Korupce je, když někdo uplatí úředníka nebo politika, který rozhoduje o veřejných penězích, aby pro sebe získal výhodu na úkor ostatních.
Kdo na korupci vydělává? Za prvé ten, kdo uplácí. Vynaloží sice úplatek, ale získává větší výhodu v podobě zakázky, dotace apod. na úkor ostatních obyvatel státu. Za druhé vydělává úředník nebo politik, který rozhodne nespravedlivě ve prospěch jednoho na úkor ostatních a získává za to nečestnou odměnu. Proděláváme my všichni ostatní, kteří platíme zbytečně velké daně, a čelíme zanedbaným veřejným statkům, když na ně nezbývá dost veřejných peněz (např. jezdíme po děravých silnicích).
Je tedy jasné, že kdyby se podařilo korupci odstranit, čestní lidé na tom vydělají na úkor lumpů. Mnozí lidé věří, že lze korupci odstranit nějakými aktivními opatřeními vlády. Stát tím získá peníze navíc a půjde tak vyrovnat státní rozpočet, aniž by se musely škrtat veřejné výdaje. Bohužel, tak to není.
Korupce je totiž důsledkem státních výdajů, a když neomezíme státní výdaje, neomezíme ani korupci.
Nedávno např. odstoupil ministr životního prostředí Drobil v souvislosti s korupční kauzou ve Státním fondu životního prostředí – organizaci, která spadá pod ministerstvo. Ředitel toho fondu, pan Michálek si tajně nahrál na záznamník rozhovor s ministrovými poradci, z něhož vyplývalo, že někdo chce přihrávat veřejné zakázky v něčí prospěch a pomoci tak k penězům sobě a taky ministrovi.
Čeho je korupce důsledkem? Pouze a jedině toho, že existuje příležitost v podobě balíku peněz, který stát vybral – a o kterých už nerozhodujeme my sami, ale rozhodují o jejich utracení politici a úředníci.
Kdyby žádný Státní fond životního prostředí neexistoval, neexistuje v něm ani žádný pan Michálek ani jiní úřednici, nenakupovali by ani počítače, ani neplatili reklamní kampaně ani nerozdělovali žádné dotace.
Státní fond životního prostředí se stal slavným v loňském roce, když majitelům domů rozdával dotace na „zateplování“ – zkrátka na izolace baráků. Fond má příjmy z ekologických poplatků, ze státního rozpočtu a z tržeb za prodej „emisních povolenek“. Zrušme ten fond, ušetřeme peníze ve státním rozpočtu a eko-poplatky ať jdou přímo do státního rozpočtu.
Kdybychom připustili, že si má každý člověk izolovat svůj dům za své, nebyl by žádný Státní fond životního prostředí potřeba, neexistovaly by žádné jeho formuláře, žádné fronty na dotace – a žádná korupce.
Třetí cesta neexistuje. Nepomůžou agenti provokatéři. Nepomůže nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Pomůže jen rušit zbytečné úřady.
Je prostě bláhové věřit, že můžeme mít oboje – dotace na vše možné i svět bez korupce současně. Nejde to. Buď budeme mít svět bez korupce a svět nízkých daní a nulových dotací, nebo se budeme muset smířit se světem s všemožnými dotacemi, vysokými daněmi a – korupcí.
Já za sebe říkám, já chci ten svět bez korupce, bez dotací a s nízkými daněmi. Moje rada novému ministrovi tedy zní: Pokud jde o Státní fond životního prostředí, uděláte nejlépe, když ho zrušíte (místo abyste ho transformovali na státní "Zelenou banku").
Autor je ekonom, přednáší ekonomii na vysokých školách a je předsedou Strany svobodných občanů
