Před pár dny jsem psal o tom, že americké akciové indexy se dostaly už na úroveň roku 1996, reálně - po odečtení inflace -až na úroveň let 1993-94.

Zdá se tedy, že akciové trhy v tuto chvíli vymýtili zisky celé jedné generace. Vzhledem k tomu, že mnozí Američané (nikoli ekonomické učebnice) se naučili investice do akcií chápat jako svého druhu úspory, zlikvidovala krize skoro vše, co si Američané za posledních patnáct let dávali ze svého příjmu stranou.

Nejen to. Němci spočítali, že když si někdo kupoval americké akcie v polovině 70.let za německé marky (tedy vyměnil si marky za dolary) je dnes dokonce na úrovni poloviny 70.let. To už máme dvě generace! A mimochodem: ten, kdo nakoupil akcie na začátku ledna s tím, že bude tzv.rybařit po dně, už v tuto chvíli prodělal čtvrtinu hodnoty investice.

Lze tedy snadno říci, že investice do akcií v posledních čtyřiceti letech byli investice extrémně špatné či nesmyslné?
Ještě ne. Ještě se můžeme chytit několika málo stébel.

1.Spoustu investorů akcie včas prodalo a slušně vydělalo.

2.Byly tu také štědré dividendy.

3.Akciové trhy rozhýbaly mnoho nových sektorů ekonomiky
(internet, počítače), které by jinak tak snadno nevznikly.

4.Pořád je možné, že jak je krize prudká, tak také rychle a prudce skončí. Pořád nelze vyloučit (i když ta možnost je stále tenčí), že to bude krize typu V a nikoli krize typu L, o které mluví profesor Nouriel Roubini.

Vše je možné. I to, že akcie se budou vzpamatovávat dvacet tři let jako po Velké depresi.


Objednávky německého průmyslu poklesly v lednu meziročně o dech beroucích 42 procent. Z toho poklesly domácí objednávky o 32 procent a zahraniční 47 procent.

To už je pořádná chřipka! Jestli to spíš není pneumotorax, k tomu menší mrtvička, slabší infarkt, neštovičky, sněť, ztvrdlá játra a amputovaná noha k tomu. No snad se nám pacient ještě probere! Teď také hádejme, jestli na tom český průmysl bude hůř nebo líp. Brzy bude vidno.

Čísla každopádně dokumentují, jak je Německo postiženo propadem zahraničních trhů (například ve východní Evropě) a jak je na těchto trzích závislé. Potom pochopíme, proč to je Německo, kdo – ač samo nemocné – počítá se záchranou Irska a Řecka a proč to bude nakonec především Německo, kdo bude financovat případné počiny MMF v Rumunsku či na Ukrajině.


K mému oblíbenému znárodnění bank (český prezident se bojí, že svět se vrací k marxismu) vřele doporučuji tři texty z Financial Times. Editorial, tedy stanovisko redakce, je zde.

Výborný článek Martina Wolfa mimo jiné upozorňuje (když už to české ideology tak baví), že v USA prosazují plán znárodnění prominentní republikáni jako senátor Lindsey Graham, James Baker nebo následovník Ann Ryan Alan Greenspan zatímco levicová Obamova vláda se znárodnění bojí jako čert kříže.

K tématu též tradičně skvělý text Johna Kaye. Čeští pravicoví ideologové pozor – bděte! Kam se teď přidat? K Obamovi nebo k republikánům, kterým snad zblbnul hlavu Karel Marx?


Na závěr místo obrázku nějakého veselého obrázku jiný druh legrace. Internetový deník www.novinky.cz napsal, že „Pražský pobyt amerického prezidenta Baracka Obamy nebude jen politický, ale i turistický. Podle zjištění Práva se nyní dolaďuje Obamova pěší procházka Prahou, přes Karlův most po staré Královské cestě až na Pražský hrad.“


Ano – škoda, že kromě pěší procházky či pěší chůze neuspořádají čeští hostitelé pro Obamu cyklistický výlet na kole směrem k limitní hranici golfského zálivu. Tyhle pleonasmické tautologie – to je moje. Hlavně, aby ta pěší chůze a pivo k tomu, Obamu nesklátily. Je takový křehký a zlatavému moku asi neholduje.

Článek byl publikován na Respekt.cz v rubrice Audit Jana Macháčka.