Minulý týden se Praha na pár dní stala středem zájmu odborníků z celého světa. Nejuznávanější osobnosti v oblasti urbanismu, územního plánování a dopravy se k nám sjely na festival reSITE. Na konferenci se debatovalo o moderních trendech spolupráce politiků, developerů, odborníků a veřejnosti a o procesech tvorby městského prostředí.

„Nečekejte jen na velké infrastrukturní projekty, začněte s menšími věcmi hned, jako jsme to udělali v New Yorku. Vaše nová pěší zóna na Václavském náměstí je skvělá věc. Pouze dopravní opatření však nestačí. Podobně jsme před několika lety proměnili Times Square. Věděli jsme, že nesmíme dopustit, aby náměstí bylo prázdné. Vyrazili jsme do obchodu, nakoupili levná lehátka za pár dolarů a rozmístili je po prostoru.  Lidé se začali zastavovat, sedat si a místo za použití minimálních nákladů neskutečně ožilo. Množství chodců, kteří se zde zastaví, se zvýšilo o 84 % a tržby okolních obchodů o 70 %. Od té doby, co jsme Times Square otevřeli pěším, zde přibylo pět nových obchodů,” radila po dvouhodinové obhlídce Prahy ze sedla kola newyorská radní pro dopravu Janette Sadik-Khan.

Architekt Craig Dykers, spoluautor aktuální přestavby Times Square, během pár hodin procházky po Praze rovněž postrádal funkční městský mobiliář.  „Procházel jsem se večer parkem u metronomu na Letné, a na tom místě, kde se pohybují tisíce mladých lidí, si nebylo kde pořádně sednout. Umělecky ztvárněné funkční lavičky nebo veřejné záchodky mohou být stejně dobrou moderní architekturou jako kancelářské budovy.”

Ikona dopravního urbanismu Jan Gehl z Kodaně odpověděl na ohranou otázku, jak Kodaň řeší parkování aut ve městě, lišácky:  „Každý rok ubereme v tichosti 2 % parkovacích míst, čehož si nikdo ani nevšimne, a během deseti let tak město bezbolestně získá velkou část dřívějších parkovišť zpět k aktivnějšímu využití.”

Opakovaně jsme slyšeli, jak mají ostatní města mnohonásobně větší objem dat o své aktuální situaci. Mohou tak argumentačně podepřít jakoukoli změnu. K monitorování změn v dopravě v NYC slouží GPS monitoring pohybu vozů taxislužby. Data o jejich pohybu, ne subjektivní dojmy jednotlivých řidičů, ukazují, jak konkrétní dopravní opatření skutečně ovlivní dopravní chování. Prostor ulic, veřejný prostor města, je považován za jednu z nejcennějších městských komodit, která má sloužit co nejvíce občanům a to ne jenom těm, kdo tudy chtějí jet autem.

Do rozhodování o změnách ve veřejném prostoru se jinde snaží co nejvíc zapojovat místní spolky a poloformální komunitní představitele – občany, kteří mají nejsilnější vztah k místu, o které se jedná. To, co v Praze začíná dělat třeba portál Chodci sobě, v Kodani nebo v NYC funguje jako standardní komunikační kanál pro styk mezi občany a městem.

Chce-li se Praha posunout vpřed a chce-li pracovat s moderní architekturou zvyšující kvalitu života ve městě, měla by místo čekání na Blanky za desítky miliard investovat spíše do drobných opatření, městského mobiliáře, bezbariérovosti či podpory ekonomicky mnohem výhodnější a v městském prostředí vysoce efektivní pěší a cyklistické dopravy. 

Současné směřování Prahy je při srovnání s nejlepšími městy v zahraničí (Kodaň, New York, Vídeň, Berlín) v lepším případě dvacet, spíše však třicet let za vývojem. Stále narážíme na problémy jako nedostatek dat a přehledu o vlastní situaci, chybějící vizi rozvoje, přetrvávající obhajobu rozvoje individuální automobilové dopravy nebo absenci participativního procesu a zapojování veřejnosti. O tyto „zásluhy“ se svorně dělí jak magistrát, tak takřka všechny městské části.

Na řadě problémů a směrech řešení se shodla např. i Ozvučná deska odborníků, schází nám však jasný aktivní proces vedoucí k výsledkům. Ani primátor ani žádný ze starostů městských částí se k otázce městského rozvoje a zvyšování kvality života (a tím i prestiže Prahy) tak otevřeně, jako se tomu běžně děje v zahraničí, dosud nepřihlásil.

Co si z reSITE odnesli pražští politici?

Na panelech, přednáškách, seminářích a v ulicích Prahy bylo během reSITE možné potkat mimo výše zmíněných například šéfku britského centra pro územní rozvoj a spolupráci s občany Design Council Cabe Nahid Majid, která řeší inkluzivní rozvoj Londýna. Byl tu šéf newyorského odboru územního plánování Alexandros Washburn, uznávaný architekt Reinier de Graaf, šéf kodaňského odboru dopravy, expert z vídeňského dopravního managementu a řada předních světových architektů a urbanistů, kteří sdíleli své zkušenosti a diskutovali se zájemci o tom, jak by se v Praze dalo aplikovat z jejich praxe to nejlepší.

Bohužel političtí zástupci Prahy – až na výjimky – nevyužili této bohaté nabídky. Ačkoliv celá akce probíhala pod primátorskou záštitou, nebýt speciálního semináře pro zvané politiky, celý několikadenní program by vyšuměl bez zájmu většiny městských politiků.

Prezentace plošného zklidňování dopravy vytvářením zón Tempo 30, které představili kromě Janette Sadik-Khan i dopravní experti z Kodaně, Vídně a českého Centra dopravního výzkumu, se vedle náměstka primátora pro územní plán zúčastnili i zástupci magistrátního odboru dopravy, Prahy 1, 2, 5, 7, 8 a dalších městských částí. Za progresivní starosty, zajímající se osobně o inspiraci z těch top světových měst, lze považovat starostku Slivence a starosty Letňan, Libuše, Újezda nad Lesy a Troje.

Ti ostatní by se měli alespoň podívat na dokumentární snímek Urbanized, jenž měl během reSITE svou českou premiéru  a dokument Bogota Change, kde uvidí, že pozitivních změn lze dosáhnout i v prostředí divoké kriminality a chaosu.  

 

A na závěr: Kdo myslíte, že reSITE – prestižní událost světové úrovně – Praze nadělil? Byli to Američan z NYC a Slovenka z Nitry, mladý urbanista učící v rámci Fulbrightova stipendia na ČVUT a ještě mladší urbanistka na studijní stáži v Praze. Přestože nejsou místní, dokázali převážně dobrovolně, z ničeho a zpočátku bez známostí a bez financí uspořádat nezapomenutelné odborné setkání, z nějž budou moci v budoucnu čerpat snad všichni zúčastnění. Tímto vám skládám hlubokou poklonu, Miloto Sidorová a Martine Barry. Pomohli jste Praze na cestě z džungle do světa!