Kdo bude sledovat špiony?
Who will monitor the spies?
Sergio Carrera, Elspeth Guild and Joanna Parkin; Centre for European Policy Studies
Evropský parlament (EP) se chtěl loni vyptat šéfa britské rozvědky na nelegální sledování evropských občanů, které se provalilo díky Edwardu Snowdenovi. Britská odpověď však byla jednoznačně zamítavá. Trvali na tom, že národní bezpečnost a činnost státních bezpečnostních agentur je výhradní doménou členských států a Evropská unie (EU) do ní nemá „strkat nos“. Stejný postoj zastává naprostá většina členských států. Později byly navíc odhaleny indicie, které ukazují na to, že další státy EU (Švédsko, Francie, Německo) používají vlastní odposlouchávací programy.
Je oblast činnosti národních zpravodajských služeb uvnitř nebo vně kompetencí EU? Autoři článku mají za to, že evropské pravomoci zasahují i do této sféry a předkládají k tomu čtyři argumenty. Zaprvé má EU pravomoc chránit základní práva ochrany dat a soukromí, a jestliže se kterýkoliv členský stát odchýlí od těchto práv, musí na ni dohlížet evropské instituce a soudy. Evropský soudní dvůr je konečnou instancí, která rozhoduje, jak daleko potenciální odchylka smí zajít. Zadruhé, zpravodajská činnost spadá pod kontrolu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Je velmi nepravděpodobné, že by ESLP uznal rozsáhlé sledování občanů britskými tajnými službami jako legální. Zatřetí - do jaké míry lze rozlišit tyto praktiky od kyberkriminality? Europol má povinnost vyšetřovat kyberkriminalitu na žádost členského státu, nemá však mandát k vyšetřování kyberkriminality páchané členskými státy. Začtvrté, sledování občanů tajnými službami smazává hranici mezi národní bezpečností a záležitostmi, které spadají do pravomocí EU.
EU provádí vlastní bezpečnostní aktivity, především v oblastech terorismu a kriminality, které patří mezi sdílené kompetence EU a států. Informace, které mají evropské bezpečnostní agentury k dispozici, pochází přirozeně od tajných služeb členských států a evropské agentury nemohou ověřit jejich zdroj, a tedy ani to, zda byly získány legálně. EU by pak byla spoluodpovědná za používání dat získaných nelegálně, čímž by porušovala lidská práva. Tyto čtyři argumenty dokládají, proč se EU o způsob získávání informací členskými státy musí zajímat. Autoři článku navrhují dohledový mechanismus fungující na půdě EP, výbor, který by stanovil zásady mezinárodního zacházení s tajnými informacemi a který by úzce spolupracoval s národními parlamenty a fungoval i jako nadnárodní fórum pro danou oblast.
Volný pohyb v EU: Prosazování mobility, ne migrace
Free Movement in the EU: Promoting Mobility Not Migration
Roderick Parkes; The Polish Institute of International Affairs
David Cameron, britský předseda vlády, se vyjádřil, že současný režim volného pohybu podporuje turismus za dávkami. Zmínil problém čerpání dávek, které dělníci žádají pro své rodiny nežijící v Británii, a jako příklad uvedl migranty z Polska. Toto ve Varšavě vyvolalo vlnu nevole a z Polska se ozývají hlasy, že tento problém není jednostranný a díky volnému pohybu může docházet k odlivu mozků a demografickému úpadku ve východní části EU. Britský tlak na revizi smluv a odstranění dávek pro nerezidentní členy rodin sníží mobilitu a způsobí stálou migraci. Odebrání těchto dávek nevyústí omezenou migrací pracovní síly, ale přesunem celých rodin do zahraničí.
Debatou o volném pohybu se dostala střední Evropa do centra pozornosti a Polsko se stalo lídrem koalice nových členských států. Roli klíčového hráče v EU Polsko již nějakou dobu zastává, nicméně za jeho vzestup mohou některé faktory (např. napětí mezi Východem a Západem se změnilo na rozdělení Sever vs. Jih), které se ale mohou obrátit kvůli této debatě o volném pohybu proti Polsku. Je třeba překlenout rozštěp mezi Západem a Východem, který uměle přiživuje Velká Británie, a spojit síly k vytvoření funkčního a flexibilního systému mobility a výměny. Polsko musí předat svým západním sousedům tři jasná sdělení. Zaprvé, že všechny členské státy zápolí s tímto systémem a je nutné překonat současný status quo. Druhým je, že Polsko podporuje mobilitu a ne migraci. Třetím a posledním poselstvím je, že mobilní pracovní síla není chudá a bezmocná, ale ambiciózní a produktivní.
Financování kampaní a typy volebních systémů hrají velkou roli ve výsledcích voleb do Evropského parlamentu
Campaign spending and electoral systems have a major impact on the outcomes of European Parliament elections
Laura Sudulich; London School of Economics – European Politics and Policy Blog
Čím více finančních prostředků vynaloží na volební kampaň, tím větší má kandidát šanci, že bude do Evropského parlamentu (EP) zvolen. To není žádné překvapení, zajímavé ale je, že výsledek voleb je ovlivněn druhem volebního systému, ze kterého kandidát pochází.
Autorka studie použila data z voleb do EP z roku 2009. Spočítala, že jeden kandidát za kampaň průměrně utratil přes 18 000 euro, ale ti, kteří doopravdy chtěli uspět, museli utratit mnohem víc. Úspěšný kandidát totiž průměrně utratil 60 693 euro oproti 14 337 eurům průměrného neúspěšného kandidáta. Přesto peníze nehrají až tak velkou roli, důležitější je pozice kandidáta na stranické kandidátce.
Volby do EP musí být založeny na proporční reprezentaci, ale existují různé varianty volebních systémů, které splňují tuto podmínku. Několik největších států Evropské unie (EU), konkrétně Británie, Francie, Německo a Španělsko, používá metodu uzavřených kandidátních listin. Tento systém neumožňuje žádné kroužkování a výsledek jednotlivých kandidátů určuje jenom a pouze celkový výsledek strany.
Další metodou je systém používající preferenční hlasy. Ty mohou být buď velmi slabé, jako je tomu například v Nizozemsku, Slovinsku a Rakousku, nebo silnější jako v Itálii, Lucembursku nebo Finsku. Slabší varianta má podobné důsledky jako uzavřená kandidátka, ale otevřená kandidátní listina se silnějším dopadem preferenčních hlasů do jisté míry více podněcuje kandidáty k financování své kampaně.
Na první pohled by se mohlo zdát, že tyto rozdíly v nastavení volebních systémů výrazně ovlivní snahu a zdroje, které kandidáti investují do svých kampaní. Autorka ve svém výzkumu ale dochází k pozitivní korelaci mezi náklady na kampaň a úspěchem v ní jak v systému s uzavřenou, tak i otevřenou kandidátkou. Nezáleží tolik na konkrétním volebním systému, protože i nepřímý zisk hlasů celé strany skrze kampaň konkrétního kandidáta zvyšuje i v systému uzavřených kandidátek šanci na zvolení do EP.
Současná situace v Egyptě je neudržitelná
Egypt’s Unsustainable Crackdown
Anthony Dworkin a Helene Michou; European Council on Foreign Relations
Egypťané tento týden hlasovali v referendu pro novou ústavu. A egyptská armáda, která před půl rokem odstranila prvního demokraticky zvoleného prezidenta z jeho postu, se snaží vyvolat dojem, že země má vykročeno správným směrem ke svobodě a demokracii. Bylo by však mylné se domnívat, že tato cesta Egypt vyvede z jeho problémů a uklidní silně rozdělenou egyptskou společnost.
Egypt je pod pevnou kontrolou armády, jež tvrdě zasáhla proti Muslimskému bratrstvu a jeho sympatizantům. Egyptské autority se přitom očividně pokoušejí odstřihnout tuto část společnosti od politického dění nadobro. Prohlášení Muslimského bratrstva teroristickou organizací znamená, že lidem s ním spojovaným nebude v nejbližší budoucnosti umožněno hrát roli ve veřejném životě egyptské společnosti.
Tento vývoj však slibuje jenom nestabilitu a nepokoje. Ekonomické a sociální problémy, které Egyptem zmítají, se dají řešit jenom na základě širokého společenského konsenzu, jenž by dal prostor i disidentům a kritikům současné situace. Evropská unie (EU) by se proto neměla nechat dát přesvědčit obrázkem, který egyptské vedení předkládá, a nabýt dojmu, že nemá možnost politický vývoj v Egyptě ovlivnit, jelikož situace se vrátila do starých kolejí jako za vlády Husního Mubaraka. Místo toho by si Unie měla vytvořit dlouhodobější politickou vizi, jejímž cílem by bylo usmíření obou pólů egyptské společnosti.
EU by měla s budoucím egyptským vedením spolupracovat ve věcech společného zájmu, jako je bezpečnost, migrace nebo ekonomický rozvoj, ale zároveň si musí zachovat kritický odstup. Přitom je potřeba zdůrazňovat, že stability nelze dosáhnout skrze represe politického disentu, že tyto praktiky naopak povedou jenom k nekončícímu cyklu násilí a že politický systém země by měl všem občanům zaručit, aby mohli svobodně vyjádřit svůj odlišný politický názor.
Rumunsko – z nadšených eurofilů neochotnými Evropany
Romanians – From Europhiles to Reluctant Europeans
Claudiu Cracium; Heindrich Böll Stiftung
Podle autora článku je Rumunsko v současné době nejvíce evropeizovanou zemí v celé Unii. Jeden z nejmladších členů Evropské unie (EU) se nachází ve složité politické a ekonomické transformaci a současně neúspěšně bojuje proti korupci a rozsáhlému klientelismu. Nefungující demokracii a špatnou ekonomickou situaci dávají obyvatelé Rumunska za vinu především EU a úsporným řešením. Právě radikální prosazování úsporných opatření, navrhovaných Mezinárodním měnovým fondem (IMF) spolu s Evropskou komisí, vedlo v roce 2012 k ústavní krizi, která málem stála křeslo prezidenta Traina Basescu.
Čím byla rumunská krize jiná než ostatní? Nebylo to poprvé, kdy EU významně zasahovala do konfliktů uvnitř členských států (Řecko, Maďarsko, Rakousko), ale v rumunském případě můžeme poprvé pozorovat téměř úplnou spolupráci politických stran v Evropském parlamentu a jejich protějšků v parlamentu rumunském. To bylo pravděpodobně zapříčiněno pozitivním vývojem Federací evropských stran (EPF), které mají jak centrální strukturu, tak strukturu příslušných stran na národní úrovni v členských zemích.
To by mohlo být znamení, že jednotný evropský prostor se vyvíjí a upevňuje ideologické a politické vazby mezi jednotlivými oblastmi a úrovní vlády. Také to může znamenat, že evropeizace může být velmi náhodný proces vyvolaný zranitelností členských zemí. Zásah ve vypjatých situacích není bez rizika. Pokud neexistuje jasná politika a koordinovaná činnost aktérů na úrovni EU, může to způsobit další politické problémy a poškození důvěryhodnosti Unie. V případě Rumunska je také problémem většinový názor, že EU pracuje jen pro pár vyvolených a ostatní nechává bojovat proti hospodářské krizi a strukturálním problémům vlády samotné. Rumuni měli od EU vysoká očekávání, ale poměrně rychle se z nadšených eurofilů stali neochotnými Evropany, obzvláště proto, že bývá EU spojována s chaotickou a nefungující domácí politickou situací.
Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou, vydané v uplynulém týdnu. Seznam 48 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
