Česká vláda se podle všeho snaží podniknout kroky, které mají zabránit ovládnutí České rafinérské a.s. ruskou firmou Lukoil. Zabránit je ale asi silné slovo. Jde asi spíše o to, aby si stát udržel ve zpracovateli ropy takový podíl, aby měl do budoucna alespoň přehled o tom, co se v klíčové firmě vlastně děje.
S důležitou informací přišel server euro.cz. Stát požádal státní podnik MERO, aby se začal ucházet o šestnácti procentní podíl v České rafinérské, který patří holandsko-britské společnosti Royal Dutch Shell a je nyní na prodej.
Na trhu se totiž spekuluje o tom, že 51procentní podíl v České rafinérské, který patří Unipetrolu, resp. PKN Orlen, chce polská společnost, která je v problémech, prodat. A hlavním adeptem má být ruský Lukoil. Přitom nelze vyloučit, že italská Eni, která má dalších třicet procent, s Lukoilem už spolupracuje nebo mu může svůj podíl prodat také.
Čeští politici se nejvíce bojí toho, že nový vlastník může zavřít kralupskou rafinérii, která umí zpracovat i ingolstadtskou, tedy "neruskou" ropu. Může to mít i ekonomickou logiku. Rafinérských kapacit je ve střední Evropě příliš a do budoucna se všechny patrně neuživí.
Pro Českou republiku by ale vznikl problém. Plnou závislost na ruském plynu, by doplnila plná závislost na ruské ropě, kterou omezovala existence ingolstadtské cesty s funkční koncovkou.
Jenže: má nákup šestnácti procentního balíku vůbec smysl? Kdo to zaplatí? Kde si to na to MERO půjčí? Bude povolán do hry ČEZ? Ještě se nabízí úvaha zajímat se o celý polský podíl, ale to už bychom patrně mluvili o desítkách miliard korun, které v krizové době patrně nikdo na podobné dobrodružství nedá.
Strategie omezení energetické závislosti na Rusku dostává každopádně další trhliny. Je otázka, jak dopadne spolupráce ČEZ a MOL, protože do MOL vstoupili Rusové. Rusko-italský Southstream předbíhá v přípravě alternativní projekt Nabucco. Někdo skupuje akcie ČEZ a netušíme kdo. A teď ještě tahle patálie v Kralupech.
