Časopis The New Yorker přinesl příběh nového obskurního internetového hitu, který se jmenuje chatroulette.com. Vymyslel ho uhrovitý ruský mladíček. Je mu osmnáct a zrovna se přestěhoval do Ameriky.

Nové „horké místo sítě" už navštívilo 38 milionů lidí a milion lidí už ho navštěvuje (tedy jsou na něm k dispozici) denně. Celá záležitost je uživatelsky nesmírně jednoduchá. Na stránce jsou k dispozici dvě okna. Na jedné straně jste vy sám, snímaný webovou kamerou, na druhé ikoně váš aktuální on-line partner, jehož výběr je generován zcela náhodně. Vedle něj se nachází „tlačítko" NEXT, takže pokud se vám náhodně vybraný on-line připojený diskutér nelíbí, stačí ho jednoduše „vynextnout" („to next someone" - jak by se to řeklo česky „vypříštit" nebo „vydalšit"?) a objeví se další náhodně vygenerovaný debatér. Někoho „nextnout" je pochopitelně zdrojem iluze moci a skýtá to ještě lepší potěšení než vymazávání z přátel na facebooku (Václav Klaus zatím „vymazává" jen ze seznamů na mobilu).

Co se tam třeba může objevit? Chlápek s rukou v kalhotech, tančící banán, nahý muž v Gdaňsku, kočičí muž v leopardím vzoru, mlčící Holanďanka, japonská písničkářka. Kromě všemožných úchylů a podivínek leccos normálního (nejvíce „závadný" obsah už dokáží správci serveru odstranit). Zatímco konverzovat v metru s náhodným sousedem může být nebezpečné i zdlouhavé, zde vám nic obtížného a nepříjemného nehrozí a kdykoli můžete nenávratně odejít. Dosud existující internetové sociální sítě umožňují kontakt s lidmi, které většinou už znáte, tady se bavíte s někým koho neznáte vůbec.

Zakladatel rulety Andrej Ternovskij je propadlík ze střední školy v Moskvě, oba rodiče jsou matematici, právě dostal speciální americké vízum pro důležité osoby. V New Yorku se mu nelíbilo, připomínal mu Moskvu, tak se přestěhoval do Kalifornie.

Inspirací mu byla brigáda ve strýčkově starožitnictví a obchodě s cetkami a bábuškami pro turisty v centru Moskvy. Mladý brigádník toho moc neprodal, ale fascinovala ho náhodnost výběru příchozích zákazníků a turistů z celého světa. Mladý génius se vždycky těšil, kdo bude příští návštěvník, konverzoval s hosty a než ho strýček z obchodu vyrazil, protože vlastně vůbec nic neprodal, naučil se konverzovat ve spoustě jazyků.

Tuhle internetovou službu vymyslel a naprogramoval sám ve svém moskevském pokojíku, kde síti říkal „svět" a obrazovka byla do něj okno. Už před emigrací Ternovskij pro svou službu využíval čtrnáct serverů v Německu a Bělorusku. Jak to u mnohých mladých lidí bývá, jeho on-line identita je podle New Yorkeru silnější než skutečná. Pět let trávil večery online, v hodinových rozhovorech skrze MSN Messenger se svým nejlepším přítelem Kyrilem Gurou, synem ruských emigrantů, jenž žije v Západní Virginii, a kterého v životě neviděl. Tedy až donedávna, protože po odjezdu do Spojených států ho navštívil. Prý na sebe civěli a neměli si co říct.

Ale ještě k „nextování." Prý se uvažovalo o tom, že když člověk někoho vynextuje a nenávratného kroku pak zalituje, mohl by se přeci jen o krok vrátit, jenže pak se mladý milionář rozhodl, že by potom ta hra ztratila svou přímočarost.