Až se mě někdo příště zeptá, odkud jsem, tak možná řeknu, že z Madagaskaru, říká Kostas Mitropoulos při vzpomínce na svou nedávnou zkušenost Řeka v Itálii. Vysoký, hubený, s pohlednou tváří a uličnickým úsměvem je 70letý Kostas jedním z nejznámějších politických karikaturistů. „Posledních dvacet let jezdíme s manželkou každý květen autem a trajektem do Itálie. Milujeme tu zemi a máme na ni ty nejlepší vzpomínky,“ vypráví.

Tentokrát to ale bylo jiné. „Na celnici jsme byli jediným autem s řeckou značkou. Poslali nás stranou a všechny ostatní nechali projet. Pak přišli dva celníci, abych jim ukázal všechny peníze, které máme u sebe,“ vzpomíná Kostas. Úředníci je bombardovali otázkami, kam jedou a proč, třikrát prověřovali jejich pasy, ale nakonec je projet nechali. Pokusy zjistit, v čem je problém, nebyly úspěšné, celníci pouze říkali, že na to mají právo.

Kostas si myslí, že to bylo kvůli špatnému načasování cesty. „V květnu byly na prvních stránkách novin špatné zprávy z Řecka každý den,“ říká.

Zbytek dovolené prý proběhl v klidu. „Lidé nijak nekomentovali, že jste z Atén?“ zeptala jsem se. „To víte, že ano, reakce byly velmi různorodé, od soustrasti po vztek. To je ale normální a občas je to docela legrace,“ říká Kostas.

S přemírou této „legračnosti“ se mnohdy setkává Rea Apostolidesová, filmová dokumentaristka pracující v mezinárodních štábech. Říká, že se snaží smát všem vtipům o řecké lenosti, ale že je to každým dnem těžší. „Po dvacátém rádoby vtipu je mi už jenom smutno,“ říká.

Kritika nevadí Dimosovi, jenž pracuje jako konzultant jednoho hedgeového fondu. Sám ostře kritizuje zkorumpované řecké úředníky.

„Ale kritika musí být spravedlivá. Je přece hloupé tvrdit, že celý tenhle průšvih vznikl kvůli lenosti. Samozřejmě, že jsou úsporná opatření nezbytná, bude to však velmi tvrdé,“ přiznává Dimos.

Nedávno se dostal v letadle do New Yorku do diskuse o stávkách v Aténách. „Co to s vámi, lidi, je? To nechápete, že musíte pracovat?“ zeptal se ho spolucestující. „Co byste dělal vy, kdyby Obama zvýšil zdanění vašeho platu o 80 procent?“ otázal se Dimos. Hlavně mu ovšem vadil agresivní tón spolucestujícího. „Ten chlap byl opravdu hrubý a chtěl mě urazit,“ stěžuje si.

Nicméně ne každý má špatnou zkušenost. „Nikdy jsem nebyla terčem nějakých diskriminačních nebo urážlivých poznámek,“ říká Barbara Papadopoulou, fotografka, jež se nedávno přestěhovala do Berlína. „Naopak, každý je tu velmi otevřený, milý a přátelský,“ dodává.

Katerina Koukou, která vyváží tradiční stříbrné šperky do mnoha zemí, říká, že se potkala jen se zdvořilými komentáři. „Jeden klient v Marseille své zákazníky přesvědčuje, aby jeli do Řecka na dovolenou. Je to dojemné,“ říká.

Všech pět Řeků se však shodne na tom, že jim vadí pocit, že musejí bojovat s předsudky. Jenže za těchto okolností je to zjevně nevyhnutelné.

Text vyšel také v HN