Před časem jsem zde psal o úpadkovém stavu zapaterovského Španělska. Vzhledem k tomu, že jsem v pozitivním světle zmínil jinou éru novodobých španělských dějin, vysloužil jsem si políček od Jiřího Peňáse. Že prý propaguji fašismus! Bylo mi ženantní poučovat renomovaného komentátora Lidových novin o původu a významu daného pojmu a tak jsem tu záměnu italských reálií za španělské ve své replice prostě přešel. Ale Jiří Peňáš nebude hloupý. Nejspíš jen ví, že účelové obvinění z fašismu vede k účinnější ostrakizaci oponenta než věcná polemika.

O současném Španělsku je i dnešní příspěvek, jehož autorem je brněnský historik PhDr. Radomír Malý. Ten už si různých nesmyslných obvinění na svou adresu také vyslechl nemálo. Takže kdyby ho chtěl zase nějaký dobově proškolený rozumbrada obvinit například z propagace nacismu, odkazuji jej na publikací Katolíci ve stínu hákového kříže, jednu z mnoha výborných publikací autora dnešního blogu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vrána k vráně sedá…

PhDr. Radomír Malý

Škoda, že jsme tuto lidovou moudrost náležitě nereflektovali za komunismu, kdy Západ s jeho demokracií byl pro nás přece jen tou lepší alternativou. Do jisté míry právem. Neuvědomovali jsme si však, že jeho ideové základy jsou stejně protikřesťanské jako je tomu v případě bolševismu, proto přes veškerou "studenou válku" a slovní ekvilibristiku USA a Západní Evropa mohutně hospodářsky podporovaly Sovětský svaz a později Čínu. Ke třetí světové válce, jíž jsme se tolik obávali, nikdy nedošlo a dojít nemohlo, protože "vrána vráně oči nevyklove…“ a „vrána k vráně sedá".
Nejmarkantnější ukázkou toho je dnes nechutný cirkus kolem kubánských disidentů, propuštěných na nátlak Katolické církve z vězení. Podle předchozí dohody emigrovali do Španělska. Jenže ouha! Španělské úřady jim nechtějí přiznat statut politických uprchlíků a přiřazují je k ekonomickým emigrantům, jakých jsou v celé Západní Evropě mračna. O tom, že je pro bývalé kubánské politické vězně prakticky vyloučeno sehnat zaměstnání, není třeba nikoho přesvědčovat, dokazují to čísla španělské nezaměstnanosti. Tato krutá hra španělských úřadů nepřekvapuje, stačí si  jen uvědomit, kdo v této iberské zemi vládne a jak se chová k tradičním křesťanským mravním hodnotám. Nedávná liberalizace potratů je signifikantní. Lze snad čekat od socialisty Zapatera, který se chlubí tím, že jeho dědeček padl v boji proti Frankovi, tedy na straně komunistů, že bude vstřícný vůči obětem komunismu, tentokrát pro změnu kubánského? To by bylo naivní. A demokratický Západ Zapatera akceptuje jako jednoho z významných "demokratických" státníků!
A aby toho nebylo málo, tak Obamova vláda USA nechce kubánské emigranty přijmout vůbec - pod směšnou záminkou, že neodjeli z Kuby do USA ihned. Takže těmto nešťastníkům nezbývá než ve Španělsku živořit, ne-li dokonce hladovět. Kdo byl nespravedlivě pronásledován komunisty, musí počítat s tím, že u demokratických socialistů nebo liberálů se mu nepovede příliš lépe, neboť "vrána k vráně sedá…“. Taková je realita.