Obamův evropský signál

Barack Obama nepřijede na summit Evropská unie - USA, který se bude konat v květnu ve Španělsku. Španělské předsednictví Evropské unie zažívá překvapení a zklamání.

Jakoby nestačilo, že si Madridu od počátku málokdo všímal. Stojí ve stínu pozornosti, která je věnována implementaci Lisabonské smlouvy: unie jede už více než měsíc podle nových not. Jakoby nestačilo, že nový prezident Evropské unie Herman Van Rompuy a nová ministryně zahraničí baronka Ashtonová ujídají Španělům z koláče mediální pozornosti. A teď ještě tahle blamáž s Obamovou návštěvou.

Za pozornost českého publika stojí, že sběratelé kuloárních informací tvrdí, že za překvapivým rozhodnutím amerického prezidenta stojí i jeho neblahá zkušenost z loňské návštěvy Prahy. Z pražském summitu EU-USA měl prý podle FT Obama pocit zklamání („was fairly unimpressed" ), především z toho, jak se prý 27 evropských lídrů chtělo ohřívat v jeho slávě.

V českým médiích se již objevilo, že Obama prohlásil v okruhu svých blízkých svou dubnovou návštěvu Prahy za „waste of time" čili ztrátu času: vláda padla uprostřed předsednictví a politici nebyli schopni se shodnout, kdo že půjde s Obamou na večeři, takže ten raději zůstal v hotelu. Skoro to teď vypadá, že jsou Češi bůhvíjak globálně důležití, i když v negativním smyslu.

Ochlazení Obamova vztahu k Evropě má ale mnohem podstatnější příčiny. Za prvé má americký prezident jiné starosti - Čína, která vlastní velkou část amerického dluhu začíná být velmi „neposlušná", nezaměstnanost v Americe neklesá, s bankovní regulací a reformou zdravotnictví to nebude snadná bitva, pak je tu Afghánistán, Pákistán a kdoví co ještě.

Leckdo si myslí, že Obama nemá na Evropskou unii čas nebo jí nerozumí. Možná je však Obamova politika vůči Evropě výsledkem vcelku logického plánu. Amerika potřebuje v Evropě čitelného, srozumitelného a také pohotového partnera. Vzkazuje unii: buďte pokud možno jednotní, transparentní a rychlí, jinak budete ignorováni.

Amerika chce Evropu samostatnou a emancipovanou, která se stará o vlastní bezpečnost, tedy například i o tu energetickou. Ve Washingtonu třeba nechápou, jak mohou být zájmy Německa a Polska v energetické bezpečnosti takřka protichůdné. V Bílém domě nechápou, proč některé země chtějí americké základny a přitom jsou jejich vlády ochotny prodávat strategické firmy Rusům, Amerika nechápe, jak může členské státy Evropské unie zachraňovat Mezinárodní měnový fond a možná politiky ve Washingtonu přestalo bavit sledovat, proč mají britská a třeba italská vláda úplně jiný názor na finanční regulaci nebo proč se Francouzi a Němci nemohou shodnout na koordinaci fiskálních stimulů. Těch příkladů je ještě spousta: proč je španělská zahraniční politika procastrovská a polská a česká přesně opačná...?

Zkrátka: možná je to pro Evropu docela dobrá škola. Buď se unie vzpamatuje a bude se jako dospělý člověk srozumitelně a zodpovědně starat o vlastní zájmy nebo dají Spojené státy přednost fórům jako je G-20 a Evropa bude ve světě rychle ztrácet.