Tento týden bude Praha centrem pozornosti světových medií. V rámci všech summitů, které zde proběhnou, se 7.5. uskuteční “Summit pro Východní partnerství” o urychlení a zesílení strategické spolupráce EU se šesti republikami bývalého SSSR, Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskou republikou a Ukrajinou. České předsednictví tak naplnilo svou ambici zvýšit význam spolupráce s regionem. Projekt Východního partnerství (VP) je rozšířenou variací na starší Evropskou politiku sousedství. Tato polsko-švédská iniciativa bude do roku 2013, roku přijetí nového rozpočtu EU, podpořena částkou 600 milionů euro. EU navrhuje model přiblížení se evropským standardům a „otevírá příležitost účastnit se nového fóra pro posun jejich vztahů s EU na vyšší úroveň.“ Různá vyspělost partnerských zemí vyžaduje individuální přístup. Za hlavní cíle byly prohlášeny postupná hospodářská integrace (pro členy WTO), zvýšení mobility obyvatel zahrnující například liberalizaci vízového režimu, zajištění energetické bezpečnosti nebo hospodářského a sociálního rozvoje. Dosažení určitých standardů bude následovat podepsání dohody o přidružení.
Projekt nepředpokládá perspektivu členství, ale, jak jasně řekl předseda Evropské komise José Manuel Barroso, „zaměřuje se na zvýšení úrovně politické spolupráce, širokou ekonomickou integraci, posílení energetické bezpečnosti a navýšení finanční pomoci.” Jenže další odložení konkretizace plánu vstupu do EU nevyhovuje Ukrajině a Gruzii, jejichž zahraniční politika je k plnému začlenění směřována. VP proto nejen pro politické špicky může představovat neodpovídající náhražku a další oslabení pověsti EU v těchto zemích.Vice-premiér Ukrajiny pro otázky evropské a mezinárodní integrace Hrihorij Nemyrja se ale nechal slyšet že „je důležité, aby VP neohrozilo možnost dalšího rozšíření EU. VP má nechat otevřené dveře pro ty země, které jsou na členství připravené.“ Ukrajina je, podle slov komisařky Benity Ferrero-Waldner, mezi úcastníky projektu nejdále, co se spolupráce s EU týče. Tyto úspechy jsou ale snižovány domácí politickou situací. Politické sváry mají obrovský vliv na fungování politických institucí, neumožňují provést nutné reformy a celkově Ukrajinu poškozují. „Na pokusy politicky a ekonomicky stabilizovat zemi už bylo věnováno mnoho času, úsilí i peněz.”, řekla komisařka. Členské státy EU se nechtějí zabývat vnitropolitickou situací na Ukrajině. Ke sjednocení ukrajinskou politickou scénu vyzval i předseda EK Barroso. „Když země čelí těžkým ekonomickým a sociálním výzvám, povinností všech odpovědných politiků je spolupracovat.” Reakce prezidenta Ukrajiny Viktora Juščenka byla jednoznačná. „Odpověď na otázku jak dnes konsolidovat ukrajinskou elitu a politickou moc na Ukrajině, se nenachází v Bruselu, je to ukrajinský domácí úkol. Nechtěl bych, aby nám v Evropě radili, je to ponižující. Tyto problémy jsou plně v kompetenci ukrajinské strany.“
Co tedy Východní partnerství Ukrajině nabízí? Podepsání asociační dohody by dosáhla i bez účasti na tomto projektu. VP je velkou výzvou a možností Evropské unii dokázat svou schopnost koordinace spolupráce v regionu, ochotu vzít na sebe více odpovědnosti a podělit se svými zkušenostmi s ostatními. Její vůdcovská pozice není samozřejmě nikde oficiálně fiksována, je to otázka psychologie. EU cítí potřebu dát Ukrajině pocítit důležitost, jinak by ji mohla nicneříkající a nicnenabízející evropská politika mohla brzo unavit.
