"To je něco, co bych nazval lunatickým nápadem. U koncepčních materiálů se mimochodem nikdy nic takového nedělá, to není žádný konkrétní projekt, to není výstavba elektrárny nebo nějakého energetického podniku, tam je to na místě. Tady se jedná o koncepční politický dokument."

Z odpovědi Petra Nečase na otázku k procesu posouzení vlivů na životní prostředí Státní energetické koncepce a Surovinové politiky ČR. Tisková konference po jednání vlády dne 12.9.2012.

Tak trochu ve stínu metanolové aféry probíhá proces, který zásadně ovlivní budoucnost občanů po následující desítky let. Vláda se chystá schválit klíčové koncepční dokumenty k rozvoji energetiky v České republice, totiž Státní energetickou koncepci a Surovinovou politiku ČR. Návrhy, které na vládu předložil ministr Martin Kuba, jsou z principu velmi kontroverzní a je pochopitelné, že sklízí a budou sklízet z různých stran zásadní kritiku. Jen pro pořádek uveďme, že ministr Kuba počítá například s těžbou uhlí za limity a bouráním obcí v severních Čechách, znovuzavedením institutu vyvlastnění pro těžbu uhlí, navrhuje rozšiřovat těžbu uranu, vybudovat další jaderné reaktory v Temelíně a Dukovanech, počítá se zavedením dotačního mechanismu pro výrobu energie z jádra a zároveň prakticky ukončením rozvoje obnovitelných zdrojů v ČR. Je tedy zcela na místě očekávat, že příprava a schvalování takto kritických dokumentů bude probíhat odpovědně k nejrůznějším veřejným zájmům, které jsou ve hře a zároveň zcela transparentně tak, aby se naopak příliš neprosazovaly zájmy čistě soukromé.

A jak už to tak v ČR bývá, realita za takovýmto ideálem značně pokulhává. Ministerstvo průmyslu a obchodu zřídilo pro přípravu energetické koncepce odborné těleso (takzvaná Pačesova komise č. 2), v němž usedli takřka výhradně lidé spojení zejména s uhelnou a jadernou energetikou. Návrhy připravené úředníky Ministerstva průmyslu a obchodu ministr Kuba předložil do meziresortního řízení v na přelomu července a srpna, patrně proto, aby zcela využil potenciál okurkové sezóny a období dovolených. Pro připomínkování byla stanovena nejkratší možná lhůta a pro jistotu z něj ještě vyloučeni zástupci krajů.

Korunu úsilí ministra Kuby nasadil výše zmíněným prohlášením Petr Nečas.  Bez podrobnějšího rozboru lze konstatovat, že předseda vlády buď lže, anebo neví, o čem mluví. Proces posouzení vlivu koncepce na životní prostředí (zkráceně SEA) je již mnoho let nedílnou součástí přípravy strategických dokumentů. V českém právním řádu jeho pravidla stanovuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a svou oporu má SEA i v právu evropském a právu mezinárodním.  Nečasovi vládní kolegové Kuba a Chalupa to velmi dobře vědí a se splněním požadavků zákona, byť v podstatě pouze formálním, počítají. Oba se tak nechali zařadit do skupiny lunatiků a je s podivem, že necítili ani potřebu slova Petra Nečase „upřesnit“.

SEA je formalizovaným procesem s jasně danými pravidly, který má vládě poskytnout před jejím rozhodnutím zpětnou vazbu k tomu, zda náhodou navrhovaná opatření nemají nepřijatelně závažné dopady na životní prostředí a jestli k nim neexistují šetrnější alternativy. Umožňuje veřejnosti seznámit se s návrhem koncepce a jeho odborným hodnocením a předložit své vlastní připomínky. Zásadním parametrem, který zaručuje smysluplnost celého posuzování, je jeho včasnost. Tedy proces musí proběhnout v počáteční fázi, kdy je ještě možné jeho výsledky snadno zohlednit, a tedy rozhodně před jakýmkoliv schvalovacím aktem.

Jak jsem již zmínil, ministr Kuba počítá s předložením návrhu do procesu SEA až poté, co proběhlo meziresortní připomínkové řízení a až po faktickém schválení vládou. Celý proces posuzování vlivů na životní prostředí tak bude opravdu redukován na otravnou formalitu, jejíž dopad na výslednou podobu koncepce bude pravděpodobně nulový. Takový postup je nejen silový, věcně nesprávný, ale také nezákonný.

Zajímavé bude jistě sledovat, jak svou úlohu naplní Ministerstvo životního prostředí vedené Tomášem Chalupou. Ministerstvo životního prostředí teoreticky na hru ministra Kuby přistoupit nemusí a doposud zpackaný proces může částečně napravit, například pokud bude pro nejkontroverznější návrhy požadovat zpracování variantního řešení. Vzhledem k poměrně viditelné náklonnosti obou ministerstev a svornému mlčení lunatického páru ke komentářům Petra Nečase jsou tato očekávání nejspíše přehnaná.

Jan Šrytr, Ekologický právní servis