Budoucí ministr financí Andrej Babiš se ve středu po schůzce s prezidentem vyjádřil k otázce přijetí eura v České republice. „Určitě perspektivně nemám problém, abychom měli euro, bez toho, abychom samozřejmě ručili za závazky Řecka nebo Španělska,“ řekl. Něco takového však už v dnešní době není v žádném případě možné. Institucionální podoba eurozóny prošla od počátku krize výraznou proměnou. Zatímco před krizí se věřilo, že pro bezpečné a udržitelné fungování měnové unie je zcela dostatečné, že přistupující země při vstupu splnily maastrichtská kritéria, dnes už tomu tak není.
Krize prokázala, že eurozóna v této podobě je velmi náchylná k tzv. šíření nákazy. Při vysokém stupni finanční provázanosti se mohou problémy jednoho státu lavinově šířit do ostatních zemí a ohrožovat tak stabilitu společné měny. Aby se podobným hrozbám do budoucna zabránilo, byl zřízen Evropský stabilizační mechanismus (ESM) – záchranný fond, který slouží jako zdroj finanční pomoci pro země platící eurem. Tato instituce může nakupovat dluh zemí, které se ocitnou v problémech, a snižovat tak úrokové sazby, za které si tyto země půjčují na finančních trzích. Ve zkratce to znamená, že pomůže zabránit bankrotu dané země, který by ve svém důsledku poškodil všechny státy eurozóny.
Kdyby ono Babišem zmiňované ručení za závazky ostatních zemí v eurozóně neexistovalo, bylo by pro Českou republiku, ale i kterýkoli jiný stát EU, mnohem nebezpečnější společnou měnu přijmout, protože by byla velmi náchylná na pochybení kteréhokoli člena eurozóny. ESM má tak podobný efekt jako pojištění – s ním je eurozóna bezpečnějším prostředím. Výrok ministra financí proto není možné chápat jako jeho ochotu do eurozóny vstoupit. Protože měnová unie, ve které by bylo možné platit eurem, a přitom se neúčastnit jejích ochranných mechanismů, totiž v Evropě neexistuje.
Pavla Břízová působí v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty a na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
