Nový šéf Národního parku Šumava Jan Stráský se rozhodl zrušit vědeckou radu národního parku. Vědce pozval do nové jednolité rady, tedy do orgánu, kde mohou být kdykoli přehlasováni. Vědci na protest rezignovali a z rady odešli.

Další skvělá vizitka pro vládu, která se pořád ještě nestydí nazývat se reformní: nějakými vědci si přece republiku rozvracet nedáme, natož aby nám ničili projekt Šumavy turistické a rekreační.

Stejně jsou ti podezřelí, nikým nezvolení vědci určitě nějací zakuklení aktivisté.

Poté co se vláda rozhodla zvýšit DPH na kulturu a knihy, je tu další demonstrace toho, jak vážně to vlastně myslíme s podporou vědy, vzdělávání apod.

Vlastně se člověk diví, proč vláda nerozpustí také NERV a proč si nechává svoji skvělou hospodářskou politiku rozvracet nějakými vědeckými rýpaly: ještě budou ti vědci chtít, aby vláda podporovala vědu a školství, ještě nám budou říkat, že lidé mají být vzdělaní, což přece nemůže naše slavná stranická politika potřebovat. Pokud NERV, tak bez vědců, intelektuálů a teoretiků: stačí nám přece praktici, developeři, bankéři a zástupci průmyslu. Důležití jsou přece lidé, kteří v reálné ekonomice žijí a pracují, nikoli nějací vědci. Stejně tak jsou důležití lidé, kteří na Šumavě žijí, odpočívají a pracují, nikoli intelektuální otrapové, kteří tu jen vědecky teoretizují nebo sbírají brouky a pozorují rysy. Vědce a intelektuály do výroby!

…

Zajímavý komentář z New York Times: Autor Karim Sadjadpour polemizuje s názorem, který jsem před časem v Auditu také citoval, a sice že mocenské vakuum, které vznikne pádem autoritativních arabských režimů, okamžitě zaplní Írán.

Autor tvrdí, že íránští vládci se z arabské revoluce naopak třesou strachy, a to přesto, že Íránci (Peršané) Araby spíše pohrdají, a pokud je podporují, pak pouze jejich vojenskou a teroristickou sílu. Íránci chtějí použít Araby jako užitečné idioty, kteří zničí nebo oslabí Izrael. Íránci ale nikdy neměli zájem investovat své petrodolary do vzdělání Arabů, což by bývalo mnohem efektivnější než dodávky zbraní a vojenský výcvik.

Text cituje amerického autora Terence O’Donnella. Ten popisuje, jak jeho perský sluha ráno zaklepal na dveře do ložnice a ptal se: Jste Arab, nebo Íránec? Arab znamenalo, že je pán ještě nahý. Íránec bylo heslo pro to, že pán je už oblečen a sluha může vstoupit s kávou.

…

Zajímavý text od slavného Fareeda Zakarii přináší deník The Washington Post.

Autor píše, že dnes už všichni chápou, že krizi na Středním východě vyvolal nesouhlas mládeže. Arabské režimy nebyly schopné či ochotné poskytnout mladým lidem zaměstnání, vzdělání, příležitosti a práva. Tak vznikla revolta.

Je v tom nějaká lekce pro Spojené státy (a pro Západ obecně – poznámka autora auditu)? Žádná přímá analogie tu neexistuje. Ale nějaké poučení možná ano.

Když problémy arabského světa vrhnou světlo na Ameriku, lze narýsovat docela nepěkný obrázek či spíše perspektivu. Člověk by čekal, že čím jsou státy bohatší, tím více se věnují mladým a mládeži. Zatímco v roce 1960 USA věnovaly dvacet procent federálního rozpočtu rozvoji mládeže do 18 let (zdraví, rozvojové programy, vzdělání), nyní to je deset procent a stále to klesá.

Naopak útraty federálního rozpočtu směrem ke starším lidem se od 60. let jako procento rozpočtu zdvojnásobily a brzy budou tvořit polovinu federálního rozpočtu.

Čím to je? Děti nevolí a nepřispívají na kampaň, ale starší lidé činí obojí a jsou politicky velmi aktivní…

Dodejme, že toto je zajímavý příspěvek rovněž k diskusi o české důchodové reformě.