Kdyby se vláda začala zabývat výbuchem solárního průšvihu o něco dříve, mohla dostát svým cílům klidně jenom pomocí rétoriky. Něco podobného se totiž podařilo ve Španělsku. Jakmile začala vláda nahlas mluvit o zdanění fotovoltaiky, přestaly být tamější banky ochotné tyto projekty financovat, resp. podmínky financování velmi zpřísnily.

Takže nakonec projektů nebylo připojeno tolik, jak se v katastrofických projektech předpokládalo, a španělská vláda ke zdanění nakonec ani sáhnout nemusela. To ovšem neznamená, že španělská vláda nedělala nic. Snížila výkupní cenu solární energie a prodloužila její garanci

Může se ještě něco takového podařit v Česku? Podle všeho ne, protože už je povětšinou pozdě. Naprostá většina projektů, které budou připojeny v letošním roce, už financování od bank zajištěno má.

...

Pokud vláda zatím jen nahlas přemýšlí o zdanění (srážkové dani či dani z tržeb) solární daně, měla už by na tom začít pracovat, protože to sice lze (jak dokládá horečnatá příprava zdanění státního příspěvku na stavební spoření), ale technicky to nemusí být vůbec nic jednoduchého a je třeba použít zrychlené legislativní řízení, aby vše začalo platit prvního ledna.

Teď ještě uvidíme, jaký efekt budou mít volby. Buď vláda po volbách začne situaci průrazně a jasně řešit, a nebo naopak její snaha ochabne a začne zase fungovat tak, jak budou sluneční carové pískat.

...

Hrozí České republice v souvislosti s fotovoltaikou arbitráže? Možná ano, ale v tom případě je docela důležité, jak razantně a přesvědčivě bude vláda svoje kroky obhajovat a jak pevně si za nimi bude stát a jak bude mít srovnané argumenty. Čím později začne vláda situaci řešit, tím to může být případným arbitrům podezřelejší.

Bude-li český stát jasně a přesvědčivě vysvětlovat, proč si nechce nechat zlikvidovat průmysl a proč chce pouze návratnost legitimní daňovou korekcí vrátit do původních dimenzí, pak se mu nemůže nic hrozného stát.

...

Výsledek některých arbitráží s českým státem byl v minulosti nepříjemný především proto, že řada politiků i členů vysloveně podrývala politiku státu.

A koneckonců tu má být nějaká jasná politika státu ve vztahu k obnovitelným zdrojům a jejich diverzifikaci. Německo má například devět sazeb výkupní ceny solární energie, podle toho, kde projekty stojí a jak jsou velké. Proč Česká republika nemá v tomto směru nějakou jasnou politiku třeba ve vztahu ke střechám škol, úřadů, obecních paneláků apod.? Jaké obnovitelné zdroje má Česká republika vytipovány, aby mohla splnit cíle stanovené do roku 2020?

Zatím pouze tušíme, že Česká republika nechce už další soláry na polích. To je sice hezké a správné, ale je to trochu málo.