Primárně je ale problém v Evropě. Kdo má nohy, utíká k hotovosti.

Proč nepřinesl klid gigantický záchranný balík ve výši 750 miliard eur?
Ty peníze reálně neexistují, jde jen o příslib. Kdybychom to porovnali s americkým TARP, tak peníze byly k dispozici hned poté, co je Kongres schválil.
Tady si ty peníze budou muset jednotlivé státy nějak půjčit, neví se ještě jak a kde, budou to muset schvalovat parlamenty apod.
Navíc je zajímavé - a na to jako první upozornil Wolfgang Munchau -, že na ten garanční fond byl vytvořen zvláštní vehikl (SPV), tedy přesně to, za co byly kritizovány banky během finanční krize, že si vyváděly aktiva z bilancí. Teď jako by si to chtěly vyvádět „z bilancí" samy státy.
Část politiků si myslí, že za všechno mohou spekulanti, další si myslí, že se všechno spraví zpřísněním rigidit a zákazů.
Nespraví. Spraví se to společným dluhopisem eurozóny, koordinací fiskálních politik a vznikem zárodku evropského ministerstva financí.
Variantou je postupný návrat celníků, závor a jiných buzerací, pak možná i konfliktů. Leckdo se na to těší.

Kde je Herman Van Rompuy?
To bych taky rád věděl. Před pár měsíci měl vymýšlet jakési společné evropské „ekonomické vládnutí". Teď po něm není ani vidu, ani slechu.

Na tuhle otázku se mě ptal včera jeden skutečný americký byznysman. Prý si přečetl v novinách, že Češi v Evropské radě hlasovali proti regulaci hedgeových fondů, jediní spolu s Británii?
Odpověděl jsem takto: nestíhám to z Ameriky ověřit, ale pokud je to pravda, má to myslím tyhle příčiny.
Český bankovní sektor je zdravý, k žádnému selhání regulace v Česku nedošlo. Proto si Češi sebestředně myslí, že žádná další regulace finančních trhů není prostě potřeba. O hedgeových fondech přitom nic nevíme, protože u nás prakticky žádné nepůsobí.
Druhý důvod je, že vlivný český prezident je většinou ideologicky proti jakékoli regulaci a premiér a ministr financí s ním podle všeho tento názor sdílí nebo jsou jím ovlivněni.
A třetí důvod je, že ODS vytvořila s britskými konzervativci jednu parlamentní frakci (co s ní teď po vstupu Liberálních demokratů do vlády bude?). Přitom nám ale vládne úřednická vláda pod kuratelou ODS a ČSSD. Postoj ODS je logický, sociální demokracii to vůbec nezajímá.
Každopádně považuji za nejapné, že se o českých politických postojích a rozhodnutích na mezinárodní sféře nevede u nás žádná veřejná diskuse. Nikoho to nezajímá a nikdo o tom nediskutuje. Až bude někdo proti nám v něčem, co považujeme za důležité my, budeme civět. Mohou za to ale i média, která se politiků vůbec předem neptají, jaká budou v evropských jednáních zastávat pozice.
Za tohle ignorantství, jako ostatně za každé ignorantství, jednou logicky zaplatíme.