Uplynulé dva víkendy proběhly v Praze sjezdy dvou českých středo-pravých stran, ODS a TOP 09. Navzdory blízkosti v čase, prostoru i účelu, nemohla být jejich nálada a průběh rozdílnější. Zatímco ODS vyhlíží volby s nervozitou a mnozí straníci po vzoru V. Klause flirtovali s myšlenkou povýšit svou gerilovou válku na otevřený střet, z TOP 09 vyzařuje bezstarostné sebevědomí a jeho vedení svému jednomylsnému zvolení všemi hlasy zabránil jen stud, že by volilo samo sebe. Jistě, TOP 09 měla na rozdíl od ODS svůj sněm ustavující … a asi nikoho nepřekvapí, že své kolikrát i liché naděje vkládají rodičové do svého nového přírůstku nepoměrně snáze než do dvacetiletého hochštaplera, jehož chování, navzdory trvalé přízni a nekonečné trpělivosti rodičů, přece jen vykazuje známky problémového dítěte.

 

Předně, sluší se rodičům pogratulovat a popřát jim, ať z jejich radosti vyroste zdravé a bodré dítko, s kterým si budou chtít ostatní děti hrát, které nicméně bude i natolik rozumné, aby si své přátele vybíralo. O schopnosti české pravice přivést na svět nový, životaschopný subjekt se velmi hlasitě pochybovalo a to i v momentu, kdy jeho rodičové, Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg, jeho početí veřejně oznámili. Je na místě vyseknout poklonu Miroslavu Kalouskovi, že v době, kdy mnohé komentátory politického dění nejvíce trápilo tzv. politické přeběhlictví, dohlédl dále, dokázal rozpoznat, že karty se začínají míchat znovu, a svůj čas a energii napnul právě tímto směrem.

 

Dnes už patrně i většina lidí v ODS je ochotna připustit, že v české společnosti je latentní skupina voličů “pravé vůle“, které tato strana neumí dlouhodobě či výlučně oslovit. Vnitřní krize ODS a také Strany zelených přivedla tyto liberální, středo-pravé voliče, kteří se v posledních volbách přimkly právě k těmto stranám, pod křídla TOP 09 ("my vám voliče neodebíráme, vy nám je sami naháníte", viz zde). Rétorice a obavám ODS navzdory, troufám si tvrdit, že TOP 09 neatakuje českou politiku zprava, ale ze středu. Dohoda s Hnutím starostů a nezávislých sice dala nové straně potenciál zaujmout konzervativní voliče mimo velká města, nicméně skutečnost, že TOP 09 politicky oslovuje mnoho bývalých členů ODA, liberální ikony české politiky 90. let (V. Parkanová, V. Dlouhý i samotný K. Schwarzenberg), je možná stejně výmluvná, jako analýza politického smýšlení a volebních preferencí publikovaná začátkem listopadu zde.

 

Úspěch TOP 09 přesto nebyl a není samozřejmý. Jistě není bez ironie, že TOP 09 se v podstatných věcech v zásadě do písmene přihlásila k programovým tezím Topolánkovy vlády (menší stát, menší dluhy, reforma penzí a veřejného zdravotního pojištění, diskuse o školném). Je možné se přít, jak důsledně tato vláda svůj program i díky vratké politické podpoře naplňovala, jak ale například Petr Nečas v tomto rozhovoru z nedávné doby přesvědčivě argumentuje, Topolánkovu vládu si nebudeme pamatovat jen proto, jak se bila v prsa. Kritici současnému vedení ODS vytýkají opuštění pravicové politiky a úkrok do středu, jako důkaz jim slouží právě úspěch TOP 09 se svým dráždivě reformním programem. Není pochyb o tom, že se současné vedení strany pokoušelo o tzv. měkký obal s cílem učinit stranu atraktivnějším místem pro liberální, středové voliče. Jestliže ale dnešní rebelové vidí ohrožení volebního vítězství i samotné ODS zprava v podobě TOP 09, bylo by dobré jim připomenout, že to nebyla znovunalezená reformní “ostražitost” vedení, která otevřela prostor pro reformní stranu, ale velké části ODS vyplašené z výsledku v loňských komunálních volbách. Nevím, v jaké míře tato diskuse někoho mimo ODS zajímá, její umělost ale asi nejvýmluvněji ilustruje prostý fakt, že založení TOP 09 včetně zvažované předvolební koalice ze strany ODS nejúnavněji prosazoval právě její předseda (viz např. zde).

 

Překvapila-li nová strana svou vitalitou za současného mávání reformním praporem, je na místě se ptát, kde leží kořeny tohoto úspěchu. Hypotéza, že reformní program byl pro českou společnost roku 2006 příliš radikální, nicméně ta díky osvětě z let minulých jej začíná brát na milost stejně neúprosně jako “léčbu Klausem” v první polovině 90. let, se zdát být ve světle setrvalé síly populistických hlasů málo věrohodná. Naopak, stále hrozí možnost, že okouzlení z nové štiky v českém rybníce bude po čase vystřídáno prostými kupeckými počty a voliči dojdou k závěru, že na nové utahování opasků připraveni nejsou. Je-li ovšem příslib těžších časů vždy tak nepopulární, jak to Václav Klaus dokázal ?

 

Odpovědí je možná právě Václav Klaus. Je snadné rozvinout úvahu, že nejde v prvé řadě ani tolik o ideje, s nimiž do politické soutěže strany vstupují, ale o lidi, které tyto ideje zaštítí a ve výsledku zosobňují. Asi podvědomě cítíme, že se neztotožňujeme s programy, ale s lidmi, kteří v tyto programy věří. Politické strany jsou z podstaty své činnosti personální agentury, jejichž úkolem není nic jiného než vygenerovat vhodné lidi pro řízení státu. A voliči rozhodují, kdo tu práci dostane. Kompetentnost, důvěryhodnost, charisma bývají nejvyhledávanějšími kvalitami na předkládaných životopisech. Skutečnost, že zavedené politické strany začaly v této úloze selhávat, je nepochybně významným zdrojem našich současných politických těžkostí.

 

M. Kalouskovi neupírají kompetentnost ani jeho rivalové, charisma, byť pro mnohé sporné, osvědčil i ve své poslední zkoušce. Lze ale namítnout, a také se tak děje, že Miroslav Kalousek není prototypem bezúhonného politika. Zaznívají i úvahy s mnohem temnějším podtextem, například zde. Jsem člověk, který věří spíše v dějinnou logiku, která příležitosti dává a chyby trestá. Není pochyb, že úporná snaha M. Kalouska o zaměstnání K. Schwarzenberga byla přiznáním vlastní slabosti, nikoliv zdvořilým gestem k doyenu české politiky (“Karel Schwarzenberg by beze mě nebyl předsedou tak přitažlivé strany a já bych bez něj nebyl schopen tak přitažlivou stranu vybudovat”). “Podoba” s Václavem Klausem ale nakonec nemalou míru kontroverze přímo vyžaduje a jak přiznal již TGM, “slušných lidí je hodně, avšak málo schopných něco pro republiku udělat (1)”.

 

Alespoň pro tuto chvíli se zdá nesporné, že Kalouskova vize a schopnost “něco pro republiku udělat” ve spojení se Schwarzenbergovým osobním kreditem tvoří inspirativní kombinaci, kterou mnoho lidí u ODS postrádá. Její předseda má možná srdce bojovníka a ochotu pro tuto zemi něco udělat, alespoň pro tuto chvíli ale zápasí s deficitem důvěry a nevypadá to, že by mu kredit byl ochoten někdo půjčit. Není pravděpodobné, že TOP 09 ve volbách předstihne ODS. Přesto mám z mnoha důvodů pocit, že Miroslav Topolánek by dnes byl raději místopředsedou TOP 09 než předsedou ODS … navzdory pokusu jejích špiček napodobit Václave Klause.