S odposlechy jsme to přeháneli, a teď nám dala sněmovna i Hrad po čuni. Dobře nám tak.
Jen v některých přetiskovaných hovorech byl zjevný veřejný zájem. Příliš často šlo o zábavu, posměch, skandalizaci. Tři příklady za mnohé:
1) Fotbalové odposlechy napřed ukázaly úplatky, ale poté jen nízkost a sprostotu. Vzpomínáte na přízviska a titulování rozhodčí Dagmar Damkové? Žádný veřejný veřejný zájem, jen obyčejný hnus.
2) Citované rozhovory Marka Dalíka a Mirka Topolánka: kdyby odhalily korupci, nebo alespoň jen její náznak. Ale nic z toho: jen od té doby víme, že premiér nechodí pro hrubé slovo daleko. Žádný veřejný zájem, jen zvýšená „klikavost.“
3) Slavný Kmotr Mrázek je takových zbytečností plný. Nedokážu nalézt veřejný zájem v drbech galerky o intimním životě Jiřího Paroubka.
Nepíše se to snadno, ale zdejší novinářská obec se chová jako kolegové exekutoři (či lékaři): bojuje jen o svůj zájem a není schopna žádné seberegulace. Náhubek si coby dočasný trest zaslouží. Bohužel.
Věřme, že se časem prosadí nějaký rozumnější zákon – ten dnešní je samozřejmě přitroublý. Ale i v tom novém bude muset platit zlaté pravidlo: Do soukromí se lidem neleze.
Překročení pravidel může – ve veřejném zájmu – povolit jen a jen soud.
