Jistě znáte vyhledávač spojení IDOS, případně k plánování svých cest městem používáte mapy Google. Jádrem těchto aplikací jsou pravidelně aktualizované jízdní řády a podrobné mapy zastávek a linek. Tato data jsou nutná pro plánovaní dopravy, a proto je dopravní podniky, za peníze z městského rozpočtu, vytváří.

V Česku tato data drží prostřednictvím CIS JŘ společnost CHAPS, a to z pověření ministerstva dopravy. Na jejich základě společnost staví vyhledávač spojení IDOS a pronajímá ho exkluzivně společnosti MAFRA.

Proč? Služba na portál iDNES.cz přivede denně okolo 170 tisíc návštěvníků, tedy potenciálních čtenářů kteří konzumují reklamu. Zdánlivě tak vydělají všichni, CHAPS své služby poskytuje ministerstvu dopravy zdarma a zaplaceno dostává od iDNES.cz, který zase prodává reklamu. Smůlu mají ale všechny ostatní firmy a jednotlivci, kteří by chtěli nad jízdními řády stavět své produkty či se prostě jen podívat, jaké databáze stát vytváří za jejich peníze.

Když o data kdokoli požádá, CHAPS namítne, že je soukromá firma a nemusí své informace nikomu dávat. Ministerstvo dopravy pak samo databázi nemá, správcem je CHAPS. Dlouhodobě se tomuto problému věnuje portál Seznam.cz, který by rád své mapy rozšířil právě o vyhledávání spojení. Šéf firmy Michal Feix potvrzuje, že firma se o zmíněná data soudí a zároveň tlačí na změnu příslušné legislativy, hlavně na straně ministerstva dopravy. Tvrdí, že obě iniciativy jsou na dobré cestě, podrobnosti ale s ohledem na strategii tají.

Kudy na Prahu

My jsme využili faktu, že nově pražské jízdní řády dostává i společnost Google. Pražský dopravní podnik nejdříve předání informací odmítal, k vydání ho nakonec donutila žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Na základě získaných dat jsme zmapovali dopravní dostupnost v Praze, aplikaci najdete na adrese IHNED.cz/mhd.

Celkem jsme žádosti o informace podávali čtyřikrát, jednou nás dopravní podnik odkázal na zaheslovaný server, přístupové údaje nám samozřejmě nepředal.

Přístup podle infozákona má ale svá úskalí, na vyřízení žádosti má městská firma 15 dní, během nichž data zastarají, na provoz aktuálních dopravních informací se tato metoda použít nedá. Například Google data získává v aktuální podobě každý den, a to bezplatně, připravují mu je technici DPP. Dopravní podnik tvrdí, že na oplátku získává pozitivní mediální pokrytí. Podobný přístup si vyjednal i výše zmíněný Seznam, DPP si ale vybírá, s kým spolupráci naváže. Plošným zveřejněním dat by z toho dle slov šéfky marketingu „nic neměl“.

Služby zadarmo výměnou za data

Opak je ale pravdou. V zahraničí tato data dopravci dobrovolně uvolňují, malé firmy i nadšenci nad nimi pak vyvíjí vlastní aplikace, například navigační nástroje pro nevidomé či vozíčkáře. Město tak získá zdarma službu pro své obyvatele, firmy způsob obživy a stát inkasuje svou část na daních.

Jako příklad mohou sloužit Tiramisu (sledování skutečných časů příjezdů), Walkscore (měření občanské vybavenosti), TAD (systém pro navigaci lidí s postižením v MHD) či Avego pro plánování sdílených jízd.

Rovněž vznikají vizualizace a analýzy dopravní sítě, které občanům umožňují sledovat, zda se doprava v jejich okolí zlepšuje.

Jízdní řády nejsou jediné

Podobně státní instituce přistupují i k dalším datům, které vytváří při své práci. Český hydrometeorologický ústav prodává historická měření teplot (používají se při předpovědi počasí) či říčních průtoků, Ředitelství silnic a dálnic si za souřadnice kilometrovníků na českých dálnicích naúčtovalo 210 000 korun.

Jsou instituce, které data prodávají za pochopitelné ceny (strávený čas pracovníka při výběru dat z databáze), za všechny možno jmenovat Český statistický úřad. Jiné si naopak účtují horentní sumy, často jako nástroj obstrukce.

Známým příkladem byl seznam heren a jejich otvíracích dob, za který si ministerstvo financí řeklo o 615 tisíc korun. Po medializaci případu se úřad hájil nutností vyhledávat ve spisech a nakonec seznam hazardních zařízení zveřejnil na svém webu. Rozsáhlý soubor tak dal vzniknout například mapě hustoty hazardu.

Podobnou taktiku používá i Energetický regulační úřad, který si nedávno řekl o 275 tisíc korun za texty smluv.

Tak či onak, jde o sumy, které si malé firmy či jednotliví občané mohou jen těžko dovolit. A to navzdory faktu, že na vznik zmíněných informací přispěli ze svých daní.

Průlom na obzoru

V Česku funguje řada iniciativ, které se o otevírání státních dat a registrů zasazují. Působí zde česká odnož Open Knowledge Foundation, formou soutěží tento trend podporuje Fond Otakara Motejla. Česká vláda v minulosti přijala v rámci Open Government Partnership závazek otevřít důležité státní registry, například ten o financování stran. K naplnění slibů povětšinou zatím nedošlo, první vlaštovkou je Registr územní identifikace, adres a nemovitostí, tedy jakýsi hromadný adresář celé ČR.

A v neposlední řadě se o státní data zajímají i firmy. „Není možné to tlačit jen na úrovni obchodních partnerů, musí k tomu být i vůle veřejného sektoru,“ dodává Michal Feix ze Seznamu.