Pokusím se v tomto blogu shrnout více aspektů současné krize do jednoho celku. Snad to bude pro čtenáře čitelné a pochopitelné.

V poslední době se množí hlasy, jak je možné, že se ministr Kalousek a s ním celá vláda do poslední chvíle tvářili, že žádná krize není. Vysvětlení je poměrně jednoduché – všechny negativní důsledky krize se násobí způsobenou panikou. Novináři jdou tomuto trendu poměrně na ruku. Např. minulý týden jsme si přímo zde na ihned.cz (že by pověstná tma pod svícnem ekonomické vzdělanosti?) mohli přečíst článek o tom, že „Slovenská ekonomika spadla na 2,5 procenta“. Nesmyslnost titulku kritizovalo nespočetně čtenářů v diskuzi – především fakt, že nespadla ekonomika, ale růst ekonomiky, by se dalo zmiňovanému žurnalistovi nejlépe ukázat na rozdílu mezi tím, jestli jeho mzda spadne na 2,5 procenta, nebo se růst jeho mzdy sníží na 2,5 procent. Možná by pochopil rozdíl rychleji než při jakékoli jiné formě školení.

Nejde mi v žádném případě o kritiku jednoho konkrétního článku, ale o všudypřítomnou a lacinou senzacechtivost v podání velké části žurnalistické obce, v rámci které je možno RŮST hrubého domácího produktu o 2,5 procent podat jako naprostou tragédii. Ano, čekalo se víc, ale pokud v období největší krize za posledních 50 let rostete, opravdu to není důvod k pláči. Co by za takový růst třeba v USA nebo v Německu (nebo u nás) dali.

Bohužel se i tady (myšleno na těchto stránkách) vyskytlo nespočet negativních zpráv o vývoji kurzu české koruny. Schválně jsem čekal na konec „propadu“, abych viděl, kam až mohou novináři a rádobyanalytici zajít. V lednu jsme se například mohli dočíst: „razantní pokles vývozu, růst nezaměstnanosti, pád kurzu koruny. Jedna špatná zpráva o vývoji ekonomiky přebíjí druhou.“

Pokud se založí sbírka na základní kurs ekonomie pro redaktory českých sdělovacích prostředků, rád přispěji. Makroekonomickým efektem oslabující měny je např.:

1. Pro Čechy a české podniky je vše dovezené ze zahraničí relativně dražší oproti tuzemským produktů. Je relativně výhodnější nakupovat tuzemské výrobky a suroviny, než ty vyrobené v zahraniční. Hrůza.

2. Pro ostatní státy je vše vyrobené u nás podstatně levnější. Pokud např. Škoda Auto (nebo TPCA, Hyundai, …) utrží za prodané vozidlo v eurozóně 20 000 eur, v létě to bylo možná 460 000 Kč, při kurzu 28 Kč za euro je to 560 000 Kč. V Mladé Boleslavi (Kolíně nebo Nošovicích) samozřejmě nejásají, protože období krize doprovází globální propad poptávky i ceny vozidel, nicméně klesající měna zajistila v nejhorší době možná 20% „polštář“ pro naše exportéry a situace je tak o něco snesitelnější. Tragédie.

3. To samé platí o službách např. v turistickém ruchu. Pokud dal Němec za dovolenou u nás v létě 500 euro, při 28 Kč za euro by pořídil to samé za 410 euro – zaplatí o 90 euro méně, aniž by český hoteliér, restauratér nebo dopravce přišel o jedinou korunu. V době krize možná rozhodující faktor při výběru dovolené. Pro novináře zřejmě na infarkt.

4. Pokud si chce zahraniční investiční fond investovat v ČR – ať již jakoukoli formou (akvizice společností atd.), je investice od začátku o 20 % levnější, aniž by naše HDP přišlo o jediný haléř. Lze samozřejmě namítnout, že doba těmto krokům příliš nepřeje - my ale máme alespoň tu 20% výhodu např. proti Slovensku, které společnou měnu přijalo.

Jestli často slýchaný nářek nad klesající měnou plyne z toho, že teď pivo nebo oběd na horách v Itálii vyjde o něco dráž než dříve, rád bych objasnil, že to je přesně efekt, který česká ekonomika v době krize potřebuje. Dejme si to pivo nebo oběd doma, resp. na horách v Česku. Našemu HDP to prospěje.

Koruna sama o sobě samozřejmě spásou není, ale v době krize je potřeba pochopit i pozitivní účinky jejího oslabení. Co by nás mělo trápit více, je volatilita (tzn. špatná předvídatelnost) měny, se kterou se ČNB snaží v rámci svých možností dělat maximum. Nelze než doporučit všem, kterých se pohyby kurzu měny radikálně dotýkají, některý z palety komerčních produktů zajištění kurzu – na trhu je jich (snad) dostatek.

Na závěr pojďme nahlédnout pod pokličku politických elit. Tak například ČSSD navrhovala v rámci protikrizových opatření mimořádný důchod pro české seniory. Patrně přitom vycházela z nedávného průzkumu pro MF Dnes, podle kterého určité procento (mohla to být asi pětina?) lidí na 65 let osobně pociťuje důsledky krize. Jaké bezprostřední riziko skýtá současná krize pro naše seniory, nevím (propuštění z důchodu snad ještě nehrozí), ale představitelé české levice by je chtěli každopádně chránit. Navíc si troufnu tvrdit, při vší úctě k českým seniorům, že patří ke spíše spořivější části obyvatel. Pravděpodobnost, že peníze „navíc“ skončí ve strožoku a ne v ekonomice, je u nich statisticky větší. Volby se blíží, možná se dočkáme dalších absurdit, u kterých budeme jen nevěřícně kroutit hlavou…