Tak po týdnu zase k solární energii. Jde bohužel o nezměrný průšvih a test toho, jak pevně jsou zájmy slunečních carů provázány s českou politikou. Je vláda ochotna vyměnit zájem většinou neviditelných investorů z různých ostrovů za likvidaci českého průmyslu? Je vláda skutečně ochotna připustit vyhození téměř 500 miliard korun (během dvaceti let) oknem?

Zatím to vypadá, že vláda opravdu testuje nervy a trpělivost občanů a návrhy i úvahy, které vypadávají z vládní dílny, jsou jen stěží uvěřitelné. Nejprve tu byl nápad na zdražení plynu a uhlí, ze kterého by se občanům a firmám kompenzovala vysoká cena energií. Takže místo zdražení energií se zdraží lidem plyn a uhlí a snadné zisky solárních carů zůstanou nedotčeny?

Ještě šílenější se jeví návrh zvýšit DPH a z toho kompenzovat zvýšený příplatek za obnovitelné zdroje. O tom včera informovaly Hospodářské noviny. Takže ten samý scénář: lidem se díky zvýšenému DPH zdraží léky (například), ale na státem garantované zisky tajemných slunečních gigantů se nesáhne. A nemělo být náhodou zvýšení DPH pilířem připravované penzijní reformy?

Názory, které se můžeme dočíst v tisku, se začínají zajímavě tříbit. Z toho, co jsem si kde přečetl, mne nejvíce zaujal názor ekonoma Pavla Sobíška, který v témže textu HN říká: „Co jsme si nadrobili, to si snězme. Když už vzniklo tolik solárních elektráren, bude nutné dražší elektřinu unést. I se všemi dopady."

To je opravdu velmi sympatický masochistický názor. Dát si ruce do klína a nedělat vůbec nic. Musím se přiznat, že mne z tohoto přístupu mrazí. Je zajímavé, že když ve Španělsku a Německu udělali podobnou chybu, tak ji dokázali flexibilně opravit.

Ve zvláštní příloze HN Energetika popisují dva právníci z kanceláře Clifford Chance Tomáš Rychlý a Jan Bílek (http://hn.ihned.cz/c1-46820230-regulace-obnovitelnych-zdroju-po-cesku) české právní a regulatorní prostředí.
Oba poměrně odvážně navrhují dokonce změnu výkupních cen, respektive změnu doby, po kterou jsou vysoké výkupní ceny garantovány. Budiž. Jen si při vší úctě k jinak podnětnému a zajímavému textu kladu otázku, zda případné arbitráže neposkytnou právě této advokátní kanceláři možnost vysokých výdělků.

A nakonec je tu článek bývalého ministra Jiřího Rusnoka pro server Aktuálně.cz, o kterém si myslím, že je to text velmi dobrý. Rusnok si jako jeden z mála uvědomuje vážnost situace (je deset minut po dvanácté, český průmysl bude fatálně oslaben). Vláda má vyhlásit stav legislativní nouze a odebrat slunečním investorům, co jim slíbila.

Musím znovu zopakovat, že zavedení zvláštní solární daně z jedné kilowatthodiny a snížení příplatku za obnovitelné zdroje je řešením nejjednodušším a nejčistším. Nejde přitom vůbec o zrušení podpory tohoto druhu energie. Stát slíbil vysoké výkupní ceny na patnáct až dvacet let, protože předpokládal, že návratnost projektů bude patnáct až dvacet let. Jenže návratnost je nyní pět až sedm let. Jde tedy pouze o to, aby se pomocí daňových nástrojů vrátila návratnost zpět do původně předpokládaných dimenzí. Takže mnou navrhované kroky nejdou ani proti rozumné podpoře obnovitelných zdrojů, ani proti závazkům vůči EU.

Na celém průšvihu není důležité, že dojde k cenovému skoku příští rok. Podstatné je, že občané a firmy mají platit za elektřinu o desítky miliard korun více - než by normálně museli - dlouhých dvacet let! Nejde tedy o jednorázové poškození konkurenceschopnosti českých podniků, ale o poškození setrvalé, dlouhodobé a opravdu fatální. Doufejme, že lidí, kteří si uvědomují vážnost situace (jako Jiří Rusnok), bude jen rychle přibývat.